úterý 12. května 2015

Špaldové muffiny s banánem a semínky

Ještě mám chvíli čas než musím vzbudit Aničku před plaváním* a tak jsem si říkala, že bych se s vámi mohla podělit o tento recept na muffiny, které jsem včera večer pekla. Původně jsem je chtěla upéct během Aniččinýho odpoledního spánku, ale i když je recept opravdu rychlovka, za 20 minut spaní jsem to opravdu nestihla (možná kdybych před tím neuklízela nádobí z myčky tak by se to dalo zvládnout…). A tak jsem připravené ingredience dala stranou, vzala děti na hřiště a jak večer usnuly, pustila jsem se do pečení.

DSC_4805

Původní recept je ze zářijového Gurmetu (září 2014), ale nakonec jsem zjistila, že jsem tam svojí zbrklostí a nepozorností dala dvojnásobek oleje tak jsem těsto poté musela víc zahustit moukou a taky jsem neměla dané množství jogurtu tak jsem přidala půl banánu. Taky jsem použila semínka co jsem měla doma (místo dýňových jsem dala lněná a vlašáky a lískáče jsem vynechala úplně) a místo brusinek, které jsem neměla jsem použila sušené višně. A na posypání muffinů semínky jsem zapomněla. Takže v podstatě je to úplně jiný recept :-).

DSC_4793

Taky jsem váhala jak tyto muffiny nazvat. V původním receptu to jsou “Svačinové muffiny”, ale to nic moc neříká, že? Tak jsem do názvu použila část ingrediencí jako že by to mohlo někoho nalákat víc. Ještě bych tam mohla napsat, že jsou s ovesnými vločkami, bez rafinovaného cukru, s jogurtem a že jsou strašně zdravé a hlavně dobré.

DSC_4801

Muffiny jsou opravdu výborné! I když jsou z celozrnné mouky, jsou měkoučké a vláčné. Jsou příjemně sladké a křupavé díky semínkům. Ale úplně nejlepší jsou sušené višně. Ty tam musíte dát! Jsou mírně nakyslé a jsou prostě úžasné!

DSC_4799

Původní recept je údajně na 15 kousků, ale na obrázku působí muffinky docela prťavě tak jsem vytáhla svoji formu na 12 muffinů s tím, že to bude akorát. No měla jsem co dělat, aby těsto nepřeteklo (je to taky asi způsobeno tím nastavováním olejem a moukou…) tak mi vyšlo 12 pořádných kousků. Jeden jsem posnídala s banánovo jahodovým smoothie a olizovala jsem se až za ušima. Kluci moje nadšení zas tak moc nesdíleli. Kuba obecně toho na snídani moc nesní, ale jsem ráda aspoň za těch pár kousnutí. A manžel si dal raději chleba s marmeládou. Chjo…

DSC_4802

Špaldové muffiny s banánem a semínky (a taky bez cukru a s jogurtem a s ovesnými vločkami…)

Ingredience (na 12 pořádných muffinů):

  • 250g špaldové celozrnné mouky (v původním receptu je 200g)
  • 25g ovesných vloček
  • 2 lžičky prášku do pečiva
  • 2 lžičky jedlé sody
  • 2 lžičky skořice
  • špetka soli
  • 50g sušených višní (v původním receptu je 75g sušených brusinek)
  • hrst slunečnicových semínek
  • hrst lněných semínek (v původním receptu jsou místo lněných semínek semínka dýňová a ještě lískové a vlašské ořechy – vše po 1 lžičce + trocha na posypání)
  • 3 vejce
  • 140g (1 balení) řeckého jogurtu Milko (v původním receptu je 150ml bílého jogurtu)
  • 100ml řepkového oleje (v původním receptu je 50ml)
  • 100g hruškového pyré (v původním receptu je jablečné pyré)
  • 1,5 banánu
  • 4 lžíce javorového sirupu (v původním receptu je med)

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C a formu na muffiny si vyložíme papírovými  košíčky nebo je vymažeme.

Ve větší míse smícháme všechny suché ingredience včetně višní a semínek (tj. mouku, ovesné vločky, prášek do pečiva, sodu, sůl. skořici, višně, slunečnicová a lněná semínka).

Ve druhé míse rozmačkáme banán, přidáme vejce, jogurt, olej, pyré a javorový sirup a pořádně to metlou prošleháme až se vše spojí.

Tekutou směs vlijeme k suché směsi a promícháme jen tak než se vytvoří těsto. Hrudky mouky v těstě nevadí.

Těsto vlijeme do připravených košíčků, pokud si vzpomenete tak je můžete posypat semínky a dáme péct na zhruba 30 minut.

Dobrou chuť!!

DSC_4800

* Stejně jsem příspěvek nestihla publikovat před plaváním a dostala jsem se k tomu až teď večer. Ale plavání bylo fajn, Anička je šikula a už se úplně normálně potápí… Kuba je taky pašák. Učí se jezdit na kole se šlapátkama (bez pomocných koleček) a jde mu to čím dál tím líp.

sobota 2. května 2015

Anička: 7., 8. měsíc

Další dva měsíce uplynuly jako voda. Kam ten čas utíká nevím, ale s druhým miminkem je to neuvěřitelný fofr. Už jsem měla rozepsanou rekapitulaci Aniččiného sedmého měsíce, ale pak do toho zase něco vlezlo a další měsíc je fuč. Tudíž opět píši dva měsíce zaráz.

DSC_4624

V březnu jsme s celou rodinou absolvovali další dovolenou. Tentokrát to bylo v Rakousku, tudíž jsme Aničce museli pořídit občanku. Nejvíc jsem se obávala cesty, protože cesta už nezabrala dvě hodiny jako do Beskyd, ale hodin 7 (i s přestávkami)!! Cesta tam probíhala naprosto dokonale. Anička usnula těsně za Brnem a probudila se asi hodinku před Salzburgem, tj. spala asi 4 hodiny a po obědové pauze usnula ještě na další skoro hodinku. Zbytek cesty trochu pozorovala, trochu kňourala, ale to se dalo vydržet. Kuba z cesty prospal asi hodinky dvě a pak pozoroval auta, hledal autobusy a hasiče a neustále se ptal, kde je teta (kamarádka s rodinou).

Pobyt probíhal krásně. Bydleli jsme v chaletech – vždy dvě rodiny (byli jsme celkem 4 rodiny) na jednu chatku, které byly blízko vlekům a běžkařským stopám. Počasí vyšlo také pěkně, takže jsme každý den sáňkovali nebo byli venku “na dvorku”. S manželem jsme se střídali v aktivitách – jednou jsem šla na běžky nebo sjezdovat já, podruhé manžel a ten druhý hlídal děti. Děti byly hodné jen ke konci oba dostali rýmu, což bylo dost nepříjemné, ale naštěstí to nebylo nic vážného.

DSC_4313DSC_4389IMG_3058

Ovšem cesta zpět byla dost hororová. Nejen že jsme se dostali do dvou zácp, ale Anička spala asi jen hodinku a zhruba od Linze do Brna řvala. Na chvíli nejspíš vyčerpáním ze řvaní usnula, ale pak to nastalo znovu. Asi se jí něco nelíbilo nebo nevím, ale byl to děs a nevěděla jsem jak ji mám pomoct. Písničky jsme sice zpívali pořád dokola, ale moc to nezabíralo. Problém byl, že to nepřestalo ani doma – myslím si, že ji tlačil nějaký prdík a ona se nemohla v autě prokopat a potřebovala ho vytlačit ven. Jakmile jsme přijeli domů, zapřísáhla jsem, že už nikam takhle daleko nepojedu dokud nebude Anička větší. Ještě bylo vtipné to, že jedna z těch zácp byla zapříčiněna hořícím autem. Přijeli jsme úplně akorát, protože jsme viděli jak hasiči hasí auto, ze kterého sálaly plameny. Kuba byl nadšen, ani nedutal a vše pozoroval. Jenže poté se nás celou cestu domů ptal, jestli hoří: “Mami, hoří?” a mně se neustále vybavovala scénka z Pelíšku: “Nehoří, Péťo, nehoří…”. Teď už se tomu směji, ale bylo to náročné!

Jinak Anička pěkně roste! Chutná ji, což je vidět na jejich tvářičkách a faldících! Jsem neskutečně ráda, že jí, protože s Kubou to byl boj. Myslím si, že se těší, až bude jíst to co my, protože neskutečně loudí. Třeba když jím banán, chce si “kousnout”. Tak ji kousek ulomím a rozmačkám ho, jenže to ona nechce – ona ho chce ukusovat. Ještě občas toleruje, když ji ho dám na prst, ale nejradši by si ho držela jako velká holka. Co teda ještě nemusí tak jsou příkrmy s kousky – neví si s tím rady. Chvíli to v puse převaluje, poté to polkne a začne se dávit (což mi nedělá dobře). No, musíme to potrénovat.

IMG_3190

Aničce jsme už vyměnili miminkovské lehátko za židličku. Sice si ještě sama nesedne, ale v židličce sedí dost pevně tak ji tam na jídlo posazujeme. Je to určitě příjemnější a Anička je nadšená, že pořádně vidí. A když už jsme u těch lehátek, tak jsme zabalili i takové lehátko, které jsme měli na zemi a kam jsme dávali Aničku, když jsem potřebovala mít obě ruce volné. Jednou jsem tam dala Aničku, když jsem dělala snídani a do ruky jsem ji dala hračku. Najednou slyším, že hračka spadla na zem a než jsem se otočila, Anička se posadila, předklonila se a hračku si ze země podala. Byla sice připoutaná, ale pás není určen na takové manévry tak jsme lehátko pro jistotu uklidili do skříně.

Díky apetitu má Anička bezesporu dostatek energie na plazení, protože v tom je mistr. Sice ještě neleze po čtyřech, ale péruje na kolenou a je vidět, že by se ráda “rozešla”, ale asi si ještě neumí zkoordinovat ruce a nohy. Nejraději se Anička plazí za obrovským fikusem, co máme na zemi a otrhuje z něj lístky. A pokud jsme pomalí a Aničku neodtáhneme, strká si je i do pusy. Doufám jen, že fikus není jedovatý… Strašně ji baví, když zpozorujeme, že leze ke kytce a za nohy ji taháme pryč. To se strašně směje. Líbí se to i Kubovi a nejraději by Aničku takto vozil po celém obýváku.

DSC_4510

Silně uvažuji o koupi ohrádky. U Kuby jsme ji nepotřebovali, protože jsme bydleli v malém bytě a když jsem potřebovala vařit, zavřela jsem nás do kuchyně a nikam mi nemohl utéct. Teď máme kuchyň spojenou s obývákem a uhlídat Aničku, aby nelezla kam nemá, je nadlidský výkon. I třeba dojít si na záchod je oříšek. To musíme nahoru, kde ji dám do postýlky a jedině tak jsem si jistá, že nikam neuteče. Moc se jí to nelíbí, ale nedá se nic dělat, protože Kubovi zatím nevěřím, aby ji pohlídal. Ohrádka tak bude asi jediným řešením.

DSC_4516

Jak začalo být venku teplo, jsme s děckama co nejvíc venku. Jenže s Aničkou je to docela těžký. Na dece ji to moc nebaví a dlouho tam nevydrží. Tak se plazí na trávu, kterou jí, na písek, který jí a já abych se rozkrájela, abych hlídala Aničku, aby nesnědla nějaký kamínek a zároveň Kubu, který leze po horolezecké stěně. Bude to náročné léto. Naštěstí zahradu si s Kubou do sytosti užíváme, když Anička dopoledne spí a tak pak chápe (nebo spíš mu nic jinýho nezbývá), když se víc věnuji Aničce. Taky nevím, jak mám řešit sluníčko. Vím, že by Anička na sluníčko neměla, jenže když roztáhnu slunečník, Anička z jeho stínu za pár vteřin vyleze a pak na ni svítí. Mažu ji opalovacím krémem, ale nevím no… Doma s ní, ale celý léto nebudu…

IMG_3153

Anička spává 2x denně. Jeden spánek – většinou dopolední – je delší, kolem 2 hodin a ten odpolední už bývá kratší, mezi půl hodinou až hodinou. Když máme dopoledne program a Anička se moc nevyspí, tak se to otočí. Spávala venku v kočárku, ale začala jsem cítit, že to už není ono. Že ji venku pořád něco budí a že si tam ani moc neodpočine. Dlouho ji trvalo než usnula a většinou se probudila ukňouraná a já jsem na ni viděla, že by si ještě spala. Takže přeorientování do postýlky bylo nevyhnutelné. Šlo to ale líp než jsem předpokládala a teď už Anička většinu času spává v postýlce. Hurá! Dopoledne usíná v postýlce bez problému, odpoledne to bývá horší a když to prostě nejde, dám ji do kočárku a jdeme se projít. A když to není možné (třeba prší) tak holt už odpoledne nespí. Je to pak s ní náročnější, ale dá se to zvládnout a večerní uspávání je pak velice rychlé.

IMG_3202

Večer chodí Anička spát kolem půl osmé. Nakojím ji, zazpívám Halí belí, položím ji do postýlky a odcházím. Někdy usíná rychle a bez protestu, jindy ji to trvá déle a kňučí, ale vesměs to jde. V noci vstává většinou dvakrát, někdy třikrát a pokaždé kojím. Nevím jestli to opravdu potřebuje, ale opít ji dudlíkem nefunguje. Těším se na to až se vyspím celou noc v kuse, ale bojím se, že to brzo nebude. Pamatuji si, že i Kuba měl v tomto období zvýšenou potřebu nočního kojení a pak to myslím samo odeznělo, v což doufám. Dávám ji ještě tak dva měsíce. Jinak nevím…

Aničku kojím k ránu kolem půl šesté a většinou ještě usne zhruba do sedmi. To je paráda. Ovšem když už neusne, je to kruté! Anička je strašně akční, takže moc neakceptuje to, že bychom si spolu lehly do postele a ještě se chvíli tulily. Prostě chce lozit a hrát si a mě tak nezbývá než lozit a hrát si s ní. Většinou bych se potřebovala tak 5 minut “dotáhnout”, ale to mi bohužel Anička nedopřává :-(.

DSC_4595

Zhruba jednou do týdne vyrážím s Aničkou na běh. Dám si ji do běhacího kočárku a vyrážíme. Docela ji to baví a i když neusne, vypadá spokojeně. Mě běhání s kočárkem strašně baví. Je to příjemné zpestření, ale je to docela fuška, zvlášť do kopce což se zase zúročí při běhu bez kočárku – to pak mám pocit, že přímo letím :-). Občas budíme na ulicích rozruch a lidé koukají jako bychom spadly z Marsu, ale já je jen pozdravím a běžíme dál.

IMG_3098IMG_3106

Běhací kočárek využíváme i na lekcích fitmami, které opět navštěvujeme. Když jsme s Aničkou začínaly, Anička celou lekci prospala, což bylo super a já se tak mohla soustředit na cvičení. Jak je ale Anička větší, spát už ji nebaví a chce všechno pozorovat. Jenže to ji taky nebaví věčně a tak já tak musím mít dostatek hraček a jiných lákadel, které Aničku zabaví. Jsem moc ráda, že můžeme s Aničkou chodit cvičit – udělám něco pro sebe a ještě k tomu probereme s ostatníma maminama co je nového. Kuba bývá v ten den u babičky, ale i když to zrovna nevyjde, beru ho s námi a v parku jezdí na odrážedle.

IMG_3196

S Aničkou taky chodíme plavat. Už jsme absolvovali dvou měsíční kurz a pokračujeme dál. Vypadá, že ji to baví. Už se i potápí a sama jsem zvědavá kam až to dotáhneme. S Kubou jsme chodili dost přerušovaně (dva měsíce ano, pak dva měsíce ne) a dost toho přes tu pauzu zapomněl. Pak odmítal dělat to co měl a mě to kvůli tomu přestalo bavit. Uvidíme jak to bude s Áňou. Přes léto je dvouměsíční pauza tak budeme muset trénovat ve vaně :-).

DSC_4684DSC_4785

Anička stále nemá ani jeden zub. Okousává co ji přijde pod ruku, ale zoubky se ne a ne prořezat. Už jsem smířená s tím, že Anička bude bezzubé batole… Říkám to pořád, ale teď si opravdu myslím, že se musí prořezat každým dnem. Dásně jak dole tak nahoře má nateklé a obávám se, že se proklubou všechny naráz. No co, aspoň si to odbydem najednou a bude klid (teda do té doby než se začnou klubat další…).

DSC_4556

Jinak je Anička boží. Tyto dva měsíce jsem si ji užívala plnými doušky. Je to akční a veselé mimino. Reaguje na nás, pořád se směje, brouká si, výská. Začíná se taky projevovat separační úzkost a vyjadřuje nesouhlas když opouštím místnost byť jen na vteřinu. Miluje, když na ni děláme baf, když ji dáváme pusinky na pupík nebo když vytáhnu Sunárek na svačinu. Nemá ráda oblíkání, když ji odkládám do postýlky nebo když ji vytahuji z pusy kusy papíru. Z Kuby je úplně hotová, zvlášť když dělá blbiny. Kuba si už uvědomuje, že se musí se svými hračkami dělit, protože Anička se jednoduše připlazí k jeho popelářům a začne si s nimi hrát. A tak často slyším pláč a “Anííí, to je mojééé!”

Ale mají se rádi!

IMG_3156

Anička ve zkratce:

Váha: 7.880g

Délka: 72cm

Velikost oblečení: 80

Velikost plínek: 4

Počet zubů: 0