čtvrtek 30. května 2013

Makovec, makovník, makáč…

DSC_7960

…říkejte tomu jak chcete, ale toto je prostě vzpomínka na dětství. Kousek makovníku s pořádným hrnkem kakaa – to byla tehdy snídaně šampionů!

Manžel miluji buchty na plech. Žádné cookies ani koláče, prostě pokud to nemá tvar obdélníku tak ho to neuspokojí. Když mi už docházely inspirace co na plech upéct, navrhl právě makáč. To byla výzva, protože jsem ho nikdy před tím nepekla a asi tak od čtvrté třídy na základce ani nejedla (nevím proč). Shodou okolností jsem nedávno zahlédla recept na makáč u ovečky (mimochodem skvělý blog, plný nádherných fotek a úžasných receptů – takže pokud ho ještě neznáte, běžte ho určitě navštívit!!). Na první pohled se recept zdál jednoduchý, rychlý a všechny potřebné suroviny jsem měla doma. Nebylo tedy co řešit a v sobotu dopoledne jsem se dala do práce.

DSC_7963

Největší makačka (chápete: “MAKačka” – haha, no nic…) bylo namlít mák – to jsem si dala až jsem se zapotila. Navíc našemu mlýnku začalo vyskakovat pérko tak byl mák chvíli mletý, chvíli nemletý – no užila jsem si, ale ta námaha rozhodně stála za to.

Recept je opravdu jednoduchý a navíc zašpiníte minimum nádobí, což u mě dostává vždy velké plus neb nemáme myčku. Recept jsem nedodržela do puntíku – některé ingredience jsem zaměnila (část polohrubé mouky jsem zaměnila za celozrnnou), některé vynechala (brusinky, citron, rum) – ale povedl se na jedničku!

DSC_7966

Makovník (původní recept zde):

Ingredience:

  • 200g mletého máku
  • 150g polohrubé mouky
  • 150g špaldové celozrnné mouky
  • 175g třtinového cukru
  • 1 prášek do pečiva
  • 1 vrchovatá lžička skořice
  • špetka soli
  • 375ml mléka

Postup:

Plech (doporučuji čtvercový o straně 20cm) vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou. Troubu předehřejeme na 180°C.

Pokud nemáme namletý mák tak si ho nejprve nameleme.

Mák smícháme s moukami, cukrem, práškem do pečiva, skořicí a solí. Sypkou směs pořádně promícháme, aby tam nebyly hrudky.

Přilijeme mléko a opět důkladně promícháme.

Těsto vlijeme na připravený plech a dáme do vyhřáté trouby. Pečeme cca 35-40 minut (zkusíme špejlí jestli máme hotovo).

DSC_7959

Jak je vidět, makovník nemá tvar obdélníku, nýbrž tvar kola. I přes to měl u manžela úspěch a moc mu chutnal. Makovník je vláčný, hutný, plný máku – prostě takový jaký si ho pamatuji z dětství. Recept určitě nevyhodím a hned jak budu mít zase mák tak ho udělám znovu.

Makovník je i relativně zdravý. Neobsahuje přidaný tuk – jako ostatně všechna semínka tak i mák obsahuje plno tuku, ale toho zdravého :-) - v mojí verzi je ještě celozrnná mouka, která zvyšuje celkový obsah vlákniny.

Tak si zavzpomínejte na dětství a makovník si upečte!! Dobrou chuť!

DSC_7962

Otázka: Jaké jídlo se vám vybaví, když si vzpomenete na dětství?

Já si pamatuji na babetu v hliníkovém obalu, kterou jsem milovala a pak na babiččiny pletýnky sypané mákem nebo lívance, které jsme mívali k snídani na prázdninách na chalupě v jižních Čechách. Jo a ještě brambory s mlékem k večeři (tamtéž).

neděle 19. května 2013

Špilberk Food Festival 2013

Minulý víkend se v Brně konal 2. ročník Špilberk Food Festivalu, který jsem si, stejně jako ten první, nemohla nechat ujít. Menu jednotlivých restaurací jsem měla pečlivě prostudované, na základě čehož jsem si sestavila jídelníček toho, co bych chtěla ochutnat. To stejné jsem vytvořila i manželovi, jehož nadšení z festivalu bylo trošku menší než to moje a tak aby ho to aspoň trochu bavilo.

Minulý rok jsme nebyli připraveni a chodili od jednoho stánku k druhému a vybírali podle vystavených nabídek. Naštěstí bylo pěkné počasí (trochu zima, ale svítilo sluníčko) a Kuba nás tehdy obdařil čtyřhodinovým spánkem v kočárku a tak jsme si mohli jídla pěkně vychutnat.

Letos to bylo jiné… Pršelo. A jak. Slibované rozšíření party stanů u jednotlivých restaurací v případě nepříznivého počasí se nekonalo a tak jsme vždy do sebe rychle kopli to či ono jídlo a šli dál. U každých restaurací bylo sice kryté místo k sezení/stání, ale místa byla většinou obsazená a najít místo i pro kočárek bylo ještě obtížnější. Co se týče jídla, vše co jsem ochutnala bylo vynikající.

Toto bylo moje menu:

  • Kopřivový jemný krém s plátky doma zauzeného lososa z restaurace Brabander

Bohužel jsem polévku zapomněla vyfotit, ale Kubovi moc chutnala…

IMG_0890

Byla fakt vynikající, asi nejlepší jídlo, co jsem na festivalu ochutnala. Nikdy jsem snad kopřivy neměla a tak jsem byla zvědavá na její chuť. Byla jemňoučká, lahodná, trochu připomínala špenát a uzený losos jí dobře doplňoval a dělal ji zajímavější. Fakt úžasná a hned bych si ji dala znovu!

 

  • Cizrnový falafel prokládaný cherry rajčátky, bocconcini mozarellou a lístky bazalky zakápnuté balsamikovou emulzí z restaurace Butchers (která otevře až na podzim 2013 na místě Haciendy Mexicany v Brně)

IMG_0895

Opět výborné, falafel byl lehce pikantní a byl posazen na kopečku hummusu. Popravdě se mi k pokrmu moc nehodilo rajčátko s mozzarelou a bazalkou - spíš bych si k tomu dovedla víc představit pečenou papriku nebo něco podobného. Falafel byl docela prťavý na to, že to mělo být na pokrmu to hlavní, ale aspoň mi zbylo místo na další dobrůtky :-).

 

  • Tagliatelle al ragu di spalla tagliato a mano (Domácí tagliatelle s ragú z ručně krájeného hovězího ramínka) z restaurace Il Mercato

Opět jsem zapomněla zachytit celé jídlo, ale pro představu – bylo toho dvakrát tolik a nahoře byly plátky parmazánu :-).

IMG_0899

Těstoviny byly výtečné a ragú se rozplývalo na jazyku. Parmazán na povrchu byl velice chuťově výrazný a pěkně doplňoval celkově jemné těstoviny.

Kuba se opět dožadoval ochutnání a moc si pochutnal (v současné době jsou těstoviny jeho nejoblíbenější jídlo tak mi toho moc nenechal).

IMG_0900

 

  • Pečený tvarohový dezert na bisquitovém korpusu, přelitý omáčkou z lesních borůvek s limetkovým mousse a čerstvou mátou z restaurace Butchers

Nakonec byl čas na dezert a cappucino :-).

IMG_0904

Jednalo se v podstatě o cheesecake, což ale neměnilo nic na faktu, že byl vynikající! Normálně moc nemusím ovocné omáčky k různým tvarohovým dezertům, protože mi přijdou moc kyselé, ale tato borůvková byla krásně sladká a jemná a bez ní by byl cheesecake jen “cheesecake” :-). Limetkový mousse je ten bobek nahoře, který jsem popravdě ani moc nezaznamenala a myslela jsem si že je to šlehačka (tak to i chutnalo).

Někdy mi přijde, že honosné názvy jídlům jen škodí, protože pak čekám něco super extra a ono je to přitom něco obyčejného. Tím ale nechci říct, že obyčejné je špatné, protože já a především můj manžel spíš dáváme přednost obyčejnějším jídlům než exotickým výtvorům, hlavně aby to dobře chutnalo a bylo z kvalitních a poctivých surovin.

Na dezert jsem si ještě dala 3 ks Truffles z bílé belgické čokolády s chartreuse náplní, balené ve stříbrném cukru z restaurace Noem Arch, které jsem jaksi nestihla vyfotit neb se mi část rozkutálela po nádvoří hradu, když jsem se snažila zakrýt cheesecake před deštěm… Ale ty co jsem stihla ochutnat byly výborné a největší radost mi udělalo to, že jich  bylo o 2 ks víc (místo 3 ks bylo 5 ks) :-)!

Vše co jsem si vybrala i to co jsem mohla ochutnat od manžela bylo vynikající a v restauraci bych si to s klidem objednala znovu. Nejlepší určitě byl kopřivový krém, potom cheesecake, falafel a těstoviny. Jen škoda, že nevyšlo počasí a nemohli jsme si jídlo víc vychutnat. Většinou jsme si jídlo vybírali podle toho, která restaurace byla zrovna nejblíž a nebo kde byla nejkratší fronta a nikoli podle toho, na co jsem měla největší chuť. Těšila jsem se třeba na Pečené filátko z mořského vlka s krémovo-šampaňským rizotem z restaurace Rialto, jenže jim zrovna došli talíře a mně se nechtělo čekat v dešti až je někdo donese tak jsem si dala těstoviny z vedlejšího stánku, které jsem měla jako druhé na seznamu. Asi si na toho vlka budu muset do Rialta zajít :-).

IMG_0896

Kuba se v kočárku po chvíli začal nudit a chtěl běhat, což v dešti nebylo úplně ideální – mu se to samozřejmě líbilo :-).

A co si dal manžel? Nemám fotky, ale myslím, že si taky pochutnal.

  • Konfitovaný selečí bok na domácím chlebu s křenovým zelím a domácí hořčicí z restaurace Bonanza (Kyjov)
  • Zarzuela de mariscos ala Catalana tradiční katalánské rybí stew z restaurace Palazzo
  • Straccetti di lombatello di manzo grigliato con asparagi grigliati (Grilované plátky hovězí veverky s čerstvým chřestem na grilu) z restaurace Il Mercato

  • dezert mi přenechal :-)

Řekla bych, že jednoznačně vyhrálo selátko – i mně moc chutnalo a nejméně nadšený byl z veverky, protože byla moc růžová, což on nerad. Ale musím ho moc pochválit, protože vím, že na tyto akce moc není a přesto dělal (přesvědčivě), že ho to baví. Navíc zabavoval Kubu, abych mohla v klidu ochutnávat – prostě ideální manžel a táta! (Na fotce je vpravo, uprostřed je můj bratr s manželkou)

IMG_0897

Poté, co jsme ochutnali vše co jsme chtěli jsme se vydali k domovu. Kuba cestou usnul a tak jsme se prošli v dešti domů. Byla jsem ráda, že jsme šli, ale doufám, že příští rok bude hezky, protože nevím, nevím, jestli bych to v dešti chtěla absolvovat znovu.

IMG_0906

Otázka: Byli jste na Špilberk Food Festivalu? Nebo se chystáte na Prague Food Festival?

úterý 14. května 2013

Cookies z arašídového másla

Může to vypadat, že si protiřečím nebo že to svoje “předsevzetí” z minulého postu neberu vážně, když vám tu teď nabízím recept na cookies. Ale i já jsem jen člověk, který má občas strašnou chuť na něco dobrého a než si dát kupovanou sušenku plnou kdo ví čeho, raději si upeču vlastní, zdravější verzi.

A přesně takové jsou tyto cookies z arašídového másla. Neříkám, že jsou zcela zdravé, ale v podstatě neobsahují nic špatného. Jo, jasně, je tam máslo, ale v poměru k množství, je ho tam docela málo. A bez másla by to nebylo dobrý, že :-).

DSC_7887

Recept jsem našla na blogu neverhomemaker.com, který strašně ráda navštěvuji kvůli jednoduchým a rychlým receptům hlavně na pečené dobroty. A když jsem tam tento recept nedávno zahlédla, hned jsem si ho označila, abych ho mohla co nejdřív upéct. Netrvalo to ani dlouho – v neděli jsem využila chvilku, kdy byl Kuba u babičky a pustila se do pečení. Cookies byly hotovy do 30 minut i s pečením a úklidem, což je pro mě obrovské plus. Není totiž nic horšího než když máte rozdělanou práci v kuchyni a dítko se probudí nebo se vrátí z vycházky – většinou hladové a vyžadující vaší pozornost. Takto jsem měla upečeno raz dva, touha péct byla uspokojena a chuť na sladké zahnána.

Pokud chcete, můžete do těsta přidat kousky čokolády nebo hotové cookies polít rozpuštěnou čokoládou. Vzhledem k tomu, že tyto cookies měly být i pro Kubu, nechala jsem je holé.

DSC_7895

Cookies z arašídového másla (původní recept zde):

Ingredience:

  • 4 lžíce medu nebo javorového sirupu – použila jsem javorový sirup (určitě by fungovalo i jiné tekuté sladidlo – sirup z agáve, datlový sirup, rýžový sirup…)
  • 1/2 šálku (cca 120ml) arašídového másla, nejlépe takového, které obsahuje jen arašídy a sůl (pokud jsou cookies i pro menší děti, doporučuji arašídové máslo hladké bez kousků, aby je nevdechly)
  • 4 lžíce (60g) másla, pokojové teploty
  • 1 lžíce rozemletých lněných semínek + 3 lžíce horké vody (nebo 1 vejce)
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 1/2 šálku pohankové mouky (pokud nemáte pohankovou mouku, nevadí, použijte jakoukoli mouku chcete – celozrnnou, hladkou, špaldovou…)
  • 1/2 šálku strouhaného kokosu
  • 1 šálek ovesných vloček
  • 1 lžička prášku do pečiva

Postup:

1. Troubu předehřejeme na 175°C a plech vyložíme pečícím papírem.

2. Ve větší míse vyšleháme pomocí mixéru med/javorový sirup, arašídové máslo i obyčejné máslo. 

3. V jiné, malé misce či hrníčku smícháme lněná semínka s horkou vodou a necháme je chvíli odpočívat než směs nabobtná a zgelovatí – takto nám vznikne směs podobných vlastností jako má vajíčko. Poté přidáme “lněné vejce” (popř. rozšlehané opravdové vejce) a vanilku do mísy s arašídovou směsí a smícháme dokud se vše nespojí – opět můžeme šlehat mixérem.

4. Přidáme zbytek ingrediencí (mouku, kokos, ovesné vločky a prášek do pečiva) a už jen vařečkou zamícháme tak aby se směsi spojily.

5. Lžící, popř. rukou klademe na plech malé kopečky, které můžeme ještě prsty vytvarovat do malých bochánků. Během pečení se moc nerozlezou, takže není potřeba je dávat daleko od sebe.

6. Pečeme 9-11 minut (podle velikosti a také podle použitého sladidla – med má tendenci tmavnout dřív).

7. Necháme úplně vychladnout a pokud chceme, polijeme rozpuštěnou čokoládou.

Dobrou chuť!

DSC_7896

Cookies mají spíš drobivější konzistenci, což přisuzuji pohankové mouce, která je bezlepková a tudíž “nelepí”. To mi ale vůbec nevadí, protože chuť je vynikající – jemně arašídová s nádechem kokosu – a zaslepí jakékoli nedostatky. Jsou spíš míň sladké, ale to mi vyhovuje a byl to i můj cíl. Pokud použijete sladké arašídové máslo, dejte pozor ať cookies nepřesladíte. Protože těsto neobsahuje vejce, můžete ho před dokončením ochutnat a zjistit tak jestli mu něco nechybí. Přiznám se, že jsem ochutnávala poctivě…

DSC_7885

Cookies jsem dělala hlavně pro sebe, ale s tím, že když je bude chtít Kuba ochutnat (ostatně jako cokoli co poslední dobou jím), nebudu se bát mu dát. A tak se včera stalo, že se Kuba odpoledne probudil s neutišujícím pláčem a nemohla jsem ho nijak uklidnit. Až když jsme přišli do kuchyně, Kuba ukázal na linku, kde jsou medové kroužky, které má rád. Posadila jsem ho teda na linku a místo ke kroužkům se natáhl k dóze s cookies. Vzal jeden, strčil ho do pusy a hned si vzal do druhé ruky další. A rázem pláč ustal.

IMG_0924

Myslím, že je to známka kvality :-).

IMG_0922

Cookies mám po ruce, když mám na něco chuť, jako něco ke kafi nebo jako malou svačinu – jak pro mě tak pro Kubu. Jsem přesvědčená, že pro děti jsou domácí dobroty nejlepší, a to především proto, že přesně vím, co obsahují. I přes to, že jsou arašídy alergen se nebojím Kubovi cookies dát. Už má přes rok a navíc nejnovější studie potvrzují, že čím dřív se začne s alergeny (vejce, lepek atd.), tím menší je šance, že se v budoucnu vyskytnou. I tak jsem byla opatrná a alergeny zaváděla pomalu a postupně (a zkoumala jestli to Kubovi něco nedělá). Vypozorovala jsem, že kromě toho, že mu moc chutnají, tak nebyla žádná reakce :-).

DSC_7894

Otázka: Pečete pro své ratolesti? Dejte mi nějaký tip!

neděle 12. května 2013

S kojením v cílové rovince

Myslela jsem si, že to snad nikdy nepřijde, ale už je to pomalu tu. Přestávám kojit. Je to moje rozhodnutí, nikoli Kubovo – kdyby bylo po něm, tak bych ho kojila ještě v první třídě… Kojení přes den jsem zrušila úplně a teď jsme už na 1 kojení denně, a to ráno po probuzení (to v současné době bývá kolem 5 ráno!!). Vypozorovala jsem, že pro Kubu je nejdůležitější ranní kojení než kterékoli jiné, proto s tím budu ještě chvíli pokračovat, a to do té doby než vymyslím, co budu dělat až se Kuba ve 4 ráno probudí a bude vyžadovat mlíko. Že by se mi v tu nekřesťanskou hodinu chtělo jít ohřívat mlíko, to teda spíš ne… A navíc si nejsem úplně jistá, zda by tu náhradu vzal bez povšimnutí. Jak jste to řešili vy?

DSC_5664

No, ale vlastně proč to vlastně píšu. Nechci váš obdiv, že konečně úspěšně odstavuji (i když každá matka, jejíž dítě je na tom podobně jako Kuba a prsa se prostě nechce vzdát, si zaslouží pochvalu a uznání!!). Tentokrát se chci zaměřit na mě a co pro mě konec kojení znamená. Kromě těch obvyklých změn (návrat menstruace, třeba – ale to jste určitě slyšet nechtěli…) si teď musím dávat velký pozor co jím. Po téměř dvou letech už nemůžu sníst na co přijdu a odůvodňovat to tím, že miminko v bříšku to potřebuje nebo abych měla dostatek mlíka pro Kubu. Moje tělo už je zase skoro jen a jen moje a živí už jen a jen mě a tak se musím podle toho i stravovat.

Měla jsem štěstí, že nabraná kila po porodu šla dolů sama. Jasně, neseděla jsem doma na zadku a nečekala až se samy ztratí. Byla jsem aktivní, ale zase jsem nic nepřeháněla. Každý den jsem chodila na svižné procházky s kočárem a sem tam jsem si byla zaběhat. Toť vše. Žádné tvrdé tréninky v posilovně jsem rozhodně neabsolvovala.

A i když mě to kojení každou hodinu a půl někdy štvalo, nejlepší na tom bylo, že jsem mohla jíst cokoli a v jakýmkoli množství. Samozřejmě jsem se musela hlídat, aby Kuba netrpěl (vynechávala jsem nadýmavá nebo ostrá jídla), ale zase takové omezování to nebylo. Pocit hladu jsem cítila po každém kojení a nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale kdykoli jsem kojila, cítila jsem, jak začínám mít hlad. Jakoby ze mě Kuba vysával všechny živiny a já pak měla zase potřebu je doplňovat.

Když píšu, že jsem mohla jíst cokoli a v jakémkoli množství, není to úplně pravda. Jako jo, mohla bych jíst svíčkovou se šesti a řízky s bramborovým salátem a ještě bych hubla, ale stejně jsem se snažila jíst zdravě tak jak jsem byla zvyklá. Jen jsem zvětšila porce a přidala víc svačin mezi hlavními jídly. Na svačinu jsem si většinou dávala jogurt s müsli nebo nějaký zdravější muffin, celozrnný chléb se sýrem a jablko atd., takže opět žádné tatranky nebo pudinky se u mě nekonaly.

DSC_6912

Kuba měl s příkrmy pomalý start. Byl úspěch, když jsem do něj dostala aspoň dvě lžičky mrkve a tak kojení byl jeho primární zdroj výživy ještě dost dlouho po jejich zavedení. Snad až po devátém měsíci se to zlomilo a začal víc jíst, ale i tak jsem kojila až 6x denně. Okolo vánoc bylo krušné období. Kuba se budil až 3x za noc a vyžadoval se mlíka. Doteď nevím jestli se opravdu budil z hladu (víc se během dne hýbal tak jsem usuzovala, že má hlad) nebo jen tak z nudy, ale uklidnil se až u kojení. V tu dobu jsem byla hodně unavená a vyčerpaná. Kuba ze mě vysával všechnu energii a já ji nestačila doplňovat. Takže jak většina lidí o vánocích přibírá, já jsem zhubla 1,5kg. A to jsem se vůbec neomezovala a neustále jsem něco zobala – tam rohlíček, tam linecký, tam oříšky…

Jenže teď je situace jiná. Kuba už na mě závislý není a i když by moje mlíko pil pořád, vím, že to už beze mě zvládne a hlady beze mě neumře (teď jsem spíš závislá já na něm, aby ulevil prsům… :-) ). S koncem kojení tak souvisí i ztráta obrovského energetického výdeje, který s sebou kojení přinášelo. Co to pro mě znamená? Stručně řečeno: měla bych přestat jíst! Teda aspoň tolik co doposud, aby se ze mě nestala kulička, co nestačí svému dítku na hřišti. No, tak dramatické to zase není, ale chápete, ne?

Protože jídlo mám hodně ráda tak možnost jíst co chci a neřešit to jsem si naprosto užívala. O to krutější je si začít hlídat porce a trochu se omezovat ve výběru jídla. Nemůžu říct, že bych si měla vybírat jiná jídla než která jsem jedla doposud. Myslím, že snídaně, obědy a večeře mám zmáknuté - jsou většinou nutričně vyvážené a chutné (pro mě). Největší problém mi ale dělá zobání všeho možného během dne. Tu lžička ovocné přesnídávky, tam lžička tvarohu, tam kousek sušenky, kterou Kuba nechal na koberci, nebo tam dvě lžíce jogurtu, který se mi nechce schovávat… Jsou to sice minimální příjmy, ale postupně se sčítají. Ve výsledku se na konci dne cítím nafouklá jako balon, ale hladová, protože jsem pořádně nesvačila.

A tak jsem se rozhodla, že to musím změnit! A jak?

Vím, že následující rady nemůžou působit na všechny, ale na mě fungují. Doufám, že se aspoň s některými z nich ztotožníte, a to i když zrovna nepřestáváte kojit :-).

1. Vnímat pocit hladu

Můj prvotní problém byl v tom, že jsem zobala, protože jsem to měla na očích. Ať se jednalo o Kubovy sušenky, kus buchty nebo zbytky od oběda, kdykoli jsem šla kolem kuchyně, automaticky jsem ochutnala. Nepřemýšlela jsem, jestli mám hlad nebo jen chuť, prostě jsem si úplně nevědomky to sousto strčila do pusy, protože tam leželo.

DSC_6542

Především musím začít vnímat, jestli mám vůbec hlad a pokud ano, jestli to, co vidím na té lince je právě to, co můj hlad uspokojí. Jednodušeji řečeno, musím přemýšlet dřív než si něco strčím do pusy. Nechci se omezovat, proto když mám opravdu hlad a vím, že to či ono mě uspokojí tak si to dám a dál to neřeším. Pokud si nejsem jistá, chvíli počkám, napiju se a po chvilce uvidím, jestli to byl opravdu hlad nebo jen žízeň (to se mi často stává).

2. Jídlo si vychutnat

Často se stává, že kvůli nedostatku času do sebe hodím oběd, který skoro ani nezaregistruji a pak hledám, co bych si ještě dala. I když se snažím vařit pro sebe a Kubu stejné jídlo, není docela často možné, že bychom jedli zaráz. Kubovi to přeci ještě trochu mixuji/mačkám a i když se jedná o stejné jídlo, Kuba to nechápe a vyžaduje to z mého talíře. Nakonec to dopadá tak, že do sebe rychle hodím tu svoji porci a pak dám Kubovi nebo naopak, nejdřív dám Kubovi a pak sobě. Jenže to už začíná být nevrlý a chce si hrát tak to do sebe opět rychle kopnu, aby byl klid :-).

DSC_7220

Těžko říct jak z toho ven. Když jde Kuba dopoledne spát, většinou ještě není čas na oběd a nemám takový hlad, abych si dala plnohodnotné jídlo. A když už hlad začínám mít a začnu si oběd chystat, je téměř stoprocentně jisté, že se Kuba probudí – zákon schválnosti :-). Jediné řešení, které mě napadá je, že budu muset míň snídat, abych měla hlad už v 11 a mohla se tak naobědvat v klidu a bez stresu.

3. Víc plánovat dopředu

Vše je jednodušší, když mám dopředu naplánované a uvařené jídlo, které se jen ohřeje nebo jednoduše nachystá. Tím odpadá dopolední shon rychle něco vymyslet a uvařit (ze surovin co jsou doma) jakmile Kuba usne, aby to bylo nachystané jak se probudí. Většinou to pro mě dopadá tak, že skončím u chleba se šunkou a paprikou (aby tam byla aspoň nějaká zelenina), což mě uspokojí opět jen na chvíli a pak často útočím na sklínku s burákovým máslem lžící :-).

To stejné platí i o večeři. Večeříme až když Kuba usne, což bývá kolem 8 večer. Začít v tu dobu něco vařit nebo připravovat něco složitějšího by znamenalo jíst kolem 9, a to už je na mě pozdě. Proto bych chtěla mít vždy večeři nachystanou nebo aspoň předchystanou před tím, než jde Kuba spát, abychom se opět nemuseli spokojovat s chlebem a něčím večer co večer. I když v zásadě proti tomuto typu večeří nic nemám, samotný chleba se sýrem, mě prostě neuspokojí, a to je pak důvod, proč po večeři vyhledávám něco, čím bych se dojedla.

DSC_7480

Tady je řešení jednoduché: plánovat, plánovat, plánovat. Bez toho to nejde a jsem si toho vědoma. Musím si prostě vyhradit chvíli – třeba po večeři, kdy Kuba už spí – a naplánovat jídlo na druhý den – ideálně na celý týden, ale jsem realista. S plánováním souvisí i nákupy, protože s plnou ledničkou se vymýšlí mnohem líp.

Co mi nejvíc usnadňuje práci je, když si ve volné chvíli nakrájím různé druhy zeleniny – papriky, mrkve, okurek, ředkvičky, kedluben… – které mám v krabičce v ledničce a které jsou kdykoli k dispozici. Další ideální oběd nebo večeře, které se dají nachystat dopředu jsou různé těstovinové či jiné saláty z obilovin (např. středomořský těstovinový salát), které tím, že se udělají dopředu, získávají odležením na chuti.

DSC_7228

4. Omezit jednoduché cukry

Jsem prostě na sladké – buchtičky, čokoládky – to je moje! Ovšem sladkosti nikdy neudělaly nic dobrého pro moje tělo (kromě náhlého přísunu energie) a tak není důvod se jimi cpát, že. Poslední dobou jsem na sobě vypozorovala jakousi závislost na sladké – hlavně na čokoládě. Nepochybně na tom měly zásluhy nedávné velikonoce, kdy nám mísa s čokoládovými zajíci přetýkala. No a hádejte, kdo je postupně zpracovával…? No jasně, já. Poslední dobou jsem si po každém jídle musela dát kousek něčeho sladkého, jinak jsem nepovažovala oběd/večeři za kompletní. Nebylo to zase tak, že bych snědla celou čokoládu, stačilo jeden/dva/tři čtverečky, ale už se to dostávalo do takové fáze, kdy se z toho stávala pravidelnost nikoli výjimka.

obrázek (4)

Nemám silnou vůli (hlavně co se týče čokolády), proto na mě nejvíc funguje, když sladkosti nemáme doma. To pak ať chci nebo ne, prostě doma nic nenajdu a tak mám smůlu. Když mám na něco chuť, většinou zabere, když si uvařím čaj a když ani to nepomůže, prostě si vyčistím zuby, což funguje na 100%. Nic totiž nechutná dobře s příchutí zubní pasty. A navíc bych si pak ty zuby musela čistit znovu (pokud by to bylo večer), což není zrovna moje oblíbená činnost.

5. Hýbat se

S Kubou jsem neustále v pohybu a teď když začíná chodit to platí dvojnásob. Jenže s Kubou je to jiný pohyb než co mám na mysli. Jde mi spíš o pohyb zaměřený na sebe – nikoli běh v předklonu s nataženýma rukama (to když utíkám za Kubou), kdy prostě nebudu nikoho honit, zvedat a nosit. Cítím, že “měknu”, proto tento každodenní pohyb nestačí a je třeba tam přidat něco navíc.

DSC_7721

Manžel se nabídl, že bude Kubu většinu večerů uspávat a tak bych chtěla tuto chvíli využívat – půjdu si zaběhat, zaposilovat, nebo třeba na jógu, kterou poslední dobou hodně zanedbávám (a moc mi chybí!). Taky bych chtěla začít znovu plavat. Kousek od našich je plavecký bazén kam jsem chodila plavat když jsem byla těhotná (do té doby kdy jsem oblékla plavky…). Naši si jistě rádi pohrajou s Kubou, zatímco já si dám pár bazénů. A když zrovna nebude žádný hlídač k dispozici, existuje spousta fitek, kde mi Kubu pohlídají v dětském koutku (to jsem ještě nezkoušela a zajímalo by mě jak by se tam Kubovi líbilo…). Těch možností je spoustu a je potřeba využívat každé příležitosti.

 

Věřím, že když všechny tyto typy zrealizuji, bude přechod z kojení do “normálního” života příjemnější a hlavně bez nechtěných následků :-).

 

Otázka: Jak jste zvládali konec kojení vy? Pocítili jste na sobě nějaké změny?

pondělí 6. května 2013

Borůvkový chlebíček

To bylo tak, minulou neděli jsem měla strašnou chuť něco upéct, ale neměla jsem vejce. Do obchodu se mi nechtělo a tak jsem zadala do googlu veganské recepty a hledala co by mě zaujalo. Přes několik odkazů jsem se dostala k tomuto receptu. Zaujal mě nejen svým složením, ale taky tím, že obsahuje borůvky, kterých mám plný mrazák a ten potřebuji vyprázdnit a rozmrazit před novou ovocnou sezónou.

DSC_7673

Nakonec jsem se k tomu pečení v neděli vůbec nedostala, ale recept mi pořád ležel v hlavě, a to i přes to, že jsem zásoby vajec hned v pondělí doplnila. V pátek mi konečně vyšel čas a já se pustila do pečení.

DSC_7678

Recept je jednoduchý a hlavně rychlý – stihla jsem ho upéct během Kubova dopoledního spánku. Chlebíček je hlavně docela zdravý – neobsahuje přidané tuky (jen ty ze lněných semínek), obsahuje celozrnnou mouku (vláknina!), je málo sladký a je plný borůvek (antioxidanty!). Navíc je strašně dobrý!

Kuba schvaluje :-).

DSC_7654

Borůvkový chlebíček

Ingredience:

suché:

  • 1 šálek celozrnné mouky
  • 1 šálek špaldové mouky
  • 1/2 šálku třtinového cukru
  • 1/2 šálku mletých lněných semínek
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • 1/2 lžičky soli

mokré:

  • 1 šálek jablečného pyré (já jsem použila domácí jablečno-meruňkovou dřeň co jsem našla zapadlou ve špajzu)
  • 1 šálek mléka
  • 1/2 šálku bílého jogurtu
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 2/3 šálku borůvek (mražených)

Postup:

1. Troubu předehřejeme na 180°C a formu na chlebíček vymažeme (popř. vysypeme).

2. Ve větší míse důkladně smícháme všechny suché ingredience.

3. V druhé míse nebo větší odměrce smícháme mokré ingredience vyjma borůvek.

4. Mokré ingredience přilijeme k suchým a zamícháme jen dokud se směsi nespojí. Nevadí pokud budou v těstě malé hrudky.

5. Přidáme borůvky a ještě jednou opatrně zamícháme.

6. Pečeme 50-60 minut nebo dokud zapíchnutá špejle není po vytažení suchá.

DSC_7674

Původně jsem ani nechtěla ten chlebíček sem na blog dávat. Po vytažení z trouby byl nádherně vystouplý a popraskaný, ale po pár minutách padl. Byl to velice smutný okamžik :-(. Už jsem to vzdala a pátrala v paměti, jaký recept bych mohla dát na blog místo něj. Jenže pak jsem ochutnala a říkala jsem si, že vám to nemůžu udělat. Tento chlebíček prostě musíte udělat. Vzhledově nic moc, ale chuťově je vynikající.

DSC_7685

Chlebíček je vláčný, až mokrý, takže rozhodně žádnou suchou buchtu, co vám uvízne v krku nečekejte. Je opravdu málo sladký, ale zase ne tolik, abych nepoznala, že je to buchta. Je napůl celozrnný, což mu zase dodává takovou oříškovou chuť. Vypadá hutně, ale je měkký a lehký – prostě ideální třeba na snídani nebo svačinu s mlékem nebo jogurtem.

DSC_7679

Dala jsem na ochutnání Kubovi, protože mě viděl, že ho jím a předpokládala jsem, že jako ostatní buchty to vyplivne a zahodí. K mému překvapení snědl skoro celý plátek :-). Fialový byl až za ušima, ale beru to jako známku, že mu to chutnalo!

DSC_7653

 Otázka: Máte ještě zásoby v mrazáku z loňského léta? Jak to zužitkujete?