středa 25. srpna 2010

Rychlovka

Je na denním pořádku, že chodím z práce unavená, hladová a tedy nervózní. Manžel může vykládat své... Jednou jsem mu po příchodu z práce tak vynadala, že není umytý nádobí, že se mě od té doby bojí a nádobí je vždy vzorně umytý. Jenže to ze mě nemluvil rozum, ale hlad. Ani nevíte jak mě to potom mrzelo a celý večer jsem se mu omlouvala.

K večeři se většinou nespokojím s chlebem a šunkou. Vzhledem k tomu, že nechodím na meníčka a do práce si nosím vlastní obědy v různých podobách v závislosti na času, který mám na jejich přípravu. Většinou je to nějaký salát, sendvič nebo to co zbylo (jestli zbylo) z večeře z předchozího dne. Večer proto vařím. 

Někdy nad večeří přemýšlím celý den, jindy mám v hlavě nápad už od rána a těším se jak ho večer zrealizuji. Nepochybně u mě vítězí rychlé večeře, které jsou do 30 minut na talíři. 



I dnes večer jsem přišla hladová z práce, ale tentokrát jsem neměla žádné tušení, co se bude vařit. Zhlídla jsem obsah lednice a vyskládala ven jednotlivé potraviny, které přicházely v úvahu a hlavně, které už nějakou dobu v lednici ležely a toužily po tom, abych je nějak zpracovala. 

Nakrájela jsem zbytek cukety co jsem dostala od mamky než odjela na dovolenou (mám pocit, že ji cuketka ležela v lednici taky nějakou dobu...) 


a papriku




Mezitím jsem dala vařit fazolky (foto není). 

V lednici mě dále zaujal batát. Ráda ho připravuji v troubě jako hranolky, ale na to nebyl dnes čas. Tak jsem využila druhou nejoblíbenější metodu - mikrovlnku. Batát jsem několikrát propíchla nožem a dala do mikrovlnky na 4 minuty, přičemž jsem ho v polovině otočila. Jak byl hotový tak jsem ho nakrájela na kousky.

Mezitím se na pánvičce restovala cuketka s paprikou v olivovém oleji, které jsem okořenila jen pepřem a chili papričkami. 


Na závěr jsem k cuketám a paprice přidala hrstičku baby špenátu, který krásně zvadl.

Hotovo. Teď jen naskládat na talíř, nalít vínko a vyfotit!!!



Zeleninovou směs jsem ozdobila kousky čerstvého kozího sýra, který jsem do zeleniny po vyfocení  zamíchala, takže s toho vznikla krémová vynikající směs. Vypadalo to opravdu nevábě, proto jsem to ani nefotila... Ale bylo to vynikající. Fakt!


Od začátku přípravy po servírování mi příprava večeře mohla trvat necelou půlhodinku. A jedná se o velice výživnou večeři plnou zeleniny, která však zasytí (fazolky + sýr dodají tělu proteiny, zelenina obecně obsahuje hodně vlákniny a batáty polysacharidy, které dodávají tělu postupně energii). I po takové výživné večeři jsem ale měla chuť na zmrzku. A tak jsem si dala... a byla výborná :-).

pátek 20. srpna 2010

Pohádka o řepě

Můj vztah s řepou nebyl vždy hezký. Asi jako každý z nás jsem se poprvé setkala s řepou ve školce ve formě kompotu k hlavnímu jídlu. Opravdu nevím, proč mi tehdy červená řepa nechutnala, ale co si pamatuji, dělala jsem kolem toho pěkný scény. Moc si se mnou ve školce užili... 



Co jsem dále ve školce odmítala dělat bylo jíst příborem. Když si pro mě mamka odpoledne chodívala, paní učitelka si stěžovala, že neví co má se mnou dělat, že jím všechno lžící a tak jsem to doma poctivě trénovala se svým dětským příborem. Mám ho doteď :-). I přes to, že jsem doma byla profík, ve školce jsem se se svými dovednosti nechtěla chlubit. Paní učitelka to nakonec vzdala a já dosáhla svého. Nakonec jsem  přece jen vzala do ruky vidličku a nůž, protože se mi lžící špatně krájelo maso. Ale musela jsem na to přijít sama. 

Stejně tomu bylo i řepou. Oproti používání příboru mi ale na to, že je řepa vlastně vynikající, trvalo přijít 25 let! 



Poslední roky jsem si všímala v různých časopisech jak řepu všichni vychvalují, jaké má zázračné vlastnosti a že je třeba opustit předsudky, které o řepě máme z družiny, neboť je velice lahodná. Musela jsem se tedy na ten hotový zázrak podívat sama.



Asi před měsícem jsem procházela Zelňák a upoutal mě stánek, kde kromě mrkvičky, cibule a brambor nabízel sympatický pán i řepu. U řepy měl navíc ceduli "100 % bez chemie", což mi bylo velmi milé. Byla jsem odhodlaná přehodnotit svůj vztah s řepou a tak jsem se rozhodla, že si řepu koupím. Jenže, nastal problém. Pán nabízel řepu jen ve svazku po třech (menších) nebo po dvou (větších) kusech. Co když mi opravdu nebude řepa chutnat a co pak budu dělat s dalšími dvěma bulvami?? Po dotazu, zda by nebylo možné zakoupit pouze jeden kus mi bylo odpovězeno, že nebylo. To mi pán přestal být tak sympatický jako na začátku. Avšak ke stánku přistoupila starší paní, že si se mnou svazek koupí napůl, jestli bych měla zájem. No samozřejmě, že bych měla zájem! Hned jsem vybrala nádherný dvojsvazek řepy, pánovi jsem zaplatila svoji polovinu, tj. 8 Kč a vítězně jsem odkráčela do práce.



Celý ten den jsem se nemohla soustředit na nic jiného než na to, že mám v tašce řepu. Na to co s ní udělám a kdo ji bude jíst jsem při své impulzivní koupi nemyslela. Myslela jsem na to, že řepa je přece zdravá a kolik dodá mému tělu prospěšných látek... Hmmm. Jenže tak se řepa neuvaří.



Znala jsem jen způsob, že se řepa musí dlouho vařit a že z toho pak smrdí celý byt. Toto jsem nebyla ochotná podstupovat. V žádném případě. Musel určitě existovat i jiný způsob jak řepu připravit, proto mi nezbylo nic jiného, než se obrátit na svého nejvěrnějšího kamaráda v nouzi: Google.

A hned se mi objevilo několik odkazů na to jak připravit řepu, aniž bych ji musela sáhodlouze vařit a pak půl dně větrat. Nejsympatičtější mi přišel tento nápad od pana Cuketky na pečenou červenou řepu. Je to velmi jednoduché.

Před upečením
  1. Řepu zbavíme předního ocásku a zeleně (pokud jsou zelené listy krásné a nezvadlé, nevyhazujte je a zužitkujte je buď jako špenát nebo syrové do salátu!),
  2. pořádně ji vydrhneme,
  3. zabalíme pevně do alobalu,
  4. dáme na pekáček (toto je důležité, neboť i přes to, že je řepa zabalená v alobalu, mně pokaždé vyteklo trochu šťávy),
  5. vložíme do vyhřáté trouby (aspoň 200 stupňů)
  6. a pečeme zhruba hodinu (pan Cuketka ve svém receptu píše, že se má péct aspoň dvě hodiny, ale po hodině jsem do řepy píchla nožem, který do řepy zajel jako do másla tak jsem usoudila, že je řepa hotová. A  byla.).
  7. Řepu necháme tak jak je v alobalu vychladnout,
  8. poté ji vybalíme a oloupeme (jde to velmi snadno),
  9. přitom dáváme veliký pozor, abychom se od řepy neušpinili, neboť nejde vyprat (zkušenosti, věřte mi...),
  10. nakrájíme na požadované kousky
  11. a podáváme.
Po upečení
 
Někdo jí řepu na řecký způsob - pokapanou olivovým olejem jenom se solí a pepřem, ale já mám ráda řepu na listovém salátu s kozím sýrem, vlašskými ořechy a pokapanou olejem z vlašských ořechů.K tomu třeba pláteček nasucho opečené topinky potřené lehce máslem. Kombinace čerstvého kozího sýru a řepy je úžasná a nejlepší na tom je, jak se sýr zabarví od řepy do růžova :-). 




Mě potěší maličkosti...



Do salátu jsem použila i listy z červené řepy, které byly příjemně nakyslé. Jen jsem odkrojila tuhé stonky (ze kterých vytýkala červená šťáva) a listy natrhala. Smíchala s dubáčkem, který jsem odpoledne výhodně koupila na Zelňáku za 5 Kč. Pravda je, že byl hodně unavený, ale v kombinaci s listy řepy to nebylo vůbec poznat.


ČERVENÁ ŘEPA

Nemusela jsem dlouho pátrat po tom, abych se dozvěděla o prospěšnosti řepy. Třeba jsem nevěděla, že řepa obsahuje velice málo vitamínů, a to pouze malé množství vitamínu C, karotenu a vitamínů B1 a B2. Za to na minerály je bohatá. A to dost. Je bohatá na křemík, kterému se také říká "minerál krásy", neboť podporuje regeneraci celého organismu a zpomaluje stárnutí - huráááá :-). Křemík je důležitý pro tvorbu a pevnost vazivových tkání a kostí a také pro elasticitu a zdraví cévních stěn. Křemík udržuje a zvyšuje pružnost a mladý vzhled pokožky, pevné vlasy a nehty.

Další významnou látkou v řepě zastoupenou je kyselina listová, která je důležitá pro plodnost žen a zdravý vývoj plodu, ale také pro celý kardiovaskulární systém. Podporuje také obnovu a růst tkání (vazy, svaly, kůže, nehty, vlasy) a okysličování buněk. Tepelnou úpravou se hladina kyseliny listové v řepě snižuje, takže pokud ji tedy chceme využít v co nejvyšší možné míře, je nejlepší řepu konzumovat za syrova. 

Z minerálů řepa obsahuje hodně draslíkuželeza, poté hořčík, vápník, zinek, jódměď. Železo a měď jsou významné pro krvetvorbu.

Barvivo betanin, který dodává řepě její typické zabarvení, také způsobuje to, že se naše moč po konzumaci řepy zabarví do červena (Nebojte, je to neškodné!).Toto barvivo také snižuje vysoký tlak.

Řepa je také bohatá na vlákninu, která stimuluje činnost střev a čistí je od jedovatých usazenin. Řepa totiž obsahuje i vysoké množství pektinu, který má na starosti vylučování cholesterolu, olova a radioaktivních látek z organismu.

Betain - bílkovina obsažená v řepě - působí protiskleroticky.

Šťáva z červené řepy se doporučuje jako prevence proti rakovině a je součást léčby rakovinného bujení. Používá se také při rekonvalescenci léčby.

úterý 17. srpna 2010

poHanka

V neděli měla svátek moje kamarádka Hanka a tak jsem na její počest využila poHanku :-).

Pohanku jsem moc neznala, v podstatě jenom jako posypku na houskách, ale v březnu jsem od mamky dostala k narozeninám vlastnoručně naskládaný dárkový koš plný různých zrní, mezi nimiž byla i pohanka. Už jsem zkoušela pohankovou kaši, pohanku jako posypku na buchtu, ale pořád jsem hledala jiný způsob jak pohanku využít. Až jsem narazila na tento recept na pohankové zapékané müsli na tomto blogu


Výroba müsli je opravdu jednoduchá a hlavně je to mnohem levnější varianta než müsli kupované. Vzhledem k tomu, že krabici müsli spořádám za týden, docela se mi domácí müsli vyplatí. Nehledě na to, že mnohem zdravější, protože víte, co do tohoto müsli dáváte a jen vy si můžete určit, zda si jej uděláte více či méně zdravé. Můžete také obměňovat přísady podle toho co máte rádi. Můžete přidat sušené ovoce, rozinky, různé ořechy, semena... těch možností je nekonečně mnoho a nejlepší na tom je, že tento recept nejde pokazit.


Na pohankové müsli budeme potřebovat

Suché přísady:
  • 2 šálky ovesných vloček
  • 3/4 šálku pohanky
  • 3/4 šálku slunečnicových semínek
  • 1/4 celých mandlí
Mokré přísady:
  • 60 ml oleje
  • 60 ml medu
  • špetka soli
  • lžička vanilkového extraktu
Další přísady:
  • 3/4 šálku kokosu
  • 1/2 šálku rozinek
Přísady jsem trochu pozměnila vzhledem k tomu co jsem měla doma. Takže např. dala jsem 1/2 šálku slunečnicových semínek a 1/2 šálku sekaných mandlí, vynechala jsem rozinky a vanilku neb mám jen takovou pofiderní syntetickou, kterou mám doma přes 2 roky, přičemž jsem ji použila jen jednou a strašně divně po ní voněly rohlíčky.


Přísady jak suché tak mokré (kromě kokosu a rozinek) pořádně smícháme ve velké míse tak aby bylo vše "mokré" a přesuneme do pekáčku. Já použila vyšší, hranatý 20x20cm. Dáme do vyhřáté trouby na 150 C a pečeme zhruba hodinku. Po 10 minutách vše promíchejte, aby se müsli nespálilo. Na to pozor! Výše jsem říkala, že tento recept nejde pokazit, ale pokud müsli spálíte, můžete ho celé vyhodit. 
Spálené müsli totiž není vůbec dobré. Věřte mi, mluví zkušenosti.


Po vyndání z trouby přisypte kokos a rozinky a nechte müsli na plechu. Občas ho promíchejte. Müsli zatvrdne a slepí se dohromady, ale to nevadí. Také se přilepí na spod plechu, ale to taky nevadí. (Plech se odmočí.)



Müsli nechte úplně vychladnout a poté ho přendejte do těsnící dózy. Ani nevím jak dlouho takto vydrží neb většinou tuto várku sním během dvou týdnů a během těchto dvou týdnů je müsli stále výborné a křupavé.


Pohankové müsli má stejné použití jako všechna ostatní müsli. Já ho mám ráda s jogurtem, mlékem, jako posyp na zmrzlinu nebo jen tak.



Info o pohance:

Pohanka je považována za tzv. pseudoobilovinu. Je to ve skutečnosti dvouděložná rostlina, jejíž hlavní zásobní látkou je škrob (jako u obilovin) a v kuchyni je využívána jako obiloviny - proto pseudoobilovina :-).

Pohanka má vysokou výživovou hodnotu, proto je pokládána za funkční potravinu (superfood):
  • Je významným zdrojem flavonoidu rutinu, který zvyšuje pružnost cév a přispívá ke snižování špatného cholesterolu (LDL). Je to také významný antioxidant, má tedy antikarcinogenní účinky a stimuluje účinek vitamínu C.
  • Pohanka je ceněná pro svoji vysokou hodnotu bílkovin a vyváženého složení esenciálních aminokyselin.
  • Obsahuje vysoký podíl vlákniny
  • Z minerálů semeno pohanky obsahuje draslík, fosfor, vápník, železo, měď, zinek a selen a z vitamínů především vitamíny skupiny B.
  • Pohanka neobsahuje lepek proto je vhodná pro celiaky.

Tak si taky běžte udělat pohanku! A nejenom na Hanku...!


neděle 15. srpna 2010

Rostou!

Včera jsme byli letos poprvé na houbách. Počasí houbám přálo a všude z médií se na nás linuly reportáže z českých a moravských lesů, že rostou. A tak jsme to museli vyzkoumat na vlastní oči. 

A fakt rostly


Vyrazili jsme do lesa asi 40 km na sever od Brna, kde máme chalupu. Mamka i manžel byli celí nažhavení, od místních obyvatel jsme měli zprávy, že opravdu rostou a tak jsme se taky chtěli pochlubit "úlovky". 




Nejsme žádní zkušení houbaři. Značí to už jen skutečnost, že jsme do lesa vyrazili o půl čtvrté. 

Odpoledne, samozřejmě :-)

Po cestě na chalupu byly u lesních cest hotová parkoviště aut houbařů, a tak mě přepadla trocha pesimismu, že jdeme zbytečně, že už bude všechno vysbírané.



Ihned po vstupu do lesa jsem byla vyvedena z omylu. 


Nestačily nám ruce, manžel nestačil čistit, ještěže jsme měli dostatečně velký košík


Abych se přiznala, houbaření mě moc neba. Ráda jdu do lesa, to zase jo, ale houby stejně moc nepoznám a navíc je ani neumím hledat. A ani je vlastně moc nejím. Každopádně jsem i já, naprostý laik našla výstavní kousky.


Nálezkyně:


Našla jsem i jiné...


Puntikaté


Kdo se to tu klube ven?


Houbí rodinka


Krasavec


I manžel se může pochlubit nádherným kouskem


Někdy se muselo pro hříbek i do příkopu


Říkám Vám, není to sranda...


Ale stálo to za to



Jak jsem říkala, nejsem moc nadšený houbař. Na houby jsem nikdy nechodila. Jako malá na prázdninách v jižních Čechách jsme spíš do lesa chodili na borůvky (z povinnosti) a houby sbíral jenom děda. Podezírám ho, že se mu nechtělo ohýbat pro každou bobuli a tak si chodil po lese a říkal, že houbaří. Ani si nepamatuji, jestli si z lesa někdy něco přinesl. 

Na houbách - teda v lese za účelem houbaření - jsem snad byla poprvé až s manželem, když jsme spolu ještě chodili. Byla jsem na sebe hrdá, když jsem našla jakoukoli houbu a vůbec mi nevadilo, že nebyla jedlá. Jenže toto nadšení po chvíli opadlo a stejně tak tomu bylo i tentokrát.  Po chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem dostala na starost košík, aby se ostatní mohli plně věnovat sbírání a vše jsem náležitě dokumentovala.


Rostly nejenom houby



Trochu jsem se nudila...



Omluvte můj účes... Přece jenom jsem prolézala houštím..

Obloha


Bylo ale nádherně. Na sluníčku bylo horko, ale v lese bylo moc příjemně. Akorát chládek, vlhko, proto se tam houbám tak dařilo... Bylo napršeno a museli jsme se občas vyhýbat blatíčku. To k tomu ale patří, ne?


 

V lese jsme strávili skoro tři hodiny a koš jsme naplnili až po okraj. Opravdu se v tom nevyznám, ale co jsem pochytila z konverzace zkušenějších, tak jsme našli praváky, babky, modráky a pár klouzků (omlouvám se, za neodborné názvosloví). Jelikož jsem koš celou dobu nesla já, ke konci už bylo znát každé přiložené deko. Možná se to nezdá, ale pronesou se. Na konec už jsme nesbírali každý  kousek, který vypadal jedle, ale vybírali si jen ty opravdu luxusní. To aby byly v košíku vidět jak jsme je nesli přes celou vesnici :-). 

Než jsme se nadáli tak jsme vyšli z lesa a začalo nás opět hřát sluníčko. Už jsem mezi těmi stromy začínala mít husí kůži...


A kdy půjdeme na houby příště? Manžel straší, že zase příští týden... Dokud prý rostou, ne? Uvidíme...

Na závěr musím zhodnotit naše první letošní houbaření za vydařené. Já byla ráda, že jsme mohli odjet z města a strávit odpoledne v lese, manžel se konečně dočká praženice a mamka se má čím chlubit sousedům :-).

Opravdu vydařená sobota!