čtvrtek 27. února 2014

Jeden den v životě: 23 měsíců

Původně jsem chtěla napsat dlouhou rekapitulaci o tom, co už Kuba ve 23 měsících umí a zvládá, ale vzhledem k tomu, že za necelý měsíc mu budou 2 roky (2 ROKY!!) tak si tu dlouhou rekapitulaci nechám na pak a dnes vám opět přiblížím, co tyhle dny děláme.

?:?? Nevím kolik je, ale Kuba kňučí. Chvíli nevím čí jsem, přemýšlím co se děje a Kuba nepřestává tak se manžel pomalu zvedá a jde se podívat co se děje. Kubu donáší k nám do postele, kde se Kuba po slovech “mami” ke mě tulí a okamžitě usíná. Já ne… Těhotenská nespavost se opět projevuje. Chvíli ležím a snažím se usnout, poté jdu na záchod (stejně mám plný močový měchýř tak bych šla dřív nebo později) a čtu si. Je 4:35. V 5:10 odkládám knížku (vlastně iPhone s aplikací kindle) a někdy poté konečně usínám. I když jen na chvíli…

6:20 Kuba je vzhůru. Usměvavý a připraven do nového dne. Nejdřív zpozoruje tátu, tak řekne “tati”, potom mě, “mami” a nakonec říká “tady” a ukazuje směrem ke dveřím. To znamená, že chce vstávat. Potřebuji chvíli se probrat tak ho manžel vezme a jdou uvařit “tiš” – Kubův výraz pro čaj (fakt nevím jak to vzniklo). Za nedlouho se vymotám z peřin a jdu za klukama snídat.

 DSC_1542

6:45 Snídáme. Čaj je uvařený, já připravuji snídani pro sebe a pro Kubu, zatímco manžel jde do sprchy. Kuba dostane džus zředěný vodou, který vypije na ex. Dostává další, k němu i misku kroužků k snídani a nevyfocený banán.

 DSC_1547

Já mám vločky s kefírem, banánem a pořádnou lžící oříškového másla.

DSC_1545DSC_1546

Kubu to po chvíli přestává bavit a chce dolů ze židličky. V novém domku máme obývák spojený s kuchyní, což je super, protože můžu v klidu dosnídat a přitom sledovat Kubu jak si hraje. Tentokrát maluje autobus (“bus”) a spravuje klávesy, kterým došly baterky (díky bohu!!). Mezitím přišel manžel ze sprchy, snídá a povídáme si. Pohodové ráno!

DSC_1550DSC_1551

7:30 Ranní hygiena s tátou, který se připravuje do práce a v zápětí odchází, aby stihl autobus.

DSC_1555

Cestu do práce má teď trochu zkomplikovanou – už to nemá 7 minut pěšky z domu, ale 45 minut autobusem a tramvají, přičemž jen na zastávku je to 15 minut chůze. Ale já jsem tak chodila každý den do školy a strašně se mi to líbilo. Spoustu věcí jsem si promyslela, na poslední chvíli něco naučila a hlavně jsem se prošla (když jsem nestíhala tak i proběhla :-) ).

8 – 9:45 Jsme doma a hrajeme si. Mezitím se pokoušíme o čůrání na nočníku. 2x úspěch, 2x neúspěch (tj. 1x počůraná podlaha a 1x počůrané tepláky). Kubu nejvíc baví, když může vylít nočník sám do záchodu a spláchnout. To by seděl na nočníku od rána do večera. Zkoušela jsem mu dát i malou sladkou odměnu za každý úspěch, ale toto je očividně větší motivace :-).

DSC_1559

Jo a když splachoval a pozoroval vodu jak se v záchodě točí, tak sáhl na dezinfekci, co nám v záchodě visí. Ví, že se do záchodu nesahá tak jsem ho plácla (jemně) přes holý zadek. Jenže jak jsem se ohnala tak se mi nějak hnuly záda a já se najednou nemohla otočit doprava. Byla to taková ta bolest jak se musíte smát (nevím jestli víte co myslím), ale nemůžete se hnout. Zkoušela jsem to nějak protáhnout, ale moc se to nezlepšilo. Při normálním pohybu je necítím, ale jakmile se mám přetočit doprava tak sténám bolestí! To mám za to, že se snažím o výchovu :-).

Taky si čteme, hrajeme s autem, vysáváme, pereme, svačíme a koukáme na Prasátku Peppu – nový (vlastně první) oblíbený seriál. Zjišťuji, že už nemáme moc času, tak se valíme nachystat a vyrážíme na cvičení fitmami.

DSC_1556DSC_1561

10:00 – 11:00 Cvičení. O fitmami jsem už několikrát psala, víc aktuální to bylo v létě, ale vzhledem k mírné zimě se dá cvičit venku i teď. Já jsem byla letos zatím dvakrát, ale koupila jsem si permanentku tak mě to snad bude motivovat. Kuba většinou lítá s ostatními dětmi zatímco my mámy cvičíme, ale dnes seděl skoro celou dobu v kočárku, až se mi to zdálo divný (a ostatním maminkám taky). Na druhou stranu se mu nedivím – měl tam určitě teploučko (bylo docela chladno), navíc dostal sušenku – to by se mi asi taky nechtělo. Nakonec si ale řekl a brázdil na motorce jako profík.

obrázek 1 (8)

Cvičení bylo moc fajn, sice některé cviky se mi dělají hůř a některé modifikuji vzhledem k rostoucímu břichu, ale myslím, že jsme si daly pěkně do těla! Jsem zvědavá, co mě bude bolet. Záda se trochu zlepšila, ale spíš si dám večer teplou sprchu a třeba povolí.

11.45 Příjezd domů, ohřívání obědu ze včerejška, oběd. Máme s Kubou krůtí prsa na prudko s rýží a hráškem. Včera byly lepší a vidím, že ani Kubovi moc nejednou. I přes to je do něj z větší části dostanu. Všimla jsem si toho už včera když jsme jedli, že je fascinován zrnky rýže. Z talíře vyloví zrnko a to zkoumá a pitvá až mu z toho skoro nic nezbyde. Netuším co se mu honí hlavou, nikdy to před tím nedělal…

DSC_1563DSC_1564

I tak se po obědě ještě dojídá domácí granolou a u toho koukáme na dva díly Prasátka Peppy.

obrázek 2 (6)

12:30 Odcházíme do jeho pokoje, kde převlečeme plínu (na nočník nemá nikdo z nás sílu), oblečeme pyžamo a uleháme s pohádkou. Do 10 minut spinká.

13 – 14:30 Spánek. Já poklízím kuchyň, uvařím si čaj a začínám psát tento článek.

DSC_1567

14:30 Jdu probudit Kubu. Zjistili jsme, že když spí dýl jak do půl třetí, špatně se mu večer usíná (někdy usínal třeba až o půl jedenácté, což bylo krutý). Otevřu dveře a vítá mě úsměv na tváři. Hned natahuje ruce a volá “mami, mami” a opět “tady” a ukazuje na dveře. Je čas jít ven z pokoje. Jdeme do kuchyně, kde spatří pribináčka a o svačině je rozhodnuto.

IMG_2029

Pribináčka kupuji opravdu výjimečně. Navíc tento byl pro manžela, protože je má taky rád a protože je manžel velký, koupila jsem mu velký. Tak jsme si ho dali s Kubou napůl. Už ani nevím, kdy jsem měla pribináčka naposled, ale byl vynikající. Zmizel během několika vteřin :-).

15:30 – 18:00 Přemlouvám Kubu, abychom šli ven. Nechce. Lítá po pokoji bez plíny a má dobrou náladu. Na jednu stranu ho chápu – punčocháčky, kalhoty, nahoru tři vrstvy, bunda, čepice… Už aby bylo teplo a ven jsme mohli jen v teplákách a tričku. Během odpoledne to zkouším ještě několikrát, ale pokaždé s odmítavým výsledkem. A tak si hrajeme, čteme, uklízíme a já sleduji hodiny, kdy už bude manžel doma, aby mě vystřídal. I když byl Kuba hodný a jakž takž poslouchal tak vymýšlet doma zábavu je dost náročný. Venku by se provětral, trochu víc unavil, a je tam spousta rozptýlení. Doma je jen máma a tu zná. Ale když nechtěl tak nechtěl… Prát jsem se s ním nechtěla…

DSC_1573

O půl šesté jdeme připravovat večeři. Když může Kuba pomáhat v kuchyni tak jde hned bez omlouvání. Zatímco Kuba přelévá vodu z jedné odměrky do druhé, já krájím máslovou dýni a dávám ji péct (jen pokapanou olivovým olejem a osolenou).

DSC_1576DSC_1578

Kuba zjistí, že má hlad tak dáváme skleničku ovocné přesnídávky. To se poslední dny stává pravidelností – zhruba po páté hodině vyžaduje přesnídávku. Je to zvláštní, protože ji poslední měsíce vůbec nechtěl. Holt, chutě se prostě mění.

18:00 Před šestou přichází táta! Hurá!! Kuba volá “táta, táta” a vrhá se tátovi – ještě v bundě a botách – kolem krku. Jdu manžela vysvobodit, ale jsem šťastná, že mi šichta skončila. Manžel je zase přešťastný, že mu šichta s Kubou začíná! Máme to dobře nastavené :-).

DSC_1581

Jdou uklízet pracovnu, do které jsme při stěhování naskládaly veškeré krabice, které nebyly v tom okamžiku potřebné. Kuba vybaluje, šroubuje a měří a je ve svém živlu!

DSC_1583DSC_1586

Já mezitím připravuji večeři. Kuba má zapečenou tortillu s uzeným sýrem, dýni a mrkvový salát. Do tortilly si jednou kousne, mrkvový salát zamíchá a dýni sní. Upřímně, myslela jsem si úplný opak (tortillu sní, salát ochutná a dýně se ani nedotkne…). Já mám dýni s čerstvým špenátem a cottage sýrem (úplně nejlepší kombinace na světě) a jeden kousek Kubovy tortilly (a pak ještě jeden…). Manžel má chleba se sýrem a zeleninu. Kuba manželovi sní několik plátků Leerdameeru a vyžaduje další a další – sýr a dýně, to je zase večeře :-), ale nakonec jsme všichni byli spokojení.

DSC_1587DSC_1589DSC_1591DSC_1592

Po večeři uklidím kuchyň a kluci opět uklízí pracovnu. Začíná to tam vypadat jako pokoj a ne jako skladiště! Oba jsou moc šikovní!

19:45 Příprava na spaní. Jak má Kuba přestat s činností, která ho baví tak je proti a dává to najevo. Zuby si ale nakonec nechá vyčistit, do pyžama se nechá převléct a nakonec dochází i na pohádku. Jen fotodokumentace v tomto kritickém čase zaostává. Uspává manžel a já dokončuju tento článek a přitom koukám na Vyprávěj.

21:20 Publikuji článek, jdu do sprchy a do postele si číst. Myslím, že do 22:00 nevydržím… Dobrou!

PS. Záda zatím nepustila – uvidíme do sprcha a spánek. Snad to bude zítra lepší, protože utírat se na záchodě levou rukou mi fakt nejde (už jste to zkoušeli??).

úterý 18. února 2014

I. trimestr (týdny 1-13)

Jak už nejspíš všichni víte, v srpnu čekáme drobečka č. 2. A protože jsem v těhotenství s Kubou (drobeček č. 1) byla taková opatrná a raději jsem se o něm nikde (aspoň ze začátku) nezmiňovala, abych náhodou něco nezakřikla, řekla jsem si, že by bylo fajn toto těhotenství zaznamenávat prostřednictvím blogu a srovnávat jednotlivé etapy právě s prvním těhotenstvím. Není to zas tak dávno, tak bych si mohla aspoň něco pamatovat.

První trimestr jsem se rozhodla rekapitulovat celý naráz – logicky, protože jsem těhotenství po tuto dobu více méně tajila a prvních pár týdnů jsem o něm nevěděla ani já. Další vývoj těhotenství budu zaznamenávat možná častěji, ale rozhodně ne po týdnech. Uvidíme jak se vše bude vyvíjet, jak bude drobeček růst atd.

Tak jdeme na to! Myslím, že si počtete…

První trimestr je nejrizikovější období a právě v tomto období dochází nejčastěji k potratům. Většinou nejsou ničím zapříčiněny, prostě se to občas stane a nikdo neví proč. Proto jsem i já chtěla vydržet do konce a teprve poté hlásit novinu do světa!

Tajemství se ale nedalo udržet před mými rodiči a bratrem se švagrovou, protože jsme s nimi jeli na tradiční předvánoční lyžování. A vymyslet výmluvy proč nelyžuji (ale jen běžkuji), nepiji kávu, nepiji alkohol, nejím uzeného lososa a proč se mi chce po ránu omdlít, bylo nad moje síly. Tak jsme šli s pravdou ven. Tchánům jsme to řekli mezi svátky, kdy jim bylo podezřelé, že jsem odmítla několikrát kávu, nechtěla jsem přípitek ani víno… Ale jinak většině kamarádů a známým (a vám) jsme to řekli až na konci prvního trimestru. A jestli by to někoho zajímalo, tak ano, snažili jsme se o druhé miminko :-).

A teď první trimestr v bodech:

NEVOLNOSTI

Nevolnost začaly zhruba v 7. týdnu a trvají prakticky do konce prvního trimestru, jen ne v takové intenzitě. Nejhorší byl 7. – 9. týden (období kolem vánoc). Nevolnosti se u mě projevovaly tak, že ráno jsem se musela okamžitě po probuzení najíst, protože se mi motala hlava a chtělo omdlít. Nezáleželo jestli jsem se večer před tím najedla víc nebo míň, ale ráno jsem musela okamžitě snídat. Bylo mi jedno co, hlavně aby to bylo rychle (takže třeba vaření ovesné kaše nepřicházelo v tu chvíli v úvahu). Nejčastěji jsem si dala jogurt s müsli, vločky s mlékem, chleba s marmeládou a jogurt/kefír atd. Po snídani se žaludek jakž takž uklidnil, do oběda to bylo docela v pohodě a zhruba od druhé hodiny do večera, kdy jsem šla spát to bylo čím dál tím horší. Když jsem nic nejedla, bylo mi špatně, když jsem se najedla, bylo mi špatně… Nikdy jsem nezvracela, ale ten pocit nebyl nic moc. Pořád jsem něco uzobávala, což mi pomáhalo, ale když jsem byla delší dobu bez jídla tak se mi udělalo špatně. Nejhorší byla (a ještě někdy je) taková kovová pachuť, kterou jsem měla neustále v puse…

V období, kdy mi bylo nejhůř, byly naštěstí vánoce a manžel byl doma tak se mohl věnovat Kubovi. Ne, že bych nebyla schopná si s ním hrát, ale přeci jenom když jsme na něj byli dva tak mi to ohromně pomohlo a ulevilo.

Když jsem byla těhotná s Kubou tak jsem takové nevolnosti rozhodně neměla. Teda ne v takové intenzitě. Dřív jsem si myslela, že druhé těhotenství bude v pohodě, protože když budu běhat za skoro dvouletým batoletem, nebudu mít čas vnímat nějaké nevolnosti… Ha! Chyba! Nevolnosti o sobě dali vědět a jak!

 

10. týden:

DSC_1314DSC_1319

 

NECHUTĚ

S nevolnostmi souvisí i nechutě na nějaká jídla a u mě tomu nebylo jinak. Největší nechuť jsem měla na vánoční cukroví (což v období vánoc nebylo moc praktické). Dokonce mi vadil i pohled na vyskládané cukroví, proto manžel musel chodit tajně do spíže, aby si ho vůbec užil. Když jsem ho pekla, bylo mi ještě dobře a tak jsem naštěstí stihla i nějaké ochutnat. Ale o vánocích ani “ň”. Jediné, které jsem ve světlé chvilce dokázala zkousnout bylo linecké slepované pikantní marmeládou.

Obecně sladké jsem nemusela – hlavně čokoládu, různé sušenky – ale buchty nebo vánočku, to zase jo :-).

Další averzi jsem měla na kávu. Stačilo jen zachytit její vůni a už se mi otáčel žaludek vzhůru nohama. Přitom vůně kávy je podle mě (za normálních okolností) jedna z nejhezčích vůní co existuje! Ani teď kávu moc nepiji. S kofeinem vůbec, ale většinou na ni stejně nemám chuť. A když tak si dám bezkofeinovou. Hodně špatně mi také dělal neslazený čaj. Čaj nikdy nesladím, ale teď jsem si ho osladit musela, jinak bych ho nevypila. Ráno bez čaje si nedokážu představit ať jsou nevolnosti jakkoli silné. A když už jsme u těch nápojů tak i jen obyčejná voda mi nedělala vůbec dobře. Stačila trocha sirupu a šlo to, ale samotnou vodu jsem pozřít nemohla.

Dále jsem se nemohla podívat ani na arašídové a jiné oříškové máslo, čímž jsem výrazně ušetřila. Zelenina byl taky problém, hlavně ta čerstvá.

Popravdě si moc nepamatuji, jaké jsem měla v těhotenství s Kubou nechutě. Určitě na kávu a na zeleninu, ale to je myslím vše a nic jiného tam taky nebylo. Možná je to i tím, že první trimestr u Kuby jsem prožívala v létě a teď je to v zimě. Obecně mívám rozdílné chutě v různých ročních období tak to třeba s tím nějak souvisí.

 

11. týden:

DSC_1378DSC_1381

 

CHUTĚ

Moje chutě lze vyjádřit čtyřmi výrazy: kyselé okurky, čipsy, bublinkaté slazené nápoje a citrusy

Až na ty citrusy jsou to samé hnusy a popravdě jsem se těšila až toto období přejde a já nebudu muset jíst jako prase. Těšila jsem se na svoji normální stravu. Ale když tělo si o to žádalo a já se toho nemohla nabažit. Vyhledávala jsem recepty, ke kterým se hodí kyselé okurky (šunknfleky, uzené s bramborovou kaší, čočka), ale když to nešlo jinak, přikusovala jsem je i k obyčejnému chlebu s lučinou.

Kde se vzala chuť na čipsy opravdu netuším, protože je nejím jak je rok dlouhý a doma je rozhodně neskladujeme. Tentokrát jsem je potřebovala každý den! Ne, že bych snědla celý sáček, stačila hrst nebo malá miska, ale ta touha byla nepřekonatelná! Jo a nejlepší byly ty obyč – solené. Naštěstí tyto chutě trvaly zhruba 10-14 dní, ale když si představím, kolik jsem do sebe dostala soli a tuku tak to raději ani vědět nechci. Ale když drobeček to očividně vyžadoval…

Bublinkaté nápoje souvisí s mou nechutí k vodě. Nejvíc mi chutnaly ochucené mattonky – to jsem mohla vypít celou láhev na ex. Bohužel jim přišel na chuť i Kuba, ale teď už je to naštěstí lepší a vodu víc toleruji, takže je už moc nekupujeme.

Citrusy – hlavně pomeranče! Naštěstí je teď jejich sezona tak si jich užívám co to jde. Jsou tak osvěžující a šťavnaté, že bych je mohla jíst pořád.

U Kuby jsem rozhodně chutě na kyselé okurky neměla. Ani na čipsy ne, pokud si dobře pamatuji. Ale ty bublinkaté nápoje a citrusy rozhodně frčely taky. Pamatuji si, že jsem ujížděla na Orangině. To je vlastně takový bublinkatý nápoj a citrus v jednom :-). Jiné chutě si neuvědomuji.

 

12. týden:

DSC_1451DSC_1453

 

ÚNAVA

Únava byla a byla nevyhnutelná. Prostě když šel Kuba odpoledne spát, šla jsem s ním. A bylo to skvělé. Večer jsem si šla lehnout jakmile jsme uložili Kubu (8. – 9. hodina) a spala do té doby než se probudil (5.30 – 6.30). Klidně bych spala i dál, ale bohužel to nešlo…

S únavou určitě také souvisí moje nespavost, kterou jsem trpěla (teď už míň). Prostě jsem se v noci vzbudila (třeba Kuba zakašlal, musela jsem na záchod, nebo jsem měla přeleženou ruku) a dvě hodiny jsem pak ležela v posteli a nemohla usnout. Většinou jsem se probouzela kolem 3-4 ráno a jen jsem počítala, kdy bude Kuba vstávat a kolik mi zbývá času na spánek. Znáte ten pocit, když musíte, ale nemůžete usnout? Měla jsem na sebe hroznou zlost, že nemůžu spát, protože jsem věděla, že budu ten den nepoužitelná. Nepřidalo tomu ani to, že jsem si neustále v hlavě zpívala Kubovy oblíbené písničky a nešlo s nimi za žádnou cenu přestat…

Vždy jsem lépe spala, když jsme měli přes den nějakou aktivitu venku – buď procházku nebo jsme šli jen do parku nebo jsem se šla projít sama až přišel manžel z práce. Jenže ne vždy to vyšlo, Kuba byl teď dlouho nachlazený (a pak i já) a někdy se stalo, že jsme byli celý den doma nebo šli maximálně do obchodu. Když se potom vrátil manžel z práce, já už většinou neměla sílu vyrazit sama někam na vycházku.

S únavou je to teď mnohem lepší. Cítím víc energie a chuť něco dělat tak doufám, že i to počasí už bude víc jarní, abychom mohli trávit víc času venku. Po přestěhování budeme mít konečně zahradu a vyrazit ven tak bude mnohem jednodušší.

S Kubou jsem se cítila taky unavená. Pamatuji si, že jsem usínala pravidelně u večerních zpráv. V noci jsem se budila taky, ale tím, že jsem se nemusela druhý den starat o akční batole tak mě to tak netrápilo. Navíc jsem si mohla ráno přispat a tu noční mezeru tak dohnat.

 

13. týden:

DSC_1476DSC_1479

 

BŘICHO

Roste. A mnohem víc než s Kubou. Ale myslím, že u druhého dítka je to normální, hlavně ze začátku. Zatím se vejdu do svého normálního oblečení a snad ho ještě nějakou dobu obleču. S Kubou jsem měla největší břicho v zimě. Teď mě to čeká v létě, což znamená, že většinu těhotenského oblečení nejspíš nebudu moct použít. A nemám rozhodně ten typ postavy, co by oblékal své “normální” oblečení až do porodu… No, co se dá dělat – budu muset nakupovat :-).

 

DSC_1314DSC_1378DSC_1451DSC_1476

 

CVIČENÍ

Během prvního trimestru jsem na cvičení neměla ani pomyšlení. Byla jsem ráda, že si můžu chvíli sedět s nohama nahoře. Na předvánočních horách jsme s manželem byli na dvou zhruba hodinových výjezdy na běžkách, což bylo moc příjemné, ale byla to spíš taková vycházka na lyžích než nějaký sportovní výkon. Na Nový rok jsem si zkusila jít zaběhat a byl to děs! Bylo mi špatně a běh moji nevolnost ještě zhoršil. Krom toho jsem se ale cítila dobře, ale v tu chvíli jsem z běhu neměla radost tak jsem prostě neběhala. Občas jsem si párkrát doma zaposilovala (nějaké výpady, dřepy, kliky), ale na další aktivity jsem neměla chuť.

Po měsíci mi to nedalo a znovu jsem vyběhla. Nevolnosti výrazně ustoupili, cítila jsem víc energie a nohy mě prosily, abych je šla protáhnout. A tak jsem vyběhla. Nevím, jestli by se můj styl dal přirovnat k běhu – bylo to spíš takové valení se – ale bylo to naprosto skvělé. Cítila jsem se dobře, nic mě nebolelo (teda až potom nohy, ale to se dalo čekat po takové pauze) a náramně jsem si to užila. Uběhla jsem asi 4 km za půl hodiny, což je mnohem pomalejším tempem než na které jsem byla zvyklá, ale rozhodně tu nechci lámat rekordy a trénovat na závody. Chtěla bych běhat pro radost a potěšení a jakmile mi to začne být nepříjemné, přestanu s tím. Vím, že se u nás zastává spíš konzervativní názor na běhání v těhotenství (tj. neběhat), ale myslím, že je důležitější poslouchat svoje tělo a to rozhodně hodlám dělat. Běhání mi pomáhá být víc v pohodě, což je myslím přínosné pro všechny zúčastněné. Nevím jak dlouho budu běhat – může to být už jen pár týdnů nebo třeba až do 8. měsíce – ale nic rozhodně neplánuji. Uvidíme.

 

Zatím vypadá vše v pořádku, kontroly neodhalily žádné anomálie tak doufám, že se drobeček bude vyvíjet tak jak má. Budu vás určitě nadále informovat :-).

 

Otázka: Jak probíhal 1. trimestr u vás? Nevolnosti? Únava? Jaké jste měli chutě a nechutě?

Jsem zpět!

Tak už jsme přestěhovaní. Hurá!! Pár krabic nám sice ještě v předsíni překáží, ale ty mi rozhodně nevadí. Teda zatím… Řeknu vám za týden :-).

Balení ve starém bytě…

DSC_1501

Takových “aut” bylo nespočet…

IMG_1960IMG_1961

Dokonce jsem našla i svůj počítač a zvládla jsem se připojit k internetu tak už můžu normálně fungovat, tj. psát blog.

Kuchyně už je sice taky uklizená a jakž takž uspořádaná, ale i přes to jsme zatím spoléhali jen na manželovy rodiče, kteří nás zásobili jídlem nebo na restaurace. Ale už se těším až něco dobrého uvařím a hlavně upeču!

Před…

IMG_1983

po…

IMG_1985

Nedělní snídaně: tady to vypadá ještě pěkně…

IMG_1986

(různé vločky s kefírem a banánem)

IMG_1987

… ale to okolí - Kubovy hračky v kuchyni…

IMG_1988

… nevybalené tašky z hor…

IMG_1989

… přepravky na kuchyňské lince (a v pozadí je nedělní snídaně)…

IMG_1990

Na změnu jsme se moc těšili a tak i ten několika denní diskomfort se dal dobře snést. Pomohlo nám, že Kubu hlídali manželovy rodiče (i přes noc) a tak nám odpadla jedna velká starost a mohli jsme se pilně věnovat jen těm krabicím.

Ve starém bytě nám zbývá snad jen jedna skříň do pracovny, ale tu nám tam nový a hodný pan majitel (švagr) ještě pár dní nechá, než tu pro ni najdeme místo.

Ještě to tu není zdaleka dokonalé a bojím se, že nikdy nebude, ale pokud budete chtít, ráda vás tu virtuálně provedu. Teda aspoň po těch zajímavých místech :-).

A zítra se těšte, čeká vás dlouhý článek! A napovím, že nebude o jídle…

 

Otázka: Stěhovali jste se někdy? Jak to probíhalo? Šli byste do toho znovu?

sobota 8. února 2014

Nedělní snídaně: 3x čokoládový chlebíček

I přes to všechno co se u nás v současné době odehrává, si nemůžu nechat tento recept pro sebe a prostě se o něj musím s vámi podělit. To byste mi určitě neodpustili. Protože kdo by nechtěl posnídat něco čokoládového. A ne jen tak čokoládového, ale 3x čokoládového!

DSC_1464

A nebojte se, žádná kalorická bomba to rozhodně není. No, vlastně to není úplně pravda, protože chlebíček je hodně hutný, ale je ze samých zdravých věcí. A čokolády… Která je ale také zdravá, protože kromě těch všech antioxidantů, které obsahuje (zejména ta hořká), je také dobrá na nervy. A nervy je třeba šetřit, no ne?

DSC_1468

Chlebíček může být i bezlepkový, pokud použijete bezlepkové ovesné vločky (dají se koupit třeba zde). Ovesnou mouku si můžete koupit (i bezlepkovou), ale pro mě je nejjednodušší si ji rozemlít z ovesných vloček, které mám vždycky doma. Recept obsahuje také pohankovou mouku a mandlovou mouku, kterou jsem si připravila obdobně jako ovesnou mouku, a to tak, že jsem rozemlela celé mandle na mouku (dávejte jen pozor, ať mandle nepřemelete, jinak by vám vzniklo mandlové máslo – to také není špatné, ale zde potřebujeme jen tu mouku). Pohanková mouka se dá běžně koupit ve zdravé výživě. Tajnou ingrediencí (a je opravdu tajná, protože jsem o ni neřekla ani manželovi, a to si na chlebíčku pochutnával několik snídaní za sebou) je batát.

DSC_1495

Resp. pyré z uvařených batátů. Na uvedené množství bude stačit 1 středně velký batát. Všimla jsem si, že se batáty dají normálně sehnat v obchodech (Albert, Billa, Globus), takže byste s tím neměli mít problém. Batát můžete uvařit stejně jako brambory, ve vodě do měkka, poté vodu slít a rozmačkat (rozmixovat) nebo jako já – v mikrovlnce. Batát zbavený slupky jsem si nakrájela na kostičky, dala do misky vhodné do mikrovlnky, přikryla je mokrou papírovou utěrkou a dala normálně ohřívat na 4 minuty. To stačilo, aby byly krásně měkké. Batáty v chlebíčku vůbec neucítíte (viz manžel…), ale díky nim je chlebíček náramně vláčný a dodá mu i trochu sladkosti. Pokud si na batáty netroufáte (nebo je nemůžete sehnat), zkuste třeba rozmačkaný banán – v tomto případě ale bude jeho chuť znát.

DSC_1465

Co ale dělá tento chlebíček úžasnou čokoládovou pochoutkou, je čokoládová posypka. Nikdy mě nenapadlo dát do posypky kakao, ale musím říct, že je to geniální nápad! Radím vám: posypku rozhodně nevynechávejte!

DSC_1456

3x čokoládový chlebíček (recept převzat odtud)

Ingredience:

Posypka:

  • 1/3 šálku cukru
  • 1/4 šálku ovesných vloček
  • 3 lžíce másla, měkkého
  • 2 lžíce ovesné mouky
  • 1 lžíce kakaa
  • špetka soli

Chlebíček:

  • 1 a 1/3 šálku ovesné mouky
  • 1/2 šálku mandlové mouky
  • 6 lžic pohankové mouky
  • 6 lžic kakaa
  • 6 lžic cukru
  • 1 lžíce drceného lněného semínka
  • 2 lžičky instantní kávy
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky sody
  • špetka soli
  • 2 velká vejce
  • 3/4 šálku pyré z batátů
  • 2/3 šálku kefíru či podmáslí
  • 6 lžic javorového sirupu nebo medu
  • 3 lžíce másla, rozpuštěného a lehce vychladlého
  • 1/2 šálku čokolády, nasekané

Postup:

Troubu předehřejeme na 170°C a formu na chlebíček vymažeme a vysypeme nebo vyložíme pečícím papírem.

Na posypku smícháme všechny ingredience (nejlépe to jde rukou nebo vidličkou) až připomíná konzistenci drobenky. Dáme stranou.

Na chlebíček si smícháme suché ingredience (kromě čokolády). Poté v jiné míse smícháme mokré ingredience.

Suché ingredience vsypeme do mokrých, zlehka zamícháme. Přisypeme čokoládu a opět zlehka promícháme. Těsto bude husté.

Necháme 5 minut stát.

Těsto vlijeme do vymazané formy na chlebíček a hojně posypeme posypkou, kterou jsem přimáčkla na těsto, aby pak co nejmíň padala.

Pečeme 65-80 minut. Po hodině chlebíček kontrolujte a kdyby se vám ze shora připékal, přikryjte ho alobalem.

Nechte 10-15 minut vychladnout, poté vyndejte na mřížku.

DSC_1466

Chlebíček měl úspěch jak u manžela tak u Kuby. Když jsem se manžela ptala (opatrně) jak mu chlebíček chutnal, řekl, že moc. Pak jsem se ho zeptala, jestli by tipnul, že je ze samých zdravých věcí. Na to odvětil, že nic jiného ode mě nečekal, ale že je rád, že tam aspoň nejsou ovesné vločky… Ha! Kdyby věděl… (Teď už asi ví…).

DSC_1472

Dobrou chuť a přeji klidnou neděli! Já jdu balit… Jen nevím, jestli oteplováky na hory nebo hrnce do domečku…