úterý 29. září 2015

Náš víkend

Třídenní víkend by měl být každý týden. Tolik jsme toho stihli udělat a do nového čtyřdenního týdne vstupujeme odpočatí a plní vzpomínek. No vlastně odpočatí ani moc ne neb Kuba se v noci probudil a nemohl dvě hodiny usnout a Anička vstávala 4.20 a chtěla si hrát. Kuba nakonec usnul, ale Anička už jen podřimovala (každopádně, když jsem konečně zabrala já tak se posadila, vyhrnula mi tričko a foukla mi na břicho). Přičítám to tomu úplňku (nebo skoro úplňku). Takže dnešní den bude asi dlouhý… ale ty vzpomínky zůstávají.

V sobotu dopoledne jsme jeli za rodiči na chalupu oslavit mamčiny narozeniny, které měla v polovině září. Bylo pochmourno a chladno, ale to nějak k té chalupě patří. K obědu byl guláš (nejlepší). Poté vycházka, abychom ten guláš vytrávili a udělali místo na dort. Dort byl čokoládový, sachr z Cukrářství Martinák. Taky moc dobrý!

Je vidět, že u nás teď frčí Mickey Mouse? Mladá babička s vnoučaty.

IMG_4373 (800x534)IMG_4354 (800x534)IMG_4357 (800x534)

V průběhu vycházky byl závod, proto ty medaile…

IMG_4360 (800x534)

Babička s dědou si dosytosti pohráli s vnoučaty a děti s prarodiči a všichni byli nadšení. My s manželem jsme si mohli na chviličku sednout a koukat do blba z okna. Jak začala být Anička unavená (a v té souvislosti i trochu protivná), sbalili jsme se, nasbírali si ještě pár švestiček na knedlíky a vyrazili domů, aby mohla v autě spát. Doma manžel stihl ještě pokosit trávu a pak už vše směřovalo ke ukládání ke spaní – večeře, vana, mlíko (Anička), pohádka (Kuba).

Neděle se u mě nese ve znamení dlouhého běhu. A protože místní lesy jsou sice strašně pěkné, ale na běhání strašně náročné, rozhodla jsem se, že si proběhnu starou známou trasu, kterou jsem běhávala, když jsme bydleli ve městě. Byla jsem nadšená a celou dobu jsem se nepřestávala usmívat. Trasa není nijak výjimečná (pro ty, co Brno znají, jsem zaparkovala u stadionu na Srbské, proběhla jsem po Chodské, Botanické po stezce do Lužánek, zpátky stejně, jen jsem to vzala přes Vodovu na Purkyňovu a kousek do Technologického parku), ale přineslo mi to hodně vzpomínek. Uběhla jsem něco přes 11 km. Běželo se docela dobře jen mi prostě chybí rychlost… Nebývá spousta běžkyň po dětech rychlejší? Po Kubovi jsem rychlá byla, ale po Aničce teda zatím ne. No uvidíme…

Asi si taky budu muset pořídit nové boty… Mám pocit, že tou dírou bude brzy profukovat.

IMG_4025

Po návratu domů jsem se zapojila do příprav s obědem (šunkofleky), dala spát Aničku a dala si vytouženou sprchu! Anička si dávala na ucho až jsme ji museli po třech a půl hodinách spánku spící přesunout do auta a vyrazili jsme za kamarády na návštěvu. Dlouho jsme je neviděli a tak jsme měli co dohánět (i když s dětmi se moc povídat nedá – začala jsem větu, Kuba do toho “mamí, koukej, Davídek má pěkný vrtulník” a myšlenka byla ta tam). Dali jsme si kafíčko a výborný domácí štrůdl a šli se projít do lesa (hledat poklad). Z návštěvy nemám ani jednu fotku, protože jsem se prostě tak bavila, až jsem zapomněla fotit…

Domů jsme přijeli dost pozdě tak jsme v rychlosti nachystali dětem večeři a šli je dát spát. Miluji okamžik, když děti usnou. To si buď dáme s manželem večeři (v klidu) nebo pokud večeříme s dětmi tak si uvařím čaj nebo si dám trochu vína/piva, pustíme si televizi nebo si čtu nebo si povídáme a hlavně je klid. Dlouho u toho stejně nevydržím a brzy padám do postele.

Přemýšleli jsme co budeme v pondělí dělat, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat doma a udělat nějaké práce na zahradě.

K snídani byla bábovka.

IMG_3967

Ranní pozorování ptáčků na zahradě.

IMG_3975

Trénink chůze.

IMG_3982

Pomocnice při třídění zimních doplňků.

IMG_3986

Dopoledne proběhl tradiční nedělní pondělní nákup a poté manžel vařil bramboračku. On je polévkový a rád by měl k obědu polévku a další. Já jsem taky polévková, ale spíš beru polévku jako samostatné jídlo třeba jako lehčí večeři. A tak se rozhodl vzít věc do svých rukou s tím, že on bude vařit o víkendu k obědu polévky. Jásám! Bramboračka byla výborná – s vlastnoručně sbíranými (a sušenými) houbami a majoránkou od tchýně. I děcka si pochutnávaly. Nejlepší je, že ještě zbyla a tak se těším, že ji dneska dojedu :-).

Pomocnice při vaření.

IMG_3991

Kuba si krátil čas před obědem omalováváním.

IMG_3993

Po obědě je u nás tradičně polední klid, kdy Anička jde spát a Kubovi, který už spávat nechodí, pustíme nějakou pohádku. Tím je klid i pro nás. Já si stihla vypít kafíčko, přečíst časopis a s Kubou jsme pak udělali tyto vynikající jablečné lívance (recept bude brzy).

IMG_3996

Odpoledne jsme potom trávili na zahradě – prací a hraním. Anička je drak a chce dělat všechno co Kuba, takže když si Kuba kope balonem, chce taky, když se Kuba klouže na skluzavce, chce taky nebo chce lozit po horolezecké stěně. Musíme být pořád ve střehu a mít ji neustále na očích, protože kdo ví, kde bychom ji našli…

IMG_4003IMG_4005IMG_4007IMG_3999IMG_4011

Dvakrát měř, jednou řež :-)

IMG_4001

Jedeme recyklovat!!

IMG_4019

Taky jsme nevydrželi a vydlabali jsme si prvního letošního dýňového bubáka.

IMG_4014IMG_4017

Opět vyšlo nádherné počasí. Jsem z toho ale taková rozpolcená… Na jednu stranu se mi to počasí líbí, protože můžeme být s děckama venku a doma se tak neužíráme nudou, na druhou stranu se těším až celý víkend proprší a já budu vařit polívky a péct buchty a budeme se celý víkend koukat na pohádky zachumlaní do deky!

Otázka: Kde jste byli o prodlouženém víkendu?

pondělí 21. září 2015

Náš víkend

Každý víkend se snažíme dělat něco zábavného. Trávit oba dva dny doma je nuda, zvlášť pro děcka a tak jsem si říkala, že byste byli třeba rádi, kdybych vám tu naše víkendy popsala. Někdy to budou dva dny plné akce, někdy to budou klidnější dny v blízkosti domova a třeba vás některé činnosti inspirují.

Většinou si víkendy rozvrhujeme tak, aby jeden den byl akčnější a druhý poklidnější. Je jedno jestli je akční sobota a klidnější neděle nebo naopak, ale zjistili jsme, že když je moc činností v obou dnech, děcka jsou už druhý den unavení a neužívají si to.

I tento víkend jsme tak pojali. Oba dva dny bylo nádherně, a to i přes to, že předpověď zněla jinak…

Sobota byla ve znamení dopolední vycházky do lesa, manželovo vaření (flíčky se zelím, mňam!), návštěva zahradnictví a nákup podzimních kytiček na zahradu, spousta hraní na zahradě a přidělávání hasičské tyče pro Kubu. Tu si Kuba přál už hodně dlouho a tak jsme mu ji s manželem nechali udělat u místního zámečníka, který v podstatě ohnul trubku a udělal k tomu jakési přidělátko. Manžel ji potom natřel na bílo, protože bílou hasičskou tyč má přece Požárník Sam.

IMG_3917IMG_3919IMG_3922IMG_3924

Neděle pak byla ta akčnější část víkendu.

Po snídani jsme s Kubou upekli makovník

IMG_3926

a manžel se vydal na nákup a jakmile přijel já jsem vyběhla na svůj “dlouhý” běh. Bylo to vydřených skoro 11 km, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to nevzdala.

IMG_3914IMG_3915

Po doběhu byla vytoužená sprcha a oběd (opět flíčky) a pak jsme vyrazili na den otevřených dveří u Brněnských komunikací. Kuba se nemohl dočkat až uvidí čistící vozy a nakonec toho viděl mnohem víc, byl naprosto nadšen a nechtěl vůbec domů.

Kuba řídí sypač:

IMG_3929

Pozorujeme malování šipky na silnici (neboli vodorovné dopravní značení):

IMG_3933

Sáňkování na zásobách posypové soli (toho jsme se aktivně nezúčastnili):

IMG_3936

Kuba řídí frézu, bagřík, další bagřík, finišer, ještě větší finišer…

IMG_3938IMG_3940IMG_3942IMG_3944

IMG_3947

Aničku to bavilo podstatně míň, ale kupodivu byla strašně hodná v kočárku a všechno pozorovala:

IMG_3941

Soukromá ukázka odtahu vozidla:

IMG_3949

Kuba hasí hořící střechu domu:

IMG_3951

Sám řídil malé auto na dopravním hřišti (jenže ho víc zajímalo to jak se motá volant tak občas vjel do protisměru…):

IMG_3953IMG_3954

Velice vydařená akce, musím říct. Ze všech dnů otevřených dveří co jsme kde byli (a že jsme jich navštívili spoustu), byl tento nejlepší. Skvělá organizace, velký prostor, spousta aktivit, prostě super!

Cestou domů jsme se ještě stavili pozdravit tchány. Byl štrůdl a čaj/káva. Anička tam ožila a bavila se tím, že nosila po jednom magnetky z ledničky do obýváku. Strašně jí to bavilo a hrozně se u toho smála.

IMG_3958IMG_3957

Domů jsme přijeli tak akorát na večeři, večerníček, koupel a spaní.

A dnes už je pondělí, školka, povinností a už teď se těšíme na víkend příští. Plány už máme :-)

 

Otázka: A jaký byl váš víkend?

pátek 11. září 2015

Vláčné cuketové muffiny

DSC_5517

Když jsme se před rokem a půl přestěhovali do tohoto domu, těšila jsem se, že si konečně vybuduji zahrádku, na které budu pěstovat spoustu cuket, rajčat, fazolek, salátu, řepy a dalších dobrot. Minulý rok na zahrádku nezbyl čas a navíc kvůli mé zmenšené pohyblivosti a ohebnosti díky obrovskému břichu (a pak s mrňavou Aničkou), bychom zahrádku nejspíš zanedbávali. Letos tomu ale nic nebránilo. V koutku naší zahrádky jsme vybudovali tři záhony a já se vydala na trh nakoupit sazenice. Měla jsem velké oči a tak jsem skoupila co jsem zahlédla: rajčata (několik druhů), cukety (žluté, zelené), dýni, kadeřávek, mangold (2x), polníček… Pak jsem koupila i nějaká semínka: fazolky, mrkev, špenát, dubáček, řepu, hrášek… No a dala jsem se do sázení.

DSC_4886

Se sázením jsme začali docela pozdě (konec května) a tak se nedá divit, že třeba hrášek nestačil ani pořádně vyrůst a uschnul (zalívali jsme). Fazolky taky uhynuly dřív, než začaly plodit. Mrkev bojuje doteď, ale nejspíš marně. Kadeřávek a ředkvičky nám sežrali nějací černí brouci. Čemu se ale daří neskutečně dobře jsou rajčata, cukety, řepa, mangold a dýně. Mám pocit, že dýně nás brzo sežere – šlahouny se úplně vymkly kontrole a rostou si po celé zahradě. Ale vypadá to, že dýní bude dostatek (z jedné jsme už měli první dýňovou polévku sezóny). Rajčata máme nejraději jen tak nebo s mozzarellou a bazalkou nebo s feta sýrem. Mangold jíme jako špenát a cukety přidávám snad ke každému jídlu, jednoduše orestované na troše olivového oleje, jen se solí a pepřem.

DSC_4882DSC_4885

No a když se objeví někde v koutku nějaká ta přerostlá cuketa, nejraději z ní dělám buchtu. Na blogu už mám jedny cuketové muffiny s posypkou (recept zde), cuketovo jablečné muffiny (recept zde) nebo čokoládovo cuketový chlebíček (recept zde), ale myslím si, že cuketových buchet není nikdy dost (mám zálusk třeba na cuketové pancakes) a tak ráda zkouším nové recepty. O recept na tyto cuketové muffiny se musím podělit, protože vyšly nad moje očekávání. Jsou neskutečně vláčné a měkké, prostě žádné dusivky. Dělala jsem je na jedno setkání s kamarádkami a jejich prcky, proto jsem tam nepřidávala vlašské ořechy, ale pokud to vaše děti (nebo zuby) zvládnou, klidně je tam přidejte. Budou ještě lepší!

DSC_5516

Cuketové muffiny (původní recept zde)

Ingredience (na 12 středně velkých muffinů):

  • 1 a 2/3 šálku hladké mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • 1 lžička skořice
  • špetka soli
  • 1 vejce
  • 1/2 šálku javorového sirupu
  • 1/2 šálku mléka
  • 1/4 šálku roztopeného kokosového oleje
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 1 a 1/2 šálku nastrouhané cukety
  • 1/3 šálku ovesných vloček (použila jsem jemně mleté)

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C a formu na muffiny vyložíme papírovými košíčky (nebo ji vymažeme a vysypeme).

V jedné míse smícháme mouku, prášek do pečiva, sodu, skořici a sůl.

V jiné míse smícháme vejce, javorový sirup, mléko, kokosový olej a vanilkový extrakt. Tuto směs přilijeme k mouce a zlehka promícháme.

Vmícháme cuketu a ovesné vločky a ještě jednou opatrně promícháme.

Těsto rozdělíme do 12ti košíčků a dáme péct do vyhřáté trouby.

Pečeme 25 minut nebo dokud nevyjde zapíchnutá špejle čistá.

Pozn. Šálek = 1 cup = 240ml

DSC_5515

Vzhledem k naší nadúrodě cuket rozhodně nedělám tyto cuketové muffiny naposledy. Jsou opravdu lahodné a co mě těší nejvíc, že Anička se po nich mohla utlouct! Kubovi tam vadilo to “zelené” tak je možné, že příště cuketu zbavím slupky :-).

Když někdo nechce použít javorový sirup, jsem si jistá, že by šel použít i med. Jen dávejte pozor, med při pečení rychleji tmavne. Místo kokosového oleje můžete zkusit jakýkoli rostlinný olej. A ořechy nebo rozinky můžou být delikátním přídavkem.

DSC_5518

Otázka: Co pěstujete na zahrádce vy?  Jak vám to jde?