pondělí 29. dubna 2013

Rychlý oběd: Pohanka se zeleninou

Mám tu pro vás další rychlovku k obědu či k večeři. Toto jídlo mívám tak 3x do týdne – je jednoduché, rychlé a výživné, jen obměňuji druh přílohy a zeleninu, kterou mám zrovna v lednici.

DSC_7265

Miluji obiloviny jako přílohu, ale vadí mi, že dlouho trvá, než se uvaří. Když honem potřebuji obědvat, 20 minut je pro mě dlouhá doba a tak jsem vymyslela řešení. Na začátku týdne si uvařím plný hrnec nějaké přílohy – pohanku, bulgur, jáhly, rýži, quinou, špaldové kroupy… – kterou pak využívám k rychlým obědům. Hodí se jako příloha k zelenině, k masu, jako “posypka” na salát nebo přidáním pár dalších ingrediencí se dají vytvořit placičky nebo burgery.

DSC_7271

Poslední dobou se nemůžu nabažit pohanky a tak ji dělám docela často. Naštěstí ji má rád i Kuba a tak nám k ní uvařím zeleninu a maso a o oběd máme postaráno.

Zeleninu většinou krátce orestuji na olivovém oleji tak, aby zůstala ještě trochu křupavá. Teď v zimě jsem často používala papriku, cuketu a mrkev, ale těším se až bude k dispozici sezónní zelenina jako třeba chřest, fazolky, brokolice nebo čerstvý špenát. Párkrát jsem z největší nouze sáhla i po zelenině mražené, což sice nebylo úplně ono, ale když jsem zeleninu trochu dochutila, byla to taky dobrota. Když mám víc času a vhodnou zeleninu, ráda ji upeču v troubě. Takto upravenou miluji především dýni, brokolici, květák nebo batáty.

DSC_7266

Jako zdroj bílkovin často používám luštěniny – červenou fazoli, cizrnu nebo červenou čočku – a celý pokrm následně posypu trochou čerstvého nebo tvrdého sýru popř. sýrem cottage. Kubovi občas místo luštěnin dávám krůtí nebo telecí maso.

Zeleninu ochucuji podle nálady – buď jen solí a pepřem nebo různým kořením – směs na chili, uzenou paprikou, směsí italských bylinek – a už se těším jak si ji posypu čerstvými bylinkami – třeba bazalkou, petrželkou nebo pažitkou.

DSC_7268

Pohanka se zeleninou (1 porce)

Ingredience:

  • 1 šálek uvařené pohanky
  • olivový olej
  • půl středně velké cukety, nakrájené na kostičky
  • půl červené papriky, nakrájené na kostičky
  • 1/3 plechovky cizrny
  • sůl, pepř, koření dle chuti
  • 1/3 zralého avokáda, nakrájeného na kostičky
  • dvě lžíce nakrájeného oblíbeného tvrdého sýru (zde jsem použila provolone picante)

Postup:

Na olivovém oleji si krátce orestujeme nakrájenou cuketu a papriku tak aby byly ještě pevné na skus. Přidáme propláchnutou cizrnu, osolíme, opepříme, okořeníme a už jen necháme prohřát.!!

Zeleninu navrstvíme na ohřátou pohanku (klidně v mikrovlnce), posypeme avokádem a sýrem.

DSC_7269

Dobrou chuť!

 

Otázka: Jakou přílohu máte nejraději?

sobota 27. dubna 2013

Jak se motivovat k běhu

Po téměř dvouměsíčním usilovném tréninku jsem s velkým očekáváním zaběhla pražský půlmaraton. Trénovala jsem jak to šlo, kdy to šlo a ne vždy to bylo příjemné, ale i přes to jsem si každý běh užívala. I tak jsem se ale těšila, až budu mít závod za sebou a budu si moct vyběhnout kdy budu chtít a na jak dlouhou trasu budu chtít. Nebudu vázaná vědomím, které by mi neustále připomínalo, že dnes běžím intervaly, zítra tempo atd. Prostě jsem se těšila, že si jen zavážu tkaničky u tenisek, nechám doma všechny hodinky, GPSky, iPody a jen si vychutnám tu volnost, kterou běh přináší.

Jenže půlmaraton byl před skoro třemi týdny a já byla běhat všeho všudy čtyřikrát. Z toho dvakrát to byl skupinový trénink (který mám předplacený, ale i tak jsem se musela donutit…), jednou to byl závod Brněnská desítka (byl minulou sobotu jako součást brněnského půlmaratonu) a jednou jsem si vyběhla jen tak. Jen jednou jsem si byla zaběhat jen tak jak jsem si před půlmaratonem plánovala. Nic moc, to vám povím… Nevím čím to je, ale prostě nemůžu najít tu správnou motivaci. Přitom konečně začalo jaro (nebo spíš rovnou léto), všechno se zelená, kvete, svítí sluníčko, což jsou ideální okolnosti, které většinou donutí vyběhnout i sváteční běžce :-). Jenom mě tentokrát ne…

Ne že bych trávila celé dny doma, když je tak pěkně, to vůbec. S Kubou jsme většinu dne venku, domů chodíme jen jíst a spát, ale jinak chodíme do parku, na vycházky, na houpačky a všude možně. Takže když k večeru potom přijdeme domů, jsem zničená, uchozená a hladová a jít zdolávat další kilometry rozhodně není v tu chvíli prioritou. To mám spíš chuť si sednout, dát nohy nahoru a o běhání si nechat jen zdát (realita je ovšem jiná – Kuba potřebuje honem jíst, pak musíme ťapat, stavět komíny, číst knížky, koupat, převlíct do pyžama, přečíst pohádku, uspat a pak teprve si můžu dát ty nohy nahoru :-) ).

Věřím, že nejsem jediná, kdo občas potřebuje motivovat k běhání nebo k jiné aktivitě. A tak mám pár tipů, které mi (téměř) vždy pomůžou zavázat tkaničky a vyrazit ze dveří.

 

Přihlásit se na závod

Asi největší motivací je pro mě určitě vidina budoucího závodu. Každý závod – ať je to na 5km nebo půlmaraton – chci zaběhnout dobře a mít z něj dobrý pocit. Vím jaké to je, když se závod nepovede díky tomu, že jsem byla líná a netrénovala jsem tak jak bych měla a věřte, že to není příjemný pocit. Každý závod nemusím zaběhnout v rekordním čase, ale důležité pro mě je vědět, že jsem pro to udělala maximum. Jakmile se na nějaký závod přihlásím nebo jen o něm začnu uvažovat, řeknu o tom celé rodině a známým, protože i ta odpovědnost je pro mě dost velkou motivací. Vím, že se mě budou ptát jak jsem dopadla a tak chci být na svůj výsledek hrdá.

IMG_9660

IMG_9623

Odměnit se

Každého bezpochyby motivuje nějaká odměna. Nevím jak vy, ale já strašně ráda nakupuju běžecké oblečení – boty, kraťasy, trička, tílka, 3/4ťáky, ponožky, kšiltovky, prostě cokoliv. Ale pokud neběhám, oblečení nevyužívám a tak nemám důvod si nové kupovat. Rozhodně není dobré se odměňovat za každý odběhnutý trénink nebo týden – to by mi udělalo pořádný vítr v peněžence a navíc by to pak přestalo být motivační. Na mě funguje to, že si řeknu, že pokud budu pravidelně běhat měsíc (3x týdně), koupím si třeba kraťasy, které se mi líbí, ale které třeba zase tak moc nepotřebuji. Nemusíte se rozhodně odměňovat vždy tím co potřebujete – největší radost mi dělají právě krásný trička (kterých mám milion) nebo tílka (na která jsem úchylná). A když mám něco nového na sebe, hned se mi chce vyběhnout a všem se pochlubit (ti lidi na ulici samozřejmě neví, že mám zrovna nové tričko, ale to je mi fuk!).

Nemusíte se samozřejmě odměňovat jen oblečením – můžete si slíbit večeři v luxusní restauraci, předplatné časopisu o běhání nebo startovným na vysněný závod (a to je motivací samo o sobě – viz výše :-) ). To mi připomíná, že mám od manžela slíbený oběd v nóbl restauraci za osobák v půlmaratonu… :-). Asi se budu muset připomenout…

 

Přihlásit se na běžecké tréninky

Na podzim jsem se přihlásila na běžecké tréninky, které pořádá běžecký obchod Triexpert. Jednou týdně se nás sešla skupinka běžců různých pokročilostí na atletickém ovále a pod vedením trenérů jsme hodinku trénovali techniku běhu, rychlost a fyzičku. Tím, že jsem měla tréninky předplacené mě donutilo na ně chodit, ale nejvíc jsem se vždycky těšila na ty lidi. Běžecká komunita kdekoli na světě je plná skvělých lidí, navíc s nimi můžu probírat cokoli o běhání, což manžela moc nebere :-). Dalo mi to ale hodně odhodlání se na tréninky přihlásit. Bála jsem se, že budu nejpomalejší, že nebudu stačit, že tam budu vypadat směšně a kdo ví co ještě, ale teď jsem neskutečně ráda, že jsem to nevzdala. Běžeckých skupin existuje spousta a určitě najdete některou blízko vašeho bydliště (zkuste se mrknout na behej.com do sekce kluby nebo se zeptejte na fóru). Společnými tréninky nejen získáte nové přátele, ale zlepšíte si také běžeckou formu – já bych se rozhodně nepřinutila běžet sama 10x400m nebo 3000m na 80% úsilí.

Od března běžecké tréninky opět odstartovaly a rozhodně jsem neváhala se znovu přihlásit. Myslím, že to bylo i díky nim, že jsem zaběhla v Praze na půlmaratonu osobák!

treninky 2012 I

(zdroj)

 

Endorfiny

Pocit, který mám po běhání, je prostě skvělý a vím, že když se donutím vyběhnout, nebudu litovat. Nikdy jsem nelitovala, že jsem si šla zaběhat, ale vždy lituji, když si zaběhat nejdu. Zvlášť když mám jeden z takových těch dnů, kdy jsem z nějakého důvodu celý den doma, pořád se něčím cpu a jsem sama sobě odporná (doufám, že občas to taky tak máte a nejsem v tom sama), je důležité, že se do běhání donutím. Ten pocit je pak nepopsatelný a rázem se cítím jako jiný člověk. Ihned se mi zlepší nálada, mám víc energie a celkově jsem pro své okolí příjemnější. V současné době, kdy jsem celý den s Kubou, je pro mě hodně důležité na chvíli vypnout a přestat myslet na plíny a kašičky a běh je k tomu ideální. Z běhu se pak vracím se jako lepší máma, což je přínosné nejen pro mě, ale především pro Kubu.

IMG_9618

Číst časopisy/knížky o běhání

Když si večer sednu se skleničkou vína a s časopisem o běhání, hned mám chuť vyběhnout. Nevím čím to je, ale ať čtu článek o ultra maratoncích nebo o zánětu Achillovy šlachy, je v nich něco tak motivačního, že mě to láká jít běhat. Po večeři a dvou deci vína to není úplně ideální, ale většinou mi to nadšení přetrvá i do dalšího dne.

Pravidelně čtu dva časopisy o běhání, které mám předplacené: český Běhej.com a americký Runner’s World. Oba časopisy můžu doporučit. Běhej.com čtu především kvůli dění na české běžecké scéně a připravovaným závodům, Runner’s World zase kvůli tipům na různé tréninky a jak zlepšit běžeckou formu. Oba časopisy jsou zaměřeny na běžce všech kategorií, takže se nemusíte bát, že je to odborná literatura, které nebudete rozumět.

DSC_7204

Možnost jíst co chci

Asi je z blogu patrné, že ráda jím. Mám ráda poctivé věci, žádné “light” náhražky – másla a smetany se rozhodně nebojím (samozřejmě, že si je nedopřávám každý den). A když pravidelně běhám, vím, že se nemusím bát si občas dopřát dobré poctivé jídlo nebo si dát buchtu po večeři nebo kousek čokolády, protože vím, že to zase vyběhám. Každý má jinou postavu a jiný metabolismus a já vím, že i když běhám, nemůžu jíst cokoliv, kdykoliv a v jakémkoli množství (to jsem mohla když jsem kojila každou hodinu a půl a ještě jsem u toho hubla - bylo to BOŽÍ), ale běhání mi pomáhá občas si udělat radost a neřešit to.

Něco jiného by bylo, kdybyste chtěli zhubnout – tam je důležité nejen pravidelně běhat (nebo se jinak hýbat), ale také si hlídat co a v jakém množství jíte. Nedovedu si představit jak bych vypadala, kdybych jedla stejně a neběhala nebo se vůbec nehýbala. Asi jako pěkná kulička :-).

 

Tak a teď šup a honem ven!!

 

Otázka: Co motivuje k pohybu vás?

čtvrtek 18. dubna 2013

Rychlý oběd: Sendvič s vejcem a čedarem

Po všech těch změnách, které na drobečcích probíhají, opět přicházím s receptem. No, s receptem… Je to spíš taková skládačka, ale rozhodně stojí za to si tento sendvič poskládat.

DSC_7210

S Kubou v závěsu opravdu nemám čas vyvařovat a tak jsem nucena vymýšlet k obědu/večeři rychlovky, které jsou nejen dobré, ale hlavně které zasytí. Protože honění se za batoletem, které navíc začíná chodit, vyžaduje hoooodně energie!

DSC_7215

Sendvič s vejcem a čedarem

Ingredience:

  • 1 velký krajíc vašeho oblíbeného chleba – nejraději opečeného na sucho
  • lučina nebo jiný čerstvý sýr na namazání
  • 1/3 avokáda, nakrájeného na plátky nebo rozmačkaného vidličkou (avokádo jsem ještě neměla měkké, a tak jsem ho nepoužila, ale určitě ho nevynechávejte)
  • hrst špenátových listů nebo jiného zeleného salátu (nemusí být)
  • silný plátek čedaru nebo jiného výrazného sýru
  • 1-2 vejce (podle velikosti)

Postup:

Na opečený krajíc chleba postupně namažte/naskládejte všechny ingredience kromě vejce.

Vejce rozklepněte na rozehřátou pánev, ve které jste si rozpustili kousíček másla. Žloutek propíchněte a nechte ho se rozlít po pánvi – tento způsob jsem se naučila v těhotenství, když jsem nemohla syrové vejce a tak jsem si to zalíbila, že si vejce dělám takto i nadále (a ne, nejsem těhotná :-) ). Pokud chcete, udělejte si klasické volské oko. Vejce osolte/opepřete pokud chcete.

DSC_7213

Důležité je (aspoň pro mě), aby byl sýr přímo pod vejcem, protože jedině tak budete mít zaručeno, že se vám roztaví – a řekněme si upřímně, to je ta nejlepší část celého sendviče.

DSC_7212

Cítím se docela trapně, když tu dávám recept na něco tak triviálního jako je sendvič s vejcem, ale poslední dobou na něm dost často ujíždím a tak jsem se musela podělit. Pokud máte avokádo, určitě ho do sendviče zakomponujte – nejen že přidá na výživové hodnotě (obsahuje prospěšné nenasycené mastné kyseliny), ale chuťově pozdvihne sendvič na vyšší úroveň. Sýr vybírejte opravdu kvalitní a chuťově výrazný – mám vyzkoušený čedar, který mi v sendviči sedí nejvíc, ale výborný je i italský provolone nebo jakýkoli pikantní sýr. Tak mě zrovna napadá, že to musím vyzkoušet se sýrem s modrou plísní – to může být taky lahůdka.

DSC_7220

Pokud už máte dost klasického chleba s máslem a šunkou tak určitě vyzkoušejte tento sendvič. Je hotový za tři minuty a zasytí vás na celé odpoledne.

Otázka: S čím nejraději jíte chleba?

úterý 16. dubna 2013

Boston 15.4.2013

Každý, kdo běhá anebo se o běhání zajímá, ví, že bostonský maraton je ikona. Je to nedosažitelný sen mnohých běžců a pro ty, kteří se na něj kvalifikují a absolvují jej, je to nezapomenutelný zážitek. V očích ostatních běžců jsou to borci, protože zaběhnout bostonský maraton znamená, že jsou rychlí (na bostonský maraton je potřeba se kvalifikovat) zato třeba zaběhnout si takový newyorský maraton musí mít “jen” štěstí (účast na newyorském maratonu se losuje). Bostonský maraton je prostě symbol, je to svátek všech běžců – ať jej sledují doma u televize, povzbuzují přímo u tratě nebo se jej přímo účastní.

boston-marathon

(zdroj)

A tak i mě zasáhla tragédie, která se stala včera při bostonském maratonu. Bouří se ve mě tolik emocí - lítost, nepochopení, naštvání… že se tu musím vypovídat.

BM3

(zdroj)

Maraton je cílem většiny běžců a je to cíl pro mnohé dosažitelný. I já si myslím, že si jednou ten maraton zaběhnu (a potom co se stalo v Bostonu se mi ho chce zaběhnout o to víc a co nejdřív). Dá se říct, že maratonský běh je takový obyčejný, nenáročný sport – neběží se ani na žádných obrovských stadionech ani na dráze, nevyžaduje se k tomu extra velký talent (každý přece umí běhat – jen to chce trénink), běžci nepotřebují nákladnou výbavu (kromě bot, na kterých by se nemělo šetřit). Maraton se běží na ulicích, po kterých za běžných okolností chodí lidé a jezdí auta a přes to dokáže přilákat obrovské davy lidí, fanoušků, kteří povzbuzují podél trati a dodávají běžcům sílu překonat pomalu ubíhající kilometry.

IMG_9623

Pro mnohé je zaběhnutí maratonu životní událost, nejlepší den v celém životě. Jenže pak se stane to co se stalo včera a vy si během okamžiku uvědomíte, že nějaký osobní rekord nebo vůbec to, že jste maraton uběhli jsou malichernosti oproti tomu, co zažívají desítky zraněných a blízcí obětí. Událost, která se včera stala v Bostonu mě ani ostatní běžce určitě neodradí dál běhat a závodit. Běžecká komunita je silná a jsem moc ráda, že jsem její součástí.

Bohužel událostí nebyla zasažena jen běžecká komunita, ale široká veřejnost a tak se nabízí otázka, co bude dál? Jaká opatření budou muset přijmout pořadatelé velkých běžeckých akcí, aby se taková tragédie už neopakovala? Budou tratě pro fanoušky uzavřené? Budou se dělat kontroly jako na letišti? Dost dobře si to nedovedu představit. Za tři týdny se poběží pražský maraton a tak jsem zvědavá zda a jak se zvýší bezpečnost tam.

Je to zvláštní, jak mě události v Bostonu zasáhly. Snad víc než 11. září 2001, Londýn či Madrid. Vždy se mi zdálo, že se mě to netýká, že jsou to všechno vzdálená místa. Asi tím, že jsem se podobných akcí (v trochu menším měřítku) zúčastnila, mi to přijde opravdové a děsí mě, že se to může stát kdekoli.

To je vše, díky, že jste mě vyslechli.

IMG_9637

pondělí 15. dubna 2013

Víkend a tip na výlet pro Brňáky–Koniklece

Hurá! Je jaro!!! Péřovku jsem zazimovala, teplý boty zabalila do skříně a vytáhla jarní, lehké oblečení! Jak jsem se na tento okamžik těšila… :-)

DSC_7535

S blížícím se víkendem jsem přemýšleli, co budeme dělat, když předpověď konečně slibovala jarní teploty a sluníčko. V pátek večer při uspávání Kuby, manžel náhodou narazil na článek na iDnes (ano, manžel si čte při uspávání zprávy na telefonu…) o tom, že v Brně na Kamenným vrchu jsou opět k vidění koniklece (článek je k přečtení zde). A tak bylo rozhodnuto.

DSC_7531DSC_7521DSC_7536DSC_7516

Přibrali jsme ještě švagrovou a vyrazili jsme hned po obědě. Načasovali jsme si to perfektně, protože koniklece byly v plném květu! Louka, kudy vede cesta, byla posetá fialovými květy a bylo to fakt neuvěřitelný. Koniklece jsem tady viděla už po druhé, ale naposled jsme přijeli pozdě a už odkvétaly, takže vám radím, pokud máte volné odpoledne a chcete je vidět, určitě to neoddalujte a vyražte!

DSC_7514DSC_7528

Cesta mezi konikleci není dlouhá, ale v okolí je spousta tras, kde se dá jen tak procházet a tak jsme nastartovali kočár, uspali Kubu a chodili sem a tam a užívali jarního počasí. I přes to, že docela foukalo a místy hrozily přeháňky, přijeli jsme domů trochu opálení a plní energie ze sluníčka.

DSC_7543DSC_7537DSC_7546

Druhý den jsme měli v plánu zoo, ale ten stejný nápad měla asi polovina Brna a okolí a když jsme viděli frontu jak se vine ve dvojstupu až na parkoviště, rozhodli jsme se, že zoo bude muset počkat na jiný den (obávám se ale, že pokud nebude všední den dopoledne a pršet, tak to tam bude stejné…). Nakonec jsme skončili na príglu (brněnské přehradě), kde byla ta druhá polovina Brna a okolí, ale naštěstí se tam nikde nestojí fronta na vstup :-). S kamarády jsme se prošli podél vody, dali si kofolu a párek v rohlíku a opět čerpali teplo ze sluníčka. Tentokrát jsme přišli domů spíš spálení než opálení – to jarní sluníčko je zrádné!!

DSC_7559DSC_7564

Kuba okoukal od stejně starého kamaráda Davídka jak se chodí a teď nechce dělat nic jiného. Teď čekám až se vyspí a půjdeme ťapat do parku!

DSC_7570DSC_7576

Otázka: Co jste dělali o víkendu vy? Máte nějaké tipy na výlety?

sobota 13. dubna 2013

Hervis 1/2maraton–rekapitulace

Jak mnozí z vás jistě víte, minulou sobotu jsem běžela v Praze svůj čtvrtý půlmaraton. Byl to skvělý závod se skvělým výsledkem a všem co mi fandili a blahopřáli moc děkuji. Ani nevíte co to pro mě znamená!

IMG_9660

Ale popořádku.

Sobotní vstávání bylo brzké. Rozhodně dřívější než jsem chtěla, díky Kubovi, který se rozhodl, že si chce den s babičkou užít od brzkých ranních hodin. A tak jsem vstávala taky. Spali jsme u našich, abychom nemuseli Kubu budit, kdyby chtěl dýl spát (což jak se nakonec ukázalo nebyl vůbec problém) a taky abychom ho nemuseli ráno vozit a zajíždět si. Navíc, než bychom se s ním vypravili tak bych možná nestihla start.

Nachystaná bábovka mě hodně lákala, ale raději jsem si k snídani dala osvědčenou ovesnou kaši se sójovým mlékem, s chia semínky, posypanou kokosem a slunečnicovými semínky s pořádnou lžící arašídového másla. To je moje typická snídaně před dlouhým během a zatím mě nezklamala. V den závodu se raději vyhýbám mléčným výrobkům, protože si tak úplně nerozumí s mým žaludkem a nechtěla jsem ho dráždit i když vzhledem k brzké snídani by měl dost času je strávit.

Před odjezdem dostal Kuba ještě ode mě mléko a vyrazili jsme směr Praha. Cesta byla v poklidu, provoz nebyl a včetně velmi nutné pauzy na záchod jsme za dvě hodinky parkovali v Praze. Celou cestu jsem sledovala venkovní teplotu a přemýšlela jak se obleču. Z toho jsem byla možná víc nervózní než z celého závodu (fakt, klidně se zeptejte manžela :-) ). Nakonec jsem zvolila funkční tričko s krátkým rukávem a tenkou softshellovou bundu nahoru, kšiltovku na hlavu, rukavice na ruce, 3/4 elasťáky a kompresní podkolenky dolu (podkolenky nenosím ani tak kvůli kompresi ani kvůli parádě, ale hlavně kvůli křečovým žilám :-( a když už je nosím tak musí být pěkné…). S odstupem času jsem s výběrem oblečení spokojená, myslím, že bych to zvládla i v tričku s dlouhým rukávem a vestou, ale ve chvíli, kdy jsem se převlíkala mi byla taková kosa, že jsem ráda, že jsem si na sebe nenavlíkla všechno co jsem měla s sebou.

IMG_9618

I když byly k dispozici převlíkárny (spíš obrovský stan), převlíkala jsem se na mini záchodě ve Starbucksu, a to z toho důvodu, že mi kamarádka vyzvedávala startovní číslo a já ho ještě od ní neměla. A do převlíkacího stanu pouštěli (logicky) jen s číslem. Ale aspoň bylo na záchodě teplo :-).

Poté co jsem si vyzvedla číslo zbývalo asi 30 minut do startu tak jsem se šla připravit – přišpendlit číslo na bundu, nachystat hodinky s gps, sníst gel a druhý zastrčit do kalhot, nastrkat do kapes kapesníky, třikrát převázat boty… Důležité bylo i rozcvičení :-).

IMG_9613

Asi čtvrt hodinky před startem jsem šla hledat, kudy do startovních koridorů. Bohužel tam nepouštěli bez čísla a tak jsem se musela rozloučit s manželem a hlavně se svoji péřovou bundou :-(. Naštěstí tam byla hlava na hlavě a tak jsme se všichni navzájem zahřívali (zní to hrozně, ale chápete co tím myslím…).

I když jsem byla zařazena do koridoru “G”, protáhla jsem se do koridoru “E”, který byl blíž startu a tak jsem předpokládala dřívější vyběhnutí. A doopravdy tomu tak bylo, uplynuly jen 4 minuty od výstřelu a já probíhala startem za tónů Smetanovy Vltavy. Bylo to dojemný a jako pokaždé jsem měla husí kůži (dokonce jsem ji měla i minulý rok, když jsem závod sledovala doma v televizi s týdenním Kubou v náruči :-) ).

IMG_9619

A bylo odstartováno a masy lidí se daly do pohybu. Bála jsem se, že první úsek bude pomalý, protože davy běžců ucpou úzké ulice u startu, ale nakonec to bylo docela v pohodě a docela rychle jsem se ustálila do tempa. Ze začátku jsem byla stržena davem a běžela jsem mnohem rychleji než jsem měla v plánu, ale kupodivu mi to rychlejší tempo nevadilo a tak jsem nechala nohy běžet jak jim to vyhovovalo.

Před během jsem si počítala, že kdybych chtěla zaběhnout osobák, musela bych běžet v tempu 5 minut 40 na kilometr. Z tréninků jsem vytušila, že by to mohlo vyjít, protože toto tempo jsem zvládala držet v pohodě. Byla jsem ale dost nervózní z toho, když se mi na hodinkách ukazovalo tempo na kilometr: 5.23, 5.15. 4.57 (!!), protože jsem věděla, že takhle rychle nevydržím běžet až do konce a kolem 12km mi dojdou síly. A tak jsem zvolnila a snažila se držet tempo kolem 5.30, i když adrenalin a běžci kolem mi to nedělaly jednoduché… V tuto chvíli mi taky začínalo být teplo a tak jsem vyhrnula rukávy a sundala rukavice. Mnohem lepší!

Krize přišla relativně brzo, a to na zhruba osmém kilometru, právě z výše uvedeného důvodu. Běžela jsem moc rychle – hlava chtěla zpomalit, ale nohy to nechtěly pochopit… Jak jsem ale zpomalila, běželo se najednou lehčeji a víc mě to bavilo – krize překonána. I přes zpomalení jsem měla dobré mezičasy tak jsem si v klidu odpočinula a užívala běh! 

IMG_9637

Na 11 km na mě čekal manžel tak jsme si zamávali a já frčela dál. Nebyl čas se nechat rozptylovat :-). 13-16km byla docela nuda. Běželo se docela nezajímavou oblastí, nebylo moc co pozorovat a to bylo nejhorší. Na 15 km bylo občerstvení (hurá!) tak jsem si před ním dala gel a ionťák - mňam. To byla super vzpruha, měla jsem najednou víc energie a v tu chvíli jsem si uvědomila, že do cíle už vlastně zbývá jen 6 km a že bych si ten závod měla ještě užít :-). Tato myšlenka mě přešla po třech kilometrech, kdy vyprchaly účinky gelu a já si přála být co nejrychleji v cíli. Dopředu mě hnala obrovská chuť na trdelník, který jsem si po doběhnutí slíbila, protože všude krásně voněly a tak jsem si ho před sebou představovala jak zajíc mrkev. Poslední kilometr jsem přidala, abych už to měla za sebou (chuť na trdelník rázem přešla, spíš se mi zvedal žaludek…). Povzbuzujících diváků přibývalo, což bylo hodně motivující. Most na posledních 100 metrech jsem přelítla ani nevím jak a už jsem byla v cílové rovince.

IMG_9635

Cílem jsem proběhla v čase 2:00:04 (čas od výstřelu), reálný čas: 1:55:51! Byla jsem neskutečně šťastná, že jsem v cíli. Věděla jsem, že mám v kapse osobák a tak jsem se s blaženým úsměvem posunovala šnečím tempem koridorem dál – odevzdat čip, pro medaili, pro alufolii, pro tašku s pitím a taky pro banán a pomeranč :-). Manžel udělal pár obligátních fotek s medailí a valila jsem se převlíct. I když byla zima, byla jsem zpocená a začínalo mě to studit. V suchém a civilním oblečení (ale s medailí na krku :-) ) mi bylo mnohem líp.

IMG_9659

Opět jsem našla manžela, trochu jsem se protáhla a vyrazili jsme na slíbené kafe do Starbucksu. Trdelník nakonec nebyl, prostě jsem už na něj neměla chuť, za to bylo grande latte a carrot cake :-). Myslím, že zaslouženě.

obrázek (3)

Jsem strašně ráda, že jsem tento půlmaraton běžela. Příprava nebyla vždy jednoduchá – dlouhá zima to opravdu nezjednodušovala, často jsem běhala za deště, ve sněhu, v mínusových teplotách, ve tmě – prostě kdykoli byl čas. Ale přece se říká: “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti”. S malým dítětem je trénink rozhodně jiný, protože se vše točí kolem něj – čas spánku, oběda, hraní, nemoci… – ale dá se to zvládnout, když se všechno dopředu naplánuje. A hlavně bych to nezvládla bez podporujícího manžela a moc mu za to děkuji :-)!

A co bude dál? Mám pocit, že čas, který jsem zaběhla, bude teď těžké překonat a vzhledem k tomu, že se do dalšího půlmaratonu teď určitě nehrnu, tak mi určitě nějakou dobu zůstane. Příští sobotu se u nás v Brně běží půlmaraton, což je sice lákavé (domácí prostředí), ale už se mi na tak dlouhou trasu nechce. Chtěla bych si zaběhnout aspoň 10km, což je součástí závodu, ale zatím to neřeším – nejsem přihlášená a asi to nechám až na den závodu. Uvidíme podle počasí a aktuální nálady.

Otázka: Co vy? Běželi jste v Praze? Fandili jste aspoň u televize?

úterý 9. dubna 2013

12 měsíců = 1 rok

Kuba měl rok skoro před třemi týdny, ale s chtěla jsem počkat s roční rekapitulací až budeme mít po prohlídce u paní doktorky, abych měla aktuální údaje. Ale vzhledem k tomu, že měl Kuba trochu rýmu a kašel tak jsme se z původního termínu museli přeobjednat na pozdější termín, proto mám teď trochu zpoždění. Ale data jsou velmi čerstvá :-).

Tak a teď k té události, na kterou všichni netrpělivě čekali:

Z našeho drobečka se přes noc stalo batole…

DSC_7128

Jak se to mohlo stát tak rychle netuším, ale je to tak. Oslavy proběhly, dárky byly rozdány, všechny dorty snědeny a Kuba roste dál.

Oslavy byly náročný…!

DSC_7410

Když se blížily Kubovy roční narozeniny, přemýšlela jsem nad tím jak to ponesu. Jaké to bude když se mě někdo zeptá kolik je Kubovi let a já místo “xy měsíců” budu muset říct “jeden rok”. Ale kupodivu mě to nijak nevzalo a naopak jsem na to hrdá. Onehdy se mě v obchodě ptali jak je Kuba starý a jako hrdá matka jsem odpověděla, že má čerstvě jeden rok. A na to pan prodavač odvětil: “No tak to už určitě chodí, ne?” A tak jsem musela pánovi vysvětlit, že teda ještě ne, že ten rok má opravdu čerstvě, ale že bude chodit určitě už každou chvíli. A sebevědomí mi zase trochu kleslo. Ale není to tak strašný. Kuba sice ještě nechodí, ale už to pilně trénuje, ťapká kolem nábytku, chodí pomocí mámy i vozíku, který dostal od babičky k narozeninám. Přeháněla jsem, když jsem psala, že mi kleslo sebevědomí. Upřímně, necháváme Kubu rozvíjet se vlastním tempem a až se rozejde tak nebudu slavit, že se to stalo v jedenácti nebo patnácti měsících, ale že to Kuba vůbec dokázal. Samozřejmě, že ho v tom podporujeme, což je cítit především v nižší oblasti našich zad… :-). K učení se chodit nevyhnutelně patří i pády, kterých Kuba taky pár absolvoval. Naštěstí se obešly bez velkých následků, jen pár šrámů a na pohotovost jsme zatím nemuseli (ťuk ťuk na dřevo!!!). Kamarádky mě varují, že toto období je na pády nejhorší a tak se děsím, co mě čeká. Hlavně si nedovedu představit jak budu reagovat až se stane nějaký úraz – jestli budu hysterická nebo naopak zachovám chladnou hlavu. Radši si to nechci ani představovat a kdo ví, třeba se tomu vyhneme.

DSC_7205DSC_7208DSC_7050

Chůzi Kuba zatím trénuje, ale v čem se naprosto zdokonalil je lezení po čtyřech. Když něco zpozoruje (třeba omylem otevřené dveře do předsíně, kam nesmí), vystartuje takovou rychlostí, že mnohdy nemám šanci ho dohonit. Já už jsem na to docela zvyklá, ale třeba takovým babičkám uteče raz dva (ne že by babičky nebyly pohyblivý, spíš nečekají ten raketový start). Lezení dokonce zvládá i s autíčkem v jedné ruce! Je to machr!

Připrav se…

DSC_7471

start!

DSC_7472

Kuba začíná chápat jak věci fungují a zkouší nás ve všem napodobovat. Jak si češeme vlasy, jak míchám kaši v misce, jak si čistíme zuby, pijeme ze sklínky apod. I hračky začíná používat tak jak se mají a nestrká je jen do pusy. Jezdí si s autíčky (a se vším co autíčka připomíná), vším kulatým motá jako s volantem nebo skládá pyramidu z kroužků (zatím jak ho to napadne a ne podle velikosti). Taky máme takovou tu krabici s různými otvory (čtverec, trojúhelník, kolo…), kterými se prostrkují kostečky těch tvarů. Kuba chápe princip, ví, že kostečky se strkají těmi otvory, ale zatím nechápe, že tu krychli trojúhelníkovým otvorem prostě neprorve... Na tom musíme ještě zapracovat :-). Časopisy už netrhá a nejí, ale pečlivě je otáčí stránku po stránce. U toho dokáže vydržet pěkně dlouho, protože jak otočí stránku, nepřidrží si ji druhou rukou, ona se mu opět zavře, tak ji zase otočí a tak to jde pořád dokola :-D. Další oblíbenou činností je vytahování tkaniček z bot. Kuba už prošoupal jedny boty, a to ještě sám nechodí!! Spíš z nich vyrostl a tak bylo na čase koupit nové. Každopádně rád z bot vytahuje tkaničky, ale na druhou stranu musím ocenit, že se je také snaží navléct zpět. Zatím se mu nepodařilo prostrčit tkaničku ani jedním očkem, ale že vůbec ví jak na to mě fascinuje.

DSC_7202DSC_7464DSC_7465

Jídlo začíná být boj. Kuba zásadně odmítá to, co má ve své dětské mističce a vyžaduje to, co jíme my. A když už má jíst to svoje tak sám. Chvíli s ním bojuju, ale když přes to trvá na svém, tak mu jen vyhrnu rukávy a nechám ho (v rámci určitých mezí, samozřejmě), ať si sám nabírá na lžičku. Do pusy se ho snažím nasměrovat, ale jak asi tušíte, většina stejně skončí vedle, v lepším případě na něm, v horším případě na mně nebo na zemi… Pokud jím něco “baby friendly” tak mu dám na jeho tácek pár kousků a on si je sám strká do pusy jako velký kluk. Má takový zvyk, že poté, co si kousky strčí do pusy, je opět vytáhne, studuje, co to vlastně má v puse a opět je dá do pusy a nakonec (většinou) sní. Tak je to se vším, co ho v puse zaujme (a  nemusí to být nutně “pevná” strava, i kaši se snažil dostat z jazyku ven… :-) ).

DSC_7264

Načala jsem to už minulý měsíc a bohužel to pokračuje dál. Kuba se vzteká. Už slyším babičky jak říkají: “Kubásek náš malej, ten se neumí vztekat”. Ale umí, babi! A jak! Propne se v zádech, zrudne a začne ječet. Hned kolem sebe hledám něco, co by ho zabavilo a přestal myslet na tu věc, co zrovna vztekání spustila a naštěstí to většinou zabere. Ale přiznám se, že v některých případech (opravdu v tak 10% případů) mu prostě ustoupím a to či ono, co zrovna chce mu nechám.

DSC_7196

Příklad: Kuba miluje pračku (nechápu co ty děti na pračkách vidí…). Dokáže před ní sedět dlouhé minuty, kouká jak se prádlo uvnitř motá a pak se přesune k vaně, kam pračka vypouští vodu. Na dopoledne je o zábavu postaráno. Jenže Kuba se taky naučil pračku ovládat. Dokud pouze měnil počet otáček nebo nastavoval dvojí máchání, to tolik nevadilo, protože se to dá později zase změnit na původně nastavené. Bohužel, Kuba už umí otáčet kolečkem, které mění program praní. To znamená, že kdykoli otočí kolečkem, nastavený program se zruší a začne to prát na program nový. Třeba prát sportovní oblečení na vyvářku není úplně ideální… A tak když ho vezmu a nesu ho pryč z koupelny, začne vyvádět a přestane buď když se k pračce opět vrátíme nebo když začneme dělat něco co převrší důležitost pračky. Bojím se, kdy se začne vztekat na veřejnosti, protože jsem vždycky odsuzovala matky (a stále odsuzuji), které na ulici zmlátí svoje děcko, protože se začne vztekat. Jeden malý záchvat jsme už zažili na cvičení kam s Kubou chodíme. Děti si měly vybrat hudební nástroj (většinou nějaká chrastítka) z krabice a štěrchat s nimi zatímco jsme zpívali písničky. Jakmile jsme dozpívali, byl čas vrátit nástroje zpět do krabice. Kuba se prostě svých rolniček nechtěl vzdát a když jsem mu je násilím vzala, začal vyvádět. Naštěstí to moc dlouho netrvalo, protože se hned přešlo k jiné aktivitě a na rolničky v tu ránu zapomněl. Jsem zvědavá jak dlouho tato fáze bude trvat. A hlavně kdy mi rupnou nervy…

DSC_7285

IMG_0773

Asi jako všichni se už nesmírně těšíme na jarní počasí, kdy budeme moct chodit do parku a vycházky v kočárku budou příjemnější, protože se Kuba nebude muset být po hlavu zachumlaný ve fusaku. Taky se těšíme na víkendové výlety a dovolenou na chalupě. Už aby to bylo!! Dnes máme v Brně snad první náznak jara tak snad to vydrží a bude čím dál tím líp!

IMG_0732

Je toho určitě ještě spousta, co bych tu měla napsat a určitě v průběhu času napíšu, ale článek je dlouhý až až a tak už vás nebudu nudit :-). Kdyby vás o Kubovi něco zajímalo, tak mi určitě dejte vědět!

Ze všech činností co s Kubou provádíme ho nejvíc baví plavání!

DSC06427

Roční Kuba ve zkratce:

Váha: 9,72kg – už jsme konečně překonali očekávanou hranici 9kg, a o dost!!

Délka (výška): 81cm (od 10 měsíců vyrostl o 2cm)

Počet zubů: 10 – jsme v půlce v počtu zubů u dětského chrupu!!

Slova: mamama, nenene, chrrrr

Spánek: pořád stejné – 10-11 hodin v noci, přes den buď dva spánky po cca 1,5 hod. nebo jeden 2 – 2,5 hodiny

Oblíbené jídlo: rozinky, těstoviny, sušenky, kůrka chleba, jablko

Oblíbené činnosti: pozorování pejsků z okna, stavění věže, ježdění se zeleným autíčkem, lezení po lince u babičky, tancování když máma zpívá (nebo když hraje rádio), zapínání a vypínání čehokoliv (rádia, světla, televize, dvd přehrávače…), jíst a pít cokoli jí a pije máma s tátou

Neoblíbené činnosti: usínání, jíst kupované příkrmy (prostě od mámy jsou nejlepší…), poslouchání mámy, čekání na jídlo