pátek 29. března 2013

Moje 1/2 maratony – minulé i budoucí

IMG_9645

V sobotu 6. dubna poběžím v Praze svůj čtvrtý půl maraton. Startovné jsem dostala jako dárek k vánocům společně s ponožkami na běhání (prý abych ty ponožky dostatečně využila při tréninku…). Byla jsem trochu překvapená, ale můžu si za to vlastně sama, protože jsem si o to startovné řekla. Jen jsem tajně doufala, že Ježíška napadne nadělit mi startovné na pozdější, třeba květnový nebo červnový půlmaraton, abych měla dost času na přípravu a hlavně abych mohla trénovat v přijatelnějších teplotních podmínkách (kdo mohl tušit, že letošní zima bude fakt tuhá a dlouhá). Ale chápu, nespecifikovala jsem :-).

obrázek (2)

Trénink probíhal a vlastně stále probíhá dost nesystémově (o tom níže). Na předchozí půlmaratony jsem vždy měla tréninkový plán, který předpokládal běhání 3x týdně, z toho jeden běh byl zaměřený na rozvoj rychlosti (intervaly), druhý byl zaměřen na rozvoj tempa (např. 1km volně na rozehřátí 3km v rychlém tempu a 1km na vyklusání, celkem 5km) a ten třetí byl dlouhý běh zaměřen na rozvoj vytrvalosti.

IMG_9691

Tréninkový plán jsem při tréninku na první půlmaraton dodržela do puntíku. Vždy jsem si svůj týden naplánovala tak, abych vše stihla odtrénovat a když zbyl čas tak jsem ještě zařadila jeden volný běh. Říká se, že běžci co běží první závod na delší vzdálenosti (půlmaraton, maraton) by si neměli dávat jiný cíl (myslí se tím časový) než doběhnout. I to byl můj cíl, ale přes to jsem doufala, že bych to mohla zvládnout uběhnout do 2,5 hodin (můj tajný cíl bylo pokořit 2:15). Nakonec jsem doběhla v čase 2:08:25, přešťastná, že už to mám za sebou a na druhou stranu zaplavená endorfiny a chtěla jsem se hned přihlásit na další závod.

IMG_0006

IMG_0007

To jsem taky udělala a hned jak se otevřela registrace na Olomoucký půlmaraton v červnu (tedy za pouhé 3 měsíce), přihlásila jsem se snad mezi prvními. Jenže…

Jenže endorfiny vyprchaly a já dlouho nemohla najít motivaci začít znovu trénovat. Tréninkový plán jsem spíš nedodržovala než dodržovala, nejdelší běh, který jsem v rámci přípravy absolvovala měl jen 14km a svoji lenost jsem se snažila dohnat v posledním týdnu před závodem, kdy má člověk spíš odpočívat a šetřit nohy. Prostě dělala jsem všechno špatně. Věděla jsem, že nejsem připravená a i přes to čekala zázraky. Říkala jsem si, že jsem už jeden půlmaraton uběhla tak proč bych neměla zvládnout i tento. K tomu všemu jsme v den závodu (závod se běží večer, start je myslím v 19.00 hodin) slavili bratrovy narozeniny a tak se grilovalo… Nemůžu říct, že jsem se přejedla, spíš naopak, měla jsem jen kousek libového kuřecího masa a suché brambory, jenže pak přišel na řadu dort. A tak jsem si kousek dala, protože byl přeci jogurtový a ten je lehký a navíc jsem to odůvodňovala tím, že potřebuju rychlý cukry, aby mi to líp běželo. Nebudu předbíhat, ale neběželo… A aby toho nebylo málo tak jsme nějak nepočítali s uzavírkou hlavních ulic v Olomouci (kvůli půlmaratonu, kdo by to tušil…) a abych to zkrátila, převlíkala jsem se v autě uprostřed Olomouce a na start jsem přiběhla akorát s výstřelem. Byla jsem stržena atmosférou davu a vystartovala jsem rychlostí keňských běžců. Věděla jsem, že mě to za nedlouho porazí, ale v tu chvíli se mi běželo dobře a tu dlouhou štreku před sebou jsem nevnímala. Zhruba na pátém kilometru mě začal docházet dech (asi došly rychlý cukry z dortu…). Na záchod před startem samozřejmě nebyl čas a už od startu jsem netrpělivě vyhlížela toitoiky. S plným žaludkem a ještě k tomu plným močovým měchýřem se pravda neběží úplně nejlíp. Několikrát jsem měla choutky skončit s běžci, co běželi “jen” 10km, ale říkala jsem si, že to přeci nevzdám. Nakonec jsem přeci jen pokračovala dál, ale bylo to utrpení. Na volný záchod jsem narazila na 15. kilometru, ale byla to jen malá úleva – bylo mi vedro, bolely mě nohy, bylo mi blbě a už jsem to chtěla mít za sebou. Ani nevíte jakou jsem měla radost, když jsem před sebou viděla cílovou rovinku. Sebrala jsem v sobě poslední síly a přidala, abych tam byla rychleji. Výsledný čas byl 2:15:01, ale v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem přežila. Teď se tomu už směju a samozřejmě že jsem i tento závod byl zkušenost, ze které jsem se poučila. Prostě všechno co jsem před závodem (i během něj) udělala, jsem udělala špatně – ať už to bylo nedostatečná příprava, výživa před závodem, nedostatek času před startem, přepálení začátku…

IMG_0265

Od závodění a půlmaratonů jsem si dala rok pauzu a následující rok jsem se opět přihlásila na ten Olomoucký. Musela jsem napravit, co jsem před rokem zpackala. Vytáhla jsem osvědčený tréninkový plán a pustila se do přípravy. Opět jsem ho dodržela, dokonce jsem se i zrychlila a cítila se víc než připravená. Chtěla jsem zaběhnout osobák, tedy pod 2:08:25 (čas z Prahy), ale tajně jsem doufala, že bych to mohla zvládnout zaběhnout pod dvě hodiny. O závodu si můžete podrobněji přečíst zde, ale ve stručnosti to byl nejlepší běžecký zážitek, který jsem kdy zažila, vše co se mělo tak se podařilo a opravdu jsem zaběhla půlmaraton pod dvě hodiny – 1:59:05!! Během závodu jsem se cítila skvěle, plná síly a vůbec mi nevadilo, že v půlce závodu začalo pršet a že jsem si domů přivezla dva pořádné puchýře :-). Z endorfinů jsem žila ještě 14 dní, což asi vysvětluje to, že dva dny poté byl počat Kuba… ;-).

IMG_4405

IMG_4424

A co očekávám od toho pražského? Chtěla bych se samozřejmě cítit skvěle jako v Olomouci a dobře zaběhnout, ale to záleží na spoustě okolnostech. Tréninkový plán jsem sice opět oprášila, ale s malým dítětem nebylo úplně možné ho dodržet. Jen tak tak jsem zvládala vyběhnout třikrát do týdne. Co jsem ale dodržovala byly dlouhé běhy o víkendech. Dopoledne jsem dala Kubu spát a vyběhla na 13, 15, 17 a minulý víkend na 20 (!!) kilometrů. Myslím, že to má takto každý kdo běhá, že ne každý běh je ideální a někdy se trápím při 13km zatímco 20km zvládnu lehce jako laňka. Tak tomu bylo i minulý víkend, kdy jsem po 20km běhu měla ještě energii běžet dalších pět. Doufám, že to půjde takto lehce i za týden. Cíl samozřejmě mám – chtěla bych opět pod 2 hodiny a kdyby byl i osobáček, tak bych se vůbec nezlobila. Z tréninků si myslím, že na to mám, ale nechci nic zakřiknout, protože může foukat silný protivítr, pršet, sněžit, trať může být namrzlá (což zvlášť na těch kočičích hlavách by byla asi dost velká sranda…) nebo může být pařák (popravdě už ani nevím co to je…). Taky se můžu špatně vyspat, sníst něco co mi při běhu nesedne a kdo ví co ještě, takže když doběhnu kolem 2 hodin, budu spokojená.

obrázek (2)

Kuba bude u babičky (mojí mamky), což bude taky zkouška. Z pátku na sobotu budeme spát u našich, ráno vyrazíme a po závodě se vrátíme. Nechceme ho tahat do Prahy, kde budou navíc mraky lidí, když z toho ještě nemá rozum. Jsem zvědavá jak to zvládnou (a taky jak to zvládnu já… – a nemyslím teď běh). Babička mě ujišťuje, že v pohodě a já si to taky myslím, ale nejdéle jsem byla od Kuby asi 3 hodiny, což teď bude podstatně dýl a navíc budeme 200km daleko. Nejvíc mi dělá starost to, že přes den ještě občas kojím a kromě mého mléka toho Kuba moc nevypije i když mu neustále nabízím vodu. Ale kdyby měl žízeň tak by si snad řekl, ne? Třeba mě to donutí běžet rychleji, abychom byli dřív doma a doběhnu si pro ten osobáček :-).

Zítra nebo v neděli mě ještě čeká jeden delší běh – kolem 13-15km – v týdnu už jen jeden či dva volné běhy a pak hurá na start! Jestli budete v Praze a zrovna nepoběžíte, přijďte povzbudit! Moje startovní číslo je F968, a najdete mě podle růžových podkolenek :-).

Myslete na mě a držte mi palce!!

Otázka: Poběžíte příští sobotu pražský půlmaraton? Jaké máte cíle? Běželi jste někdy nějaký závod? Jak to dopadlo?

středa 27. března 2013

Narozeninový dort pro Kubu II. – čokoládový

DSC_7314

Březen je vždycky útok na moji linii :-). Nejdřív má narozeniny táta, potom já a nakonec Kuba. A každou událost je potřeba pěkně oslavit pořádným obědem a hlavně dortem. I když jsme nakonec narozeniny sloučili “jen” do dvou oslav (s našima a s tchánama), neobešly se běžné návštěvy bez různých zákusků, dortíků a dalších dobrot.

Tak já donesu něco ke kafi, když máš ty narozeniny.

Musíme ochutnat zákusky z té nové cukrárny a teď je k tomu ideální příležitost, když má Kuba ty narozeniny.”

Znáte to, ne? Ne? Nevíte o co přicházíte :-).

Zase ctím názor, že když už mám hřešit, tak pořádně! Žádné náhražky, umělé šlehačky a polevy ze sáčku. Na to jsem háklivá a věřte, že to poznám. A tak jsme pečlivě vybírali a nakonec byly dorty tři (tři oslavenci, tři dorty).

O prvním, dýňovém si můžete přečíst zde a jestli máte rádi netradiční dorty tak si ho určitě u nějaké příští příležitosti upečte. Je neskutečně vláčný a krásně si rozumí s nakyslou polevou z lučiny.

DSC_7101DSC_7141

Druhý byl dort z mascarpone a malin z brněnské cukrárny Kolbaba. Byl úžasně nadýchaný, plný chuti a rozhodně poctivý! Kdybyste kdykoli potřebovali na jakoukoli oslavu dort a nechce se vám péct domácí a jste z Brna nebo okolí, určitě si ho tu objednejte. Mají spoustu druhů a všechny co jsem ochutnala byly vynikající!

To je můj bratr. Když chce dělat voloviny, tak bude na blogu :-). Jo a na dortu byly ještě takové ty oranžové kuličky v šustivým listí (myslím, že je to physalis) tak proto je dort takový porytý…

DSC_7096DSC_7098

No a ten třetí dort jsem pekla o víkendu na oslavu č. 2 s tchánama. Tento dort mě zaujal svým složením (je bez mouky) a množstvím čokolády (skoro 3 tabulky!!). A protože jsem po zkušenosti s dýňovým dortem tušila, že Kuba dort stejně nebude, udělala jsem takový, který bude chutnat především nám (mě…).

DSC_7319

Recept jsem převzala odsud a až na jednu drobnost jsem ho dodržela do putníku.

Čokoládový dort bez mouky:

Ingredience:

  • 280g kvalitní hořké čokolády (použila jsem 70% z DM – moje nejoblíbenější)
  • 150g másla, změklého
  • 1 šálek cukru krupice
  • 7 velkých vajec, žloutky a bílky zvlášť (dala jsem 8 středně velkých)
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 3 lžíce silné kávy, pokojové teploty
  • 1 lžička soli (tolik jsem nedávala, spíš jednu větší špetku)

DSC_7392

Postup:

1. Troubu si předehřejeme na 180°C a na dno otevírací dortové formy dáme pečící papír, který ještě společně se stranami vymažeme máslem.

2. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a necháme vychladnout.

3. Mezitím vyšleháme máslo s cukrem do světlé pěny (asi 5 minut). Snížíme rychlost na mixéru a po postupně přidáváme k máslu žloutky. Mixujeme dokud se směs nespojí a seškrabáváme těsto ze stran mísy.

4. Do směsi zašleháme zchladlou čokoládu, vanilku a kávu (kávu určitě nevynechte – vyzdvihuje chuť čokolády).

5. V jiné míse si vyšleháme bílky se solí na tuhý sníh, který následně vmícháme do čokoládové směsi. Nejlépe to jde, když přidáváme sníh postupně.

6. Těsto nalijeme do připravené formy a pečeme zhruba 45 minut dokud kraje nejsou zcela ztuhlé a střed je ještě trošku nedopečený (když zatřepeme formou, střed by se měl trochu hýbat). Doporučuji dort hlídat od 35. minuty. Já jsem dort pekla asi 40 minut, ale měla jsem ho asi vytáhnout dřív – střed už byl docela tuhý a vytvořily se na něm praskliny.

7. Dort necháme vychladnout na pokojovou teplotu. Během chladnutí dort spadne tak se nebojte :-), chuť ani na texturu dortu to neovlivní. Dort můžeme skladovat v lednici, ale při podávání je lepší, když má pokojovou teplotu. Před podáváním můžeme dort pocukrovat (abychom zakryly ty praskliny a mírně připečený vršek…).

DSC_7318

Když jsem dort cukrovala tak mi samozřejmě nedošlo, že se asi bude sfoukávat svíčka. Naštěstí jsme svíčku z dortu sundali a sfoukli vedle. Dort byl sice trochu pokapaný od vosku (i stolek), ale všechen cukr zůstal tam kde měl… :-).

DSC_7324

Dort je opravdu čokoládový. Jako fakt hodně čokoládový! Ale to byl můj záměr. Já jsem s ním byla moc spokojená a totálně zahnal můj splín z tohoto počasí (teda aspoň na chvíli). Ostatním myslím taky chutnal (aspoň se tvářili, že jim chutná :-) ) a to mi spadl kámen ze srdce, protože jsem byla dost nervózní, jestli se povede. Žádná zkouška před tím nebyla a vzhledem k tomu, že jsem ho pekla dopoledne před oslavou, k tomu jsem ještě musela stihnout uvařit oběd (poprvé pro tchány!!) tak si asi dovedete představit ty nervy… Naštěstí nás Kuba obdařil dvouhodinovým dopoledním spánkem, tak se vše stihlo bez vedlejších ruchů. Nakonec si myslím, že vše dopadlo dobře, oběd chutnal (losos s bramborovou kaší a listový salát s vinaigrette) a dort ke kafíčku pěkně zakončil krásné odpoledne.

DSC_7389

Dort jsem podávala se šlehačkou, která zjemnila intenzivní chuť čokolády. Ještě bych si k dortu dovedla představit zakysanou smetanu nebo nějakou ovocnou omáčku. Třeba malinovou… Mmm!

DSC_7390

Nevím, k čemu bych dort přirovnala. Rozhodně není buchtový, protože tam není mouka, ale zase není měkký jako třeba mousse. Takový vláčný, pevný, ale jemný dort. Samozřejmě, že jsem si přidala :-).

Kuba samozřejmě ochutnal, ale jak jsem tušila, víc než na špičku lžičky si nevzal. Na druhou stranu taky dobře – čokolády bude mít ve svém životě ještě dost tak proč začínat tak brzy :-).

Zbytek dortu jsem zabalila manželovi do práce ať si jeho kolegové taky pochutnají. Dovedete si asi představit co by to se mnou dělalo, kdybych věděla, že mám v lednici kus dortu… Jedna věc je vychutnat si dort na oslavě, ale takové to uždibování kdykoli jdu kolem lednice je nebezpečné!! Zatím jsem neslyšela žádné ohlasy tak doufám, že ho manžel nesnědl sám… ;-).

Dobrou chuť!!

pondělí 25. března 2013

Pozor: ZMĚNA!

Drobečky prochází velkou změnou a brzy se budete mít na co těšit. Současně s prvními narozeninami našeho drobečka Kuby došlo zatím pouze ke zrušení mého druhého blogu “Život s drobečkem” a přesunutí jeho příspěvků sem na tento blog. Udržovat dva blogy bylo na mě trochu moc a navíc blog o drobečkovi nebyl navštěvovaný tak moc jak jsem původně zamýšlela a tak jsem ani neměla motivaci na něj přispívat (tímto moc děkuji a omlouvám se všem, kteří jste blog pravidelně četli a doufám, že budete pro změnu navštěvovat i tyto stránky, kde vás kromě Kuby čeká i spousta jiných zajímavostí).

Kromě receptů, které neustále vyvíjím, zkouším, ochutnávám a fotím, tu budou právě i střípky z našich dnů s Kubou, jeho milníky, pokroky a vše na co chci mít v jeho životě vzpomínky, včetně jeho drobečků tedy jídla (jak jinak :-) ).

DSC_7146

Z časových důvodů už tu pravděpodobně nenajdete pečlivou fotodokumentaci přípravy jednotlivých jídel, na kterou jste byli zvyklí. Toho jste si ostatně už mohli u posledních receptů všimnout. Na tvoření receptů mám plus mínus jedno Kubovo spaní, které trvá někde mezi 45 minutami a 2 hodinami a nechci riskovat, že se Kuba probudí, když budu mít ruce zabořené v těstu nebo rozpálený olej na sporáku, zato krásně nafocené ingredience… :-). Doufám, že to chápete.

DSC_6537

Kromě receptů a Kuby bych sem chtěla psát i různé úvahy, postřehy, vše co mě zaujme a mohlo by zajímat i vás. Takže spousta věcí o zdravém životním stylu, sportování (hlavně běh a moje příprava na 1/2 maraton!!), jídle z poctivých surovin (real food) a prostě všechno co se mi zrovna honí hlavou.  Ale nebojte, žádné filosofování tu nenajdete. Po celodenní šichtě s naším drobečkem mám v hlavě především papání, hajání, kakání a taky brm brm, paci paci, hami hami tak na nějaké hluboké myšlenky nemám ani pomyšlení. Zároveň se předem omlouvám, kdyby nějaké mé pochody nedávaly smysl… :-).

Nejsem žádný odborník na život, proto píši jen o vlastních zkušenostech a o věcech, které pro nás fungují, ale budu moc ráda, když mi v komentářích zanecháte váš názor či zkušenost s probíranou věcí. Nebo mi napište, o čem byste si chtěli přečíst nebo co vás zajímá a já se pokusím vašim přáním vyhovět.  Zatím mám pár nápadů (zatím teda pouze v hlavě) na témata, která se pokusím co nejrychleji zrealizovat, ale věřím, že se další brzy vyvrbí.

DSC_7202

Původně neměly být drobečky blog výhradně o vaření a pečení, který se z něj postupem času stal a ani teď se nechci ubírat jedním směrem. Sama jsem zvědavá jak se blog vyvine a jak bude vypadat za čtvrt či půl roku. Jsem z toho trochu nervózní a na druhou stranu se moc těším co nám všem blog přinese.

Doufám, že budete ze změny drobečků nadšení stejně jako já a že i nadále zůstanete mými věrnými čtenáři, protože jedině vy mě motivujete k dalšímu psaní. Jsem otevřená kritice (i negativní) tak se nebojte a určitě se ozvěte, když se vám nebude něco líbit (buď do komentářů nebo na email: drobecky.blog@gmail.com).

DSC_6887

Časem se můžete těšit i na změnu vzhledu blogu, aby více vystihnul jeho obsah a třeba i facebookové stránky (!!). Uvidíme jak to všechno půjde :-).

Díky za přízeň a brzy se těšte na další recept na narozeninový dort pro Kubu II. (tentokrát hříšně čokoládový!!).

čtvrtek 21. března 2013

Narozeninový dort pro Kubu

Dnes má Kuba 1 rok!!

DSC_7055

Nebudu se tu rozepisovat jak je strašné jak ten čas letí a jak se mi zdá jako by to bylo včera co se Kuba narodil. To vše je samozřejmě pravda a je to opravdu velký fofr, ale s Kubou je to čím dál větší sranda a těším se na další Kubovy pokroky, kdy konečně udělá první krůček nebo kdy řekne své první slovo (myslím tím smysluplné první slovo…).

DSC_7123

Dlouho před Kubovými narozeninami jsem začala přemýšlet o dortu. Tedy jaký dort bych mu měla upéct tak, aby ho mohl i on, aby nebyl moc sladký, tučný a aby byl jen z těch nejlepších surovin. Jsou to samozřejmě narozeniny a trocha cukru a másla neuškodí, zvlášť, když se v dortu jen povrtá. A taky to musel být dort, který by chutnal nám všem oslavujícím, no ne?

DSC_7101

Vzpomněla jsem si, že někdy na podzim jedna bloggerka, kterou sleduji (Emily z Daily Garnish), pekla pro svého ročního synka k prvním narozeninám dýňový dort. A protože Kuba má dýně rád, zapátrala jsem, recept jsem našla a dort upekla. Kuba se na něj tvářil podezíravě, ale mě moc chutnal. S “lučinovou” polevou (cream cheese frosting) to byla jedna báseň!

DSC_7032

DSC_7142

Dort jsem pekla z dvojité dávky a vytvarovala ho do velké “1”. Díly jsem slepila polevou, kterou jsem poté v hojné vrstvě potáhla celý dort i ze stran. Hrany byly sice zubaté a poleva ne příliš uhlazená, ale byl to domácí dort pečený z lásky a to se počítá nejvíc!

DSC_7146

Dýňový dort s polevou z krémového sýru (původní recept zde):

Ingredience (na 1 dávku):

Dort:

  • 1 šálek hladké mouky
  • 1/2 lžičky prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • špetka soli
  • 1-2 lžičky skořice
  • 1/2 šálku třtinového cukru
  • 1/4 šálku rostlinného oleje
  • 1/4 šálku (tj. 60g) másla, změklého
  • 2 vejce
  • 1 šálek dýňového pyré

Poleva (původní recept z Deníku Dity P.):

  • 200g Lučiny (nebo jiný krémový sýr – třeba Philadelphia)
  • 75g másla
  • 100g moučkového cukru

Postup:

Dort:

1. Troubu rozehřejeme na 180°C a plech o stranách 20x26cm vymažeme máslem (mám nepřilnavý plech, proto jsem jen vymazávala, kdo nechce riskovat, může ještě vysypat hrubou moukou).

2. Ve větší míse smícháme všechny suché ingredience (včetně cukru).

3. Do jiné mísy dáme máslo a olej a ručním mixérem mixujeme tak dlouho, než nám vznikne lehká a nadýchaná pěna. Přidáme dýni a vajíčka a mixujeme dokud není směs hladká.

4. Na mixéru snížíme rychlost na minimum a pomalu přisypáváme suché přísady. Mícháme jen tak dlouho, dokud se přísady nespojí.

5. Těsto nalijeme na přichystaný plech (těsto není moc tekuté, takže spíš “nakydáme”) a povrch uhladíme stěrkou. Dáme do trouby a pečeme zhruba 25 minut. Pro jistotu zkusíme špejlí, zda je těsto propečené.

6. Než se pustíme do tvarování a zdobení, necháme dort úplně vychladnout na mřížce.

DSC_7007

 

Poleva:

Lučinu, máslo a cukr dáme do mísy a ručním mixérem mixujeme minimálně 5 minut, přičemž během míchání stíráme polevu ze stran mísy. 5 minut se může zdát jako dlouhá doba, ale věřte mi a opravdu to dodržte, odměnou vám bude poleva nadýchaná jako obláček Veselý obličej.

DSC_7019

DSC_7018

Kompletace dortu:

1. Z tvrdého papíru si vystřihneme šablonu ve tvaru “1”, tu přiložíme na upečený korpus a nožem vyřízneme požadovaný tvar. Jedničku přeneseme na servírovací talíř a zbytky můžeme sníst Veselý obličej. To stejné uděláme i s druhým korpusem, pokud je váš dort stejně jako můj dvouvrstvý. Druhý korpus zatím necháme na plechu než bude potřeba.

2. Vezmeme část polevy (asi tak 1/4 – 1/3) a namažeme ji povrch prvního korpusu. Na něj opatrně položíme druhý korpus a potřeme zbývající polevou ze všech stran (kromě spodku, samozřejmě).

3. Před podáváním je lepší dort vychladit, aby poleva trochu ztuhla.

DSC_7011DSC_7013DSC_7021DSC_7024DSC_7028DSC_7030

Dort byl naprosto úžasný!! Krásně vláčný, ne moc sladký a s jemně nakyslou polevou tvořily dokonalý pár. Kuba se v něm jen trochu povrtal, strčil prsty do polevy a pak nevěděl co s těmi špinavými prsty. S radostí jsem mu je olízala, protože takovou dobrotu by byla škoda smýt Veselý obličej.

DSC_7107

Vůbec mě nemrzí, že Kuba dort skoro neochutnal nebo že nemáme žádnou ukázkovou fotku Kuby s dortem (vůbec nespolupracoval). Důležité je, že jsme si ten den užili oba. Pro něj to byl sice den jako každý jiný a nepociťoval v něm žádný zvláštní význam. To jen já pociťuji trochu sentimentality – už to přeci jenom není kojenec (i když ještě kojím a kojit ještě asi dlouho budu), ale ode dneška máme doma batole!!

DSC_7046

pondělí 18. března 2013

Středomořský těstovinový salát

Nic proti zimě, ale to počasí mě už začíná fakt vadit. Takto to má vypadat v půlce ledna a ne v půlce března.

DSC_7224

Přesně před rokem jsem chodila jen v tričku s krátkým rukávem a ve tří čtvrtečních kalhotech a letos můžu stavět sněhuláka. Vím to přesně, protože loni jsem byla týden po termínu porodu, Kuba stále nikde a tak jsme se rozhodli jet na výlet za kamarády kousek za Brno. Bylo nádherně teplo, svítilo sluníčko a myslím, že jsem se tehdy i trochu opálila…

Těžko uvěřitelné…

DSC_7223

Jako jo, je to pěkný a dřív bych asi byla z toho sněhu nadšená, ale víte jak blbě se v tom jezdí s kočárkem? A jak je pak ten kočárek mokrý, musíte dávat pláštěnku, pod kterou se bojím, aby se Kuba neudusil a tak vůbec je to otrava…

A tak abychom si trochu zpříjemnili tu sněhovou nadílku, mám pro vás recept na skvělý těstovinový salát se středomořským nádechem.

Prostě typicky letní záležitost.

DSC_7228

Středomořský těstovinový salát (inspirace zde):

Ingredience:

  • 200g těstovin (v suchém stavu) libovolných tvarů (použila jsem celozrnné mašličky z DMka)
  • 3/4 plechovky cizrny
  • cca 8 sušených rajčat v oleji, pokrájených
  • 3 lžíce pokrájených oliv (hodily by se spíš černé, měla jsem jen zelené)
  • 1 střední kostka (moje měla 130g) sýru feta (či jiného podobného slaného sýru), nakrájeného na kostičky
  • 1 lžíce oleje ze sušených rajčat

DSC_7231

Postup (jednodušší to být nemůže):

1. Uvaříme těstoviny dle návodu. Slité těstoviny propláchneme studenou vodou a necháme okapat.

2. Okapané těstoviny a zbývající ingredience dáme do velké mísy a důkladně promícháme.

3. Salát dáme do lednice vychladit a odležet – nejlépe do druhého dne, ale jde to i na hodinku či dvěVeselý obličej.

DSC_7232

Množství vyjde asi tak na 2-3 porce. Jednu porci jsem měla k večeři a bohatě mi to stačilo. Myslím tím, že jsem k němu nepotřebovala žádné maso či pečivo, je prostě ideální sám o sobě. Ještě mi zbyla porce na zítřejší oběd a už teď se těším jak se do zítra odleží a chutě se prolinou.

Nepoužila jsem žádné koření ani bylinky, protože se mi zdálo, že ani nejsou potřeba. Salát ochutí olej ze sušených rajčat, které jsou samy o sobě hodně chuťově výrazné, stejně tak i olivy. Díky právě olivám i sýru feta je salát dost slaný, proto jsem pečlivě propláchla cizrnu, abych ji aspoň trochu té slanosti zbavila a těstoviny jsem skoro vůbec nesolila.

Je to lehký, svěží salát – cizrna a sýr poskytují bílkoviny, celozrnné těstoviny zase vlákninu, takže by vás měl salát zasytit, ale ne s pocitem těžkého žaludku. Myslím si, že je to perfektní oběd do práce (snadno se zabalí do krabičky) nebo lehká večeře.

DSC_7234

Úplně si tento salát představuji na nějaké letní grilovačce, v tričku a šortkách, se sklenkou vychlazeného svěžího bílého vína v ruce… Už aby to bylo!!

Dobrou chuť!