sobota 28. září 2013

Nedělní snídaně: dýňová ovesná kaše

Už v polovině srpna jsem na trhu postupně vídávala novou úrodu dýní. To bych nebyla já, abych si hned jednu nekoupila, ale k tomu, abych z ní něco vytvořila, mi ještě pár týdnů trvalo. Přeci jenom ve třiceti stupňových vedrech jsem po pečené dýni moc netoužila. Pěkně jsem si ji doma vystavila a čekala, až se ochladí.

A konečně nadešel ten správný čas! Dýní jsem snědla myslím už tři a to je teprve září… Ráda ji mám samozřejmě v polévce (další recept zde nebo zde) nebo jen tak pečenou, ale baví mě s dýní i experimentovat. Proto jsem ji zkusila zakomponovat do snídaně.

DSC_9041

Po nekonečných miskách s jogurtem a müsli jsem opět přišla na chuť ovesným kaším. Minulý týden jsem ovesnou kaši snídala 5 dnů ze 7, což je docela úspěch. A aby mi nezevšedněla, každý den ji obměňuji. Jednou jen s banánem, podruhé se švestkami a nakonec došlo i na dýni.

DSC_9045

Kdo má rád dýni, kaši si zamiluje. Kdo dýně nerad, ten ať raději dál nečte… bude tu hodně oranžovo… :-). Dělám si legraci… i když…

Kromě krásné oranžové barvy dodá dýně kaši takovou zemitou chuť. Nevím jak bych to popsala, ale když jsem kaši jedla, podle chuti jsem hned věděla, že jím něco zdravého, ale nikoli ve špatném slova smyslu. Navíc vědomí, že na začátku dne mám už jednu porci zeleniny snězenou, je docela příjemné. Navíc když je dýně v kaši tak dobrá!! Díky dýni je kaše hodně hutná a zasytí mě na celé dopoledne, což se při honění rok a půl starého batolete docela hodí. Nejvíc mě překvapilo, že kaše chutnala i Kubovi. Obvykle nad mým jogurtem s müsli ohrnuje nos, ale tentokrát zvětřil (asi zpozoroval jinou barvu mé snídaně) a přišel se kouknout co to vlastně snídám. Bohužel přišel až když byla miska téměř prázdná tak mu zbylo jen pár lžiček.

DSC_9044

Dýňová ovesná kaše

Ingredience:

  • 1/3 šálku ovesných vloček
  • lžička drcených lněných semínek
  • lžička chia semínek
  • špetka soli (nevynechejte! dělá divy)
  • 1/2 šálku (120 ml) mléka
  • 1/2 šálku (120 ml) vody
  • půlka zralého banánu
  • 1/3 šálku (hodně vrchovatá polévková lžíce) dýňového pyré
  • skořice
  • pekanové/vlašské ořechy
  • kokos, arašídové či jiné oříškové máslo k podávání – nemusí být

Postup:

Do menšího rendlíku dáme vločky, semínka a sůl a zalijeme směsí mléka a vody. Můžete dát klidně jen mléko nebo jen vodu – podle libosti.

DSC_9027

Na mírném plameni přivedeme kaši za občasného míchání k varu. Jak se vločky zahřívají, nakrájíme k nim na velice tenká kolečka banán. Ten nám kaši osladí, aniž bychom ji museli dál čímkoli sladit. Jakmile začne kaše vřít, mícháme kaši do zhoustnutí a snažíme se rozmělnit banán tak, aby se úplně rozpadl.

DSC_9029DSC_9034

Jakmile je kaše téměř hotová (tj. už má skoro tu vámi požadovanou konzistenci), přidáme dýňové pyré, skořici, ořechy, popř. další oblíbené přísady a zamícháme.

DSC_9032DSC_9035DSC_9036DSC_9038

Dáme do misky, posypeme kokosem a ozdobíme lžící oříškového másla. Nebo jakkoli podle vaší fantazie!

Dobrou chuť!

DSC_9043

Přeji pěknou podzimní neděli!

Otázka: Na co se chystáte letos s dýni vy?

čtvrtek 26. září 2013

Kuba: 18 měsíců

Kuba má rok a půl! Než jsem stihla napsat rekapitulaci 16. a 17. měsíce, oslavil Kuba teď v sobotu 18 měsíců a já se musím dokopat o tak významném milníku napsat dřív, než zase uplyne další měsíc…

DSC_8983

Letošní léto bylo ve znamení všeho možného, jen ne pravidelného režimu. Žádný den nebyl stejný, a to se mi moc líbilo. Pořád se něco dělo a nebyl čas na nudu – myslím si, že právě o prázdninách to tak má být. S příchodem září nám opět začínají různé kroužky a tak se nám opět vrací pravidelnost, která nám zase dává nějaký ten řád. I s nástupem chladnějšího počasí to akorát vyšlo a tak nám ani nevadí, že jsme zavření v tělocvičně nebo u bazénu.

DSC_8440

Stejně jako letos, tak i minulý rok jsme trávili poslední týden v srpnu na chalupě. Je zajímavé porovnávat fotky z loňska i letoška a vůbec zavzpomínat, jak jsme tehdy trávili dny a jak letos. Musím říct, že loni to bylo takové klidnější, Kuba jen ležel, občas se otočil na bříško nebo na záda, z čehož jsme byli samozřejmě unešení, ale jinak nikam neutíkal, nikam nelezl a kam jsme ho tehdy položili tam jsme ho i za pár okamžiků našli. Jo, letos, to byl fofr!

DSC_5733

IMG_1402

Kuba je batole se vším všudy, je s ním neskutečná sranda a neustále nás překvapuje svojí všímavostí a touhou poznávat svět. Co se týče pohybových schopností, ty Kuba ovládá a pořád zdokonaluje. V chůzi je čím dál tím rychlejší a mnohdy přechází do běhu. Jen ještě neví, co s těma nohama, aby nebyla pořád jedna na zemi... Je mi jasné, že brzy nastane období, kdy budeme mít co dělat, abychom ho vůbec dohonili. Ve vertikalizaci (lezení nahoru) je také přeborník – vyleze nejen na křeslo, na židli (a z ní na stůl…) nebo na postel, ale i třeba na žebřík. Děsím se dne, kdy sám vyleze z postýlky a překvapí nás tím, že přejde za námi do postele… Asi mu budeme muset brzy přichystat postel pro velký kluky!

IMG_1498IMG_1494IMG_1499

Kuba je fascinován vším co děláme a chce nás ve všem napodobovat. Mnohdy dělám věci automaticky a nenapadne mě, že mně Kuba pozoruje, ale pak si třeba fouká na sousto nabrané na lžíci nebo češe vlasy čímkoli co připomíná hřeben (smetáček, štětka na lahve…) a já jsem v úžasu jak je všímavý. Jen mě tak napadá, že bych si měla dávat pozor co všechno dělám, abych pak nebyla překvapená, až mě Kuba začne napodobovat.

IMG_1515

Nejvíc ho baví, když může pomáhat nebo když si ho přibereme k nějaké práci co zrovna děláme. Byl v sedmým nebi, když s manželem přidělávali úchyty na prolézačky – to chodil sem a tam a každý šroubek zkontroloval a dotahoval (pak sice jeden šroubek někam vytratil a doteď ho nemůžeme najít – ale mám takové tušení, že Kuba je v tom tentokrát nevinně). Nebo na chalupě kosil a tátou zahradu – každý měl svoji sekačku a chodili vedle sebe – asi aby byla zahrada rychleji posekaná :-). Vždycky když takto pomáhá tak má takový soustředěný výraz, je prostě “pan důležitý” a nikdo ho nesmí rušit. Nedej bože, abych po něm něco chtěla nebo mu třeba chtěla vyměnit plínu… Pomáhal i péct bábovku, ale to bylo trochu víc riskantní – všude mouka jen ne v míse, převrhnuté mísy, Kuba upatlaný od těsta… No, společné pečení budeme muset ještě vymakat, ale vánoce se blíží a nevím nevím jestli mně letos Kuba dovolí péct cukroví bez něj… Ale když zvládnu udělat sama těsta tak vykrajováním už snad takový nepořádek neudělá :-).

IMG_1345IMG_1477DSC_8815

Co se týče jeho hraček, myslím, že jim opět přichází na chuť. Aspoň trochu. Nejraději má auta, se kterými jezdí, kde se dá. Silnice zatím ještě nezvládá, ale stolky, postel, skříň, topení, břicho… to je mnohem lepší terén. Nejlepší je, když ta auta vydávají nějaký zvuk, stačí když jen vrčí, když jedou. Kuba taky rád za sebou něco tahá. Má takového dřevěného krokodýla na šňůrce, který když jede tak vydává takový klapavý zvuk, a to ho hodně baví. Ještě má pejska, který, když ho někdo tahá, hraje na xylofon… Toho má naštěstí u babičky :-). Pokud není žádná tahací hračka k dispozici, tahá za sebou cokoli jiného – boty, moje pyžamo, atd.

IMG_1213

Jinak Kuba miluje knížky a trávíme spoustu času denně tím, že si “čteme”. Kuba si mi sedne na klín a prohlížíme si obrázky nebo čteme krátké pohádky. Nejraději má O veselé mašince, Jak krtek cestoval, Kozí pohádku, Krtek a zajíček, O odvážném autíčku nebo Polámal se mraveneček. Pak máme spoustu knížek s různými říkadly, ve kterých si ukazujeme obrázky různých věcí a zvířátek a to by Kuba mohl dělat celý den pořád dokola.

IMG_1313

V roce a půl Kuba zatím neřekl jediné slovo. Upovídaný je dost, ale té jeho mluvě bohužel nikdo nerozumí. Říká mama a tata a baba, ale myslím, že to není záměrně. Vůbec to ale neřeším, netlačím ho do mluvení, ale snažím se ho k mluvení motivovat tím, že mu neodpovím hned na vše na co ukáže, ale nechám ho ať se chvíli snaží sám. Zatím neúspěšně… Kdykoli ho něco zaujme, vyřkne to své “he?” a my máme hned chápat, co tím myslí. Občas nám to s manželem trvá, ale Kuba si to vždy dokáže prosadit. Je zajímavé, že si vystačí s tímto jedním slůvkem na všechno, vždy jen záleží na intonaci. Každopádně se už moc těším až se rozmluví. Jestli bude upovídaný stejně tak jak je teď tak se máme na co těšit a jsem si jistá, že si užijeme spoustu srandy!

DSC_8513

Kuba jí už úplně normálně jako my a speciálně pro něj tak už nevařím. Je to velká úleva a Kuba jí víc jak před tím. Upřímně, moc se nedivím – ty jeho nemastné neslané příkrmy byly nic moc. Pochopitelně nedělám ostrá jídla a nikdy jsme moc nesolili takže se nebojím, že by dostával přesolené jídlo. Když jsme byli na dovolené nebo někde na výletě, objednávali jsme mu i v restauracích. Nejdřív jsem si s ním dávala jídla napůl, ale vzhledem k tomu, že mi toho Kuba hodně snědl, jsme mu začali objednávat poloviční porce. Moc nehledíme na dětské menu neb často obsahuje jen smažený řízek s hranolkami a podobné chuťovky a na to má Kuba ještě dost času. Většinou mu objednáme přírodní kuřecí prsní řízek nebo rybí filet (např. z lososa, candáta…) a pokud nic takového nevidíme v jídelním lístku, zeptáme se obsluhy, jestli by něco takového mohli připravit a snad vždycky nám vyhověli. Navíc upozorníme, že je to pro dítě a tak aby šetřili se solí a dalším kořením, popř. ho tam vůbec nedávali (bez glutamátu se Kuba taky obejde). Svačiny jsou většinou v podobě nějakého jogurtu nebo tvarohu. Bohužel Kuba poznal pribináčky a lipánky a podobné a tak už nechce jíst bílé jogurty…, ale ochucené si dá rád (jen musí být jahodové a nesmí v nich být kousky ovoce – ty plive). Jí většinou sám a už mu to docela jde…

DSC_8581DSC_8584

V den jeho 1,5 letých narozenin jsme vzali Kubu na výlet parníkem po Brněnské přehradě. Nebyl to dlouhý výlet, vždy se to snažíme koordinovat s jeho spaním, ale i tak si myslím, že jsme si to všichni užili. Jeli jsme z Přístaviště na Sokolák a odtud pěšky zpět. Kuba šel skoro celou dobu pěšky, až když jsme přišli k silnici, jsme ho s křikem dali do kočárku, ale jinak statečně šlapal sám. Myslím, ale, že se výlet vydařil. Na parníku nevěděl kam koukat dřív nebo co prozkoumávat. Shodou okolností s námi jela zhruba stejně stará holčička, která na tom byla podobně a tak jsme měli o zábavu postaráno. Škoda, že jsme jeli jen dvě “zastávky”.

DSC_8969DSC_9025DSC_8976

Tímto způsobem probíhá většina našich výletů. Kubu necháme v kočárku dokud ho to baví a když začíná být nevrlý, necháme ho ať se proběhne, protáhne nohy a trochu se unaví. Výlety se tak dost protahují, ale s tím se musí prostě počítat. Kuba si vždy najde nějaký klacík nebo hrabítka či lopatku, které vozíme neustále s sebou a čas od času se porýpe v hlíně nebo pohrabe asfalt a je spokojen.

DSC_9019

Taky jsme si/mu pořídili krosnu. S manželem totiž rádi chodíme po lese, po zříceninách, atd. a málokdy jsou tato místa pro kočárek přístupná. Měla jsem obavy jak to bude Kuba snášet, proto jsme si ji nejprve půjčili a vyzkoušeli na dovolené v Beskydech. Až na prvotní křik, kdy se Kubovi nelíbilo nasedání do krosny, to byl úspěch. Přisuzuji to tomu, že je Kuba vysoko a má tak větší rozhled. Jak jsme přijeli z Beskyd, krosnu jsme šli vrátit a ihned jsme si koupili novou (koho by to zajímalo tak máme Deuter Kid Comfort III). Dokonce se nám stalo, že nám v ní Kuba usnul. Šli jsme na vycházku do lesa, která se protáhla (to je tak, když si myslíte, že nerostou a ony rostou…) a zasáhli jsme tak do Kubova odpoledního spánku. Jen jsme nevěděli, jak máme krosnu nastavit, aby se mu pohodlně spalo a tak mu hlava trčela z krosny ven. Naštěstí to domů nebylo daleko. Doma jsme ho z krosny vyndali, přesunuli do postýlky a Kuba spokojeně spal dál :-).

DSC_8629IMG_1440IMG_1454

Ať jsme měli v létě jakýkoli program, vždy co jsme dodržovali a na co jsem poctivě dohlížela bylo to, abychom byli na oběd (resp. po obědě) doma, aby mohl Kuba spát. Nejhorší je totiž unavené a přetažené dítě, proto jsem dbala na to, abychom vždy byli někde (nemuselo to být nutně doma, ale třeba u babičky, v penzionu, na chalupě…), kde měl Kuba svoji postýlku, svoje místečko, kde mohl nerušeně odpočívat. Minimálně dvě hodinky… A upřímně, já i manžel jsme tu pauzu potřebovali taky… Prostě vydechnout, dát si v klidu oběd nebo kafe a třeba i něco užitečného udělat. Anebo taky ne…

IMG_1311

Mohla bych psát dál a dál a nebralo by to konce. Je toho tolik co Kuba umí, rád i nerad dělá, proto teď už jen ve zkratce.

Věk: 18 měsíců

Váha: 10,860 kg

Výška: 86 cm

Počet zubů: 16! (už chybí jen poslední stoličky)

Počet slov: 0! (slova naší paní doktorky: “myslím, že není hloupý, jen líný…” mluví za vše :-) )

Oblíbené jídlo: losos (a všechny ryby), maso, brokolice, zelené fazolky

Oblíbené činnosti: šroubování čehokoli a čímkoli, obouvání tátových bot, ukazování pupíku (jak svého tak mámy), koupání a vodu obecně, pozorování popelářů, klacky všech velikostí, jízda na motorce (vlastně spíš tahání motorky za sebou), sezení na kuchyňské lince, zametání a vysávání, jízda tramvají, cokoli co dělá táta s mámou

Neoblíbené činnosti: sezení na nočníku (zatím nejsme moc úspěšní), přebalování plínky (je to taková Hlava 22), čekání na jídlo, vylézání z vany/bazénu, nasedání do kočárku, když chce chodit

DSC_9054oslava babiččiných narozenin

DSC_9084DSC_9086DSC_9088

DSC_9002pozorování letadla

DSC_8965jízda tramvají

DSC_9008

DSC_8997

sobota 21. září 2013

Nedělní snídaně: granola s javorovým sirupem a ořechy

Kupované zapečené müsli neboli granola je skryté zlo. Tváří se jako zdravá potravina – vždyť přeci obsahuje spoustu ovesných vloček a oříšků a rozinek – ale ve skutečnosti obsahuje i veliké množství cukru a tuku, což si mnozí neuvědomují a s přesvědčením, že jde o zdravou snídani, si granoly nasypou plnou misku.

DSC_8959

Nebudu vám lhát, já granolu miluju. A jím i tu zatracovanou kupovanou. Občas. Ale plnou misku si ji rozhodně nedávám. Granola je takovým ozdobným prvkem mých snídaní – malou hrstičku si nasypu na ovesnou kaši, overnight oats nebo na ovoce s tvarohem. Poslouží taky jako svačina, kdy jím granolu rovnou z krabice – nasucho.

Hodně jsem si oblíbila granolu z DMka.

dinkel crunchy 1

(zdroj)

Nejspíš pro ty velké křupavé kousky vloček :-).

Ale ráda si dělám zapékané müsli sama. Nejraději mám to pohankové, ale ani to čokoarašídové nebo dýňové není vůbec marné. Jenže ani jedno z těchto müsli nedrží pohromadě – jsou to jen pražené vločky a semínka a oříšky, oslazené medem nebo javorovým sirupem a netvoří prostě takové ty hrudky, které mám tak ráda v těch kupovaných müsli.

Když jsem na internetu narazila na recept na tuto granolu, ihned mě zaujaly ty obrovské hrudky, které tento recept sliboval. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli to opravdu jde. Jestli opravdu můžu vytvořit moje milované hrudky z normálních surovin, které má každý doma.

A verdikt?

Jde to! (Jen musím příště zdokonalit postup, ale je to na velmi dobré cestě k úspěchu)

Granola s javorovým sirupem a ořechy (inspirace zde)

Ingredience:

  • 450 g ovesných vloček
  • 100 g vlašských ořechů, nasekaných
  • 100 g pekanových ořechů, nasekaných
  • 1 lžička skořice
  • 1/2 lžičky soli
  • 2 lžíce oleje (použila jsem řepkový)
  • 1/2 šálku (120 ml) javorového sirupu
  • 1 velký (popř. 2 malé) bílky

Postup:

Ve velké míse důkladně promícháme vločky, ořechy, skořici a sůl.

DSC_8924

Přilijeme olej a sirup a pořádně promícháme.

DSC_8929

Bílek zlehka prošleháme a přimícháme k vločkové směsi.

DSC_8933

Müsli rozprostřeme na velký plech vyložený pečícím papírem a dáme do vyhřáté trouby.

DSC_8935

Pečeme zhruba 50 minut. Po 30 minutách opatrně müsli otočíme a dopékáme.

DSC_8943

Müsli necháme na plechu úplně vychladnout a poté rozlámeme na kousky.

Granolu uchováváme ve vzduchotěsné nádobě a spotřebujeme do dvou týdnů. Upřímně, nejsem si jistá, že vám vydrží týden… :-).

DSC_8955

Při pečení granoly jsem udělala jednu chybu, kterou musím příště napravit, a to, že jsem ji otočila moc brzo a nebyla tak ještě dostatečně spečená. Pár slepených kousků se už sice vytvořilo, ale nebylo to úplně ono.

Granola je samozřejmě vynikající i bez velkých hrudek. Kdo chce, může si po upečení do müsli přidat sušené ovoce nebo po úplném vychladnutí kousky čokolády. Já se rozhodla tentokrát nechat müsli jen tak a s jogurtem a banánem (a mandlovým máslíčkem, samozřejmě) bylo k snídani božské. Krásně křupe a opražené ořechy dodávají müsli lahodnou chuť!

DSC_8952

Samozřejmě jsem se do müsli pustila hned jak trochu zchladlo a dalo se na krátkou dobu udržet v dlani… V tomto jsem strašně netrpělivá a hned chci všechno ochutnat. Nemohla jsem se od něj odtrhnout a kdykoli jsem šla kolem plechu, hrstička putovala do pusy. Není divu, že jsem se večer cítila jako balón a musela to jít vyběhat :-).

DSC_8940

Tento recept je hodně variabilní. Příště zkusím obměnit druh ořechů – třeba přidám mandle a lískáče – a zkusím přidat i lněné nebo slunečnicové semínko. Volba přísad záleží čistě na vaší fantazii a to je to co mám na těchto receptech ráda. Pokaždé je trochu obměním a tak se mi müsli nepřejí.

DSC_8951

Dobrou chuť k snídani a přeji pěknou neděli!

Otázka: Co vy a zapečené müsli? Máte ho rádi, kupujete si ho nebo si vyrábíte vlastní? Jak ho máte nejraději? S mlékem? Jogurtem? Jen tak?