sobota 27. září 2014

Dýňové ovesné muffiny

Když jsem se nedávno procházela s Aničkou po trhu, který byl zaplaven neuvěřitelným množstvím dýní všech velikostí a tvarů, vzpomněla jsem si, že jsem minulý rok touto dobou pekla dýňové muffiny. A že jsem o nich neblogovala… Hanba, protože byly výborné!

IMG_1544

A tak jsem si jednu (no dobře, čtyři…) dýni koupila s tím, že dýňové muffiny zopakuji. Po delším pátrání jsem našla recept a pustila se do pečení. Jenže, než jsem stačila vzít foťák a muffiny vyfotit, byly fuč. Ale zapátrala jsem v archivu a naštěstí našla fotky právě těch z minulého roku (oni totiž na blogu měly být, jenže jsem na ně zapomněla a když jsem si konečně vzpomněla, byl březen a dýňová sezóna ta tam). Ono je to stejně jedno, muffiny jsou stejně výborné, jen Kuba je na fotkách o rok mladší…

IMG_1555

Dýňové ovesné muffiny

Ingredience (na 12 muffinů):

  • 1 šálek hladké mouky
  • 1 šálek celozrnné mouky
  • 1 šálek ovesných vloček (použila jsem jemně mleté)
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • špetka soli
  • 2 lžičky skořice
  • 1 šálek podmáslí/kefíru
  • 3/4 šálku dýňového pyré
  • 1/2 šálku třtinového cukru (můžete přidat víc, pro někoho můžou být málo sladké)
  • 1/3 šálku oleje
  • 1 vejce
  • 2 lžičky vanilky

Postup:

Troubu předehřejeme na 190°C a formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky nebo vymažeme, popř. vysypeme.

V jedné míse smícháme mouky, vločky, sodu, sůl a skořici.

Ve druhé míse smícháme podmáslí, pyré, cukr, olej, vejce a vanilku.

Mokrou směs přilijeme k suché směsi a jen tak ledabyle promícháme – rozhodně nepřemíchat!

Vlijeme do připravené formy a dáme péct zhruba na 25-30 minut až budou muffiny zlatavé.

Pár minut necháme muffiny chladnout ve formě, poté je vyndáme a necháme vychladnout na mřížce.

IMG_1547IMG_1548

malý zloděj!!

Já jsem si po vychladnutí pár muffinů zamrazila na horší časy.

Muffiny jsou krásně voňavé, vláčné a přímo z nich sálá podzim. Kdo chce, může do těsta přihodit pár hrstí nasekaných vlašských ořechů nebo třeba kousky nasekané čokolády.

Kubovi minulý rok moc chutnaly a málem je snědl i s papírovým košíčkem…

IMG_1540

lepší…

IMG_1541

Letos z nich nebyl tak nadšený, ale dal si. Ono totiž cokoli, co připomíná dort teď u Kuby boduje…

Je to sranda prohlížet si staré fotky… Už si vůbec nepamatuji, že byl takhle malý… nebo že měl tak blonďaté vlasy…

IMG_1552IMG_1553IMG_1554

A co děláte z dýně letos vy?

sobota 20. září 2014

Anička: 1 měsíc

Stejně jako jsem to dělala s Kubou tak i o Aničce bych chtěla psát měsíční rekapitulace. Ze začátku určitě měsíční a potom uvidíme, jaké bude dělat pokroky, třeba to rozvolníme na jednou za dva měsíce apod. Teď je to ale fofr a určitě by se hodilo psát i týdenní rekapitulace, kdyby byl ovšem čas, protože se mi zdá, že Anička roste před očima a každý den jsou vidět nějaké posuny.

Nechtěla bych tu srovnávat Aničku s Kubou, protože každé dítě je jiné, každé jinak roste, jinak se vyvíjí a každé má svoji osobnost. Ale je mi jasné, že mi to občas nedá a nějaké srovnávání tu určité proběhne.

Kdo je kdo?

obrázek (28)IMG_0082

Vlevo: Anička, vpravo: Kuba – oba při cestě z porodnice

Takže, první měsíc je za námi a s ním i oslava v podobě lívanců. Kuba má teď období, kdy chce neustále péct dorty. Rozuměj: dort je pro něj jakákoli buchta. Mám ale podezření, že víc než dort ho zajímá sfoukávání svíček. A jelikož šlo o významnou událost, mohl sfouknout i svíčku Aničce. Odůvodnil to takto: Aninka malinká ne ne fu fu, já fu fu (Anička je malá na sfoukávání svíček, já svíčku sfouknu).

DSC_2698DSC_2706

Zatímco jak jsme přišly z porodnice, Anička neustále jen spala a jedla – měla takové tří hodinové úseky, po kterých se vzbudila, najedla a pak zase usnula – teď je mnohem víc vzhůru, kouká, pozoruje všechno co vidí (zatím asi moc daleko nedohlédne a tak to vypadá, že kouká do blba než na něco konkrétního). Otáčí se za světlem a u okna by mohla ležet celé hodiny (no, spíš minuty).

DSC_2620

Pravda, v klidu Anička moc dlouho nevydrží. Vyžaduje neustálé chování a když má obzvlášť špatný den tak u toho chování musíme stát, nejlépe chodit. Běda jak si sedneme, to okamžitě pozná a dá to najevo. Období neklidu většinou začíná kolem 5-6 hodiny a trvá v podstatě do doby než se jdeme chystat ke spaní, což bývá kolem 8. Začátky byly hodně těžké, teď už jsem si na to nejspíš zvykla a jsem připravená – jak psychicky tak fyzicky (zajímalo by mě, kolik nachodím po obýváku kilometrů). Nejhorší  bylo, když Anička plakala, Kuba se dožadoval večeře, pračka pípala, že doprala, manžel nebyl doma a já už dvě hodiny potřebovala čůrat. To jsem měla chuť se vším seknout, zamknout se na záchodě a ponechat děti vlastnímu osudu. To bych samozřejmě nikdy neudělala :-), ale už chápu kamarádku, která mě varovala, že začátky s druhým dítkem jsou na vyskočení z okna. Hahaha.

DSC_2667Ale jsou to zlatíčka!

Párkrát se také stalo, že Aničku večer před spaním popadl takový záchvat křiku, že jsme nebyli schopni ji utěšit ať jsme dělali cokoli. Nejvíc jsem se bála, že probudí Kubu, což se taky nakonec stalo. Už jsem byla bezradná, vyzkoušela jsem všechno možné: dudlík (nechce, plive), zavinovačku (vyklube se z ní), teplý polštářek na břicho, schoulit do klubíčka, natáhnout na rovno, nakojit, přebalit… prostě nic nefungovalo. Nakonec prostě usnula vyčerpáním. A já taky…

Anička rozhodně není klidné dítě. Jak se říká, že holčičky jsou hodnější než kluci tak já musím říct, že Kuba byl asi hodnější. A taky se říká, že holčičky netrpí na prdíky. To je taky lež. Aničku trápí nejen prdíky, ale taky zácpa, takže kapičky (espumisan a probiotické kapky) u nás tečou v plném proudu. Zdá se, že zabírají, ale ideální to ještě není. Navíc mám neustále výčitky, že jím něco, co jí způsobuje bolest, ale mám pocit, že i kdybych jedla jen starý chleba a pila vodu, tak je na tom stejně jako když jím normálně. Někdy je to lepší, někdy horší, ale vypozorovat co ji dělá dobře a co špatně jsem jaksi zatím nezvládla. A tak to budeme muset všichni přetrpět a doufat, že se Anička začne brzy sama hýbat a kopat nohama a ty prdíky vyžene!

DSC_2693

Když je Anička ukňouraná tak jsme vypozorovali, že ji nejvíc utěší, když ji dáme na záda (nejlépe na přebalovací pult) a sundáme plínu. Stačí ji jen rozlepit a nechat ji pod ní jako záchranu před možnými nehodami. To je pak nejspokojenější dítě na světě.

Když jsem na začátku těhotenství zjistila, že se má Anička narodit v srpnu, nejvíc ze všeho jsem se těšila na pozdně letní vycházky plné sluníčka… No… vycházky sice absolvujeme, ale většinou nejsou plné sluníčka, Anička je zabalená do dvou dek, má čepici, kapuci a kočárek je většinou přikryt pláštěnkou… Doufám, že aspoň vyjde pěkný podzim a s Áňou budeme brázdit cesty plné popadaného listí. Snad…

DSC_2554obrázek (29)DSC_2550

Nemůžu si vynachválit bydlení v domečku se zahradou. Když přijdeme z vycházky a Anička ještě spí, nechám ji dospat na zahradě a přitom na ni vidím krásně z kuchyně, kde můžu začít připravovat oběd. Nemusím nikam po schodech do patra a na balkon jako tomu bylo s Kubou. Teď je to mnohem jednodušší!

DSC_2581DSC_2584

A taky je parádní, že když chce jít Kuba ven a Anička chce zrovna spát, dám ji do postýlky, kterou máme v obýváku a na kterou vidím ze zahrady. Je to hodně praktické – občas mrknu přes okno, jestli spí a nemusím kvůli tomu chodit Aničku kontrolovat každou chvíli dovnitř.

DSC_2720

Jinak vycházky většinou absolvujeme i s Kubou, což je docela náročné – zvlášť to vypravování. Než nachystám sebe, obě děti, vyndám Kubovi kolo z kůlny, Aničce kočárek z garáže tak jsem vyčerpaná a zpocená, že už se mi na žádnou vycházku nechce. Ale nakonec jsme všichni rádi, že jsme šli. Jen mi už dochází inspirace kam chodit. Všechny trasy (moc jich tu není) už máme několikrát prochozené a do lesa, kde je tras mnohem víc, se mi zatím s Aničkou nechce neb na nezpevněných cestách to s ní v kočárku docela hází. Navíc po těch deštích nevím, jestli bychom nezapadli do bláta a nemuseli nás vyprošťovat. Ale třeba ji zkusím vzít někdy do šátku a půjdeme bez kočárku.

obrázek (27)

Co se týče pohybových schopností (jestli se to tak dá už nazývat), tak Aničku dáváme na bříško, což se jí ze začátku moc nelíbilo, ale teď zjistila, že ji to pomáhá od prdíků a na bříšku je spokojená. Přetáčí hlavu ze strany na stranu a jde ji to moc dobře, ovšem jen do té chvíle, než objeví ruce, které putují okamžitě do pusy a veškeré snahy o další posilování jsou u konce. Zatím ještě moc nevnímá, ale když u ní štěrchám s hračkou tak zpozorní a většinou se i zklidní.

DSC_2681DSC_2691DSC_2728Tato fotka už sem teoreticky nepatří – 1 měsíc + 4 dny

Taky s námi sedává u stolu :-). Koupili jsme ji stejnou židličku (Stokke Tripp Trapp) jak má Kuba a k ní i přídavné novorozenecké lehátko. Je v něm docela ráda, ale musí na to mít náladu. Takto si ji přivezu i do kuchyně, kde spolu vaříme nebo připravujeme jídlo a Anička kouká a je ráda, že může být v centru dění.

DSC_2589DSC_2590

Kojení jde Aničce velmi dobře a já se snažím ji dostatečně zásobovat. Ze začátku to bylo takové všelijaké než se naučila správně přisávat, ale teď je z ní profík. Přijde mi, že kojím neustále, zvlášť k večeru bývá Anička hodně hladová, ale přisuzuji to tomu, že po obědě si dává většinou tříhodinovku a pak se nemůže dojíst. Já mám zásob dost a proto jsem se obávala zánětu prsu, který mě u Kuby postihl ve třetím týdnu po porodu. V obávaném období jsem nakoupila tvarohy, které údajně mají spolehlivě zánět odehnat a když zánět nepřicházel, upekla jsem z tvarohů buchtu. A jak se buchta dojedla, zánět se ozval :-(. První den byl nejhorší – pocit jako při chřipce, bolest celého těla, prso bolelo při jakémkoli doteku. A tak jsem prso chladila, před kojením nahřívala, večer tvarohovala, hodně kojila a druhý den to bylo o poznání lepší. Jen prso ještě pobolívalo, ale ostatní příznaky byly fuč (zaklepat na dřevo). Snad jsem ho odehnala nadobro!

obrázek 1 (16)

Vyčerpány po kojení

Spaní přes den je ještě takové nepravidelné. Ze začátku spala pořád, ale postupem času je víc a víc vzhůru, kouká a poznává svět. Většinou spává tak třikrát/čtyřikrát denně – dopoledne hodinku, po obědě zhruba 2-3 a potom ještě odpoledne a v podvečer, záleží kdy se vzbudí z poobědového spánku.

Večer chodí Anička spát kolem osmé/deváté a spává zhruba do dvou, do tří. Pak se buď ještě jednou vzbudí (mezi 4-5) nebo spí až do rána (do 6-7) – podle toho, kdy v noci vstávala a kolik se najedla. Já jsem takto naprosto spokojená a doufám, že se to bude už jen vylepšovat! V záloze mám knížku Každé dítě může dobře spát, tak uvidíme, jestli na ni dojde :-).

DSC_2604DSC_2617

Myslím si, že s Kubou budou velcí kámoši. Kuba Aničku zbožňuje a nejraději by ji pořád choval, pusinkoval a hladil. Anička ho sice zatím moc nevnímá, ale začíná ho pomalu registrovat. Věřím, že Kuba se už nemůže dočkat, až si s ním Anička bude hrát.

DSC_2695obrázek 2 (14)

 

Další poznatky:

Váha: 4 190 g (ve 3 týdnech)

Délka: 56 cm

Zhruba od 4. týdne se Anička směje, což je úplná paráda. Nejčastěji se směje po jídle a když má sundanou plínu. Ještě se nesměje cíleně – třeba kdykoli mě uvidí, ale když si spolu hrajeme tak ten úsměv tam rozhodně je! A je to ten nejkrásnější úsměv na světě!

Anička kaká zásadně bez plíny – prostě sundáme plínu a začne tlačit. To pak chytáme do všeho možného… :-)

Jestli si myslíte, že vodotrysk umí jen kluci, tak jste na omylu. Když měla jednou Anička sundanou plínu, tak vytryskla tak vysoko, že jsem se musela jít převlíct a umýt. Rozhodně to bylo nečekané…

To vypadá, že Anička bývá pořád nahá, co?

 

První měsíc je za námi a i když to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem, užila jsem si každou chvíli, protože vím, že tyto okamžiky mi už nikdo nevrátí. Děti rostou strašně rychle – je to klišé, ale je to tak!

Těším se na další dobrodružství, Aničko!

pátek 5. září 2014

Jak to jde…

Čas letí jako voda a Anička má zítra tři týdny! Pamatuji si, že dny s Kubou jako novorozencem ubíhaly strašně pomalu a každý den jsem koukala na hodiny a čekala až přijde manžel z práce. Se dvěma dětmi je to fofr! Než si to stačím uvědomit tak je čas obě děti vykoupat (dost velký oříšek!!) a dát je spát. Usínám s nimi, často i před nimi…

DSC_2617DSC_2579

Kuba to zatím se sestřičkou zvládá docela dobře. Aspoň myslím. Když jsme přišli z porodnice domů a rodina se chodila na Aničku dívat, trochu mi ho bylo líto. Využila jsem okamžiku, kdy se všichni věnovali malé a hrála si s Kubou. V tyto chvíle byl obzvlášť milý a mazlivý a já se těchto okamžiků nemohla nabažit. Teď už prvotní nadšení z Aničky opadalo (i když každý kdo k nám přijde zamíří nejdřív k postýlce a pak až ke Kubovi, ale to je asi normální…) a my si zvykáme na život čtyřčlenné rodiny. Kdykoli Anička zapláče, Kuba hlásí “Aninka!” a běží ji zkontrolovat. Musím ho krotit, protože by byl schopný ji rozmáčknout. Ale pěkně ji hladí a dává pusinky. Taky ji rád chová, ale ještě nepochopil ten koncept držení hlavičky a tak chudák Áňa na něm leží zalomená, hlavu ji podepírám já a Kuba se pak po chvíli rozhodne, že už ji držet nebude a tak vyndá z pod Aničky ruce a začne ji hladit. Musíme být pořád ve střehu! Když Aničku přebaluji, vyleze si Kuba na parapet u okna u přebalovacího pultu a vykládá ji. Je to strašně roztomilý, protože Anička na něj upřeně kouká (spíš ji zajímá světlo od okna, ale vypadá to, že kouká na něj) a hltá každé jeho slovo. Kuba ji většinou vykládá, že táta není doma, že jel pryč autem a ne busem a že spolu s tátou pojedou zase na výlet vlakem a máma bude s malým miminkem doma.

DSC_2536DSC_2575

Co se týče mě, já jsem na tom fyzicky dobře – myslím tím rekonvalescenci po porodu (ostatně cítila jsem se dobře už hned po porodu). Už počítám dny, kdy budu moct zase vyběhnout, ale nechci to uspěchat. Ostatně šestinedělí má svůj smysl… Zatím chodím s kočárkem na procházky nebo s Kubou na odrážedle nebo s oběma naráz. To už je větší dobrodružství, ale Kuba mě naštěstí poslouchá tak to zvládáme. Ale těším se až nechám obě děti doma, nazuju tenisky a budu mít chvilku, byť jen půlhodinku, jen a jen pro sebe. Taky se těším, že konečně zase provětrám ve zdejších lesích kolo! Jen aby ten podzim vydržel, když začal už v srpnu…

obrázek (27)

Když jsme u toho podzimu, ještě že se Kuba narodil v březnu a já mám po něm schované zimní novorozenecké věci. Kdo by to řekl, že budeme potřebovat pro srpnové dítě fusak a medvědí kožíšek… Co ale budeme dělat s těmi tílky a bodyčky s krátkým rukávem v pidi velikostech, netuším… :-).

DSC_2550

Co se týče mě po psychické stránce, je to se mnou jak na houpačce. Jednou brečím štěstím podruhé z rozčílení a tak se už nemůžu dočkat až se ty moje hormony nějak srovnají a já budu moct normálně fungovat. Náladu mi ale rozhodně zlepšilo to slunečné počasí tak doufám, že dlouho vydrží, protože nevím jak dlouho ještě by to se mnou vydržel manžel…

DSC_2543DSC_2621

Mám pocit, že pořád kojím… A peru. Přijde mi, že od doby co jsem se vrátila z porodnice je koš na špinavé prádlo pořád plný. A spotřeba čokolády výrazně stoupla. Naštěstí jde hubnutí pořád snadno – díky kojení. A tak je vlastně dobře, že pořád kojím :-).

DSC_2628

Zatím jsme byli pořád doma a kromě výletů k dětské doktorce na kontroly a vycházek s kočárkem po okolí, jsme nikde jinde s Aničkou nebyli. Včera jsme se ale odvázali, sbalili obě děti a vyrazili na koncert Čechomorů do Slatiny. I když jsem měla obavy jak to zvládneme, nakonec jsem byla přešťastná, že jsme jeli. Anička to ze začátku prospala, jak se probudila dostala na lavičce v parku najíst a pak už se jí něco nelíbilo tak začala plakat (spíš řvát, ale hlasitost koncertu to myslím nepřesáhlo), a to jsme usoudili, že kultury bylo dost a vyrazili jsme k domovu. Nakonec jsme ani moc nepřesáhli čas usínání obou dětí, a to jsme je zvládli i vykoupat. Řekla bych, že první výlet byl docela úspěšný, ale věřím, že to brzy vymakáme k dokonalosti, protože se těším jak budeme na podzim výletovat. Máte nějaké tipy na půldenní/denní výlety kolem Brna vhodné pro děti a kočárky? Jo a zítra jedeme na svatbu, ale prý je to tam baby friendly tak to snad zvládneme :-).

obrázek 2 (13)

O tom jak Anička roste a jak si vede hodlám psát, stejně jako u Kuby, měsíční rekapitulace. Dnes jsem vám jen chtěla přiblížit jak si zatím vedeme jako čtyřčlenná rodina. Je to rozhodně náročné, ale stojí to za to! A myslím, že nám to docela jde!

DSC_2556

PS. Článek píšu po obědě, kdy obě děti spávají současně (je mi jasné, že když jsem to teď napsala tak od zítřka tomu tak už nebude…). Myslela jsem, že skloubit spaní obou dětí bude složitější, ale bojím se, že to je jen novorozenecký stav a za pár dní/týdnů tomu bude úplně jinak. Začínám slyšet mlaskání, mám pocit, že se budu zase kojit :-). Kde je ta čokoláda…?

středa 3. září 2014

Cvičení v těhotenství

Jak mnozí z vás ví, v těhotenství s Aničkou jsem byla dost aktivní. Běhala jsem do 7. měsíce, posilovala v rámci lekcí fitmami a navštěvovala lekce jógy pro těhotné. Mimo to jsem neustále běhala za dvouletým Kubou, který rozhodně neposedí v klidu.

Když jsem byla těhotná s Kubou (první těhotenství), ve cvičení jsem byla trochu opatrnější, ale i tak jsem zůstala aktivní – denně jsem chodila na vycházky a občas jsem si chodila zaplavat.

Každé těhotenství je jiné, ale pokud to zdravotní stav dovolí, každá nastávající maminka by měla být po dobu svého těhotenství aktivní. A to i ta, která před otěhotněním aktivní nebyla – stačí půlhodinka chůze pětkrát týdně! Být aktivní v těhotenství má totiž spoustu pozitiv – od zmírnění nevolností a dalších nepříjemností souvisejících s těhotenstvím po snazší porod – a navíc zlepšuje náladu!

obrázek 2 (8)

Jaká další pozitiva cvičení v těhotenství skrývá, jaké aktivity jsou pro nastávající maminky vhodné a jakým aktivitám se vyvarovat, se můžete dočíst v článku, který jsem napsala pro TrvaleFit.cz.

Odkaz na článek je zde.