pátek 31. prosince 2010

Tradiční předvánoční lyžování



Jako každý rok tak i letos se naše rodina vypravila na tradiční předvánoční lyžování do rakouského Schladmingu. Dřív jsme s bratrem jezdívali jen sami s rodiči, ale jak se rodina postupem rozrůstá - manžel, přítelkyně - tak se přibrali i drahé polovičky a letos to bylo již podruhé, co nás jela celá banda.

Lyžování v Rakousku v tuto dobu můžu jen doporučit. Všichni se pravděpodobně horlivě připravují na Vánoce a tak na svazích nikdo není, neexistují fronty u lanovek a svahy pokrývá krásný čerstvý prašan. Nehledě na to, že předvánoční lyžování je ještě za předsezónní ceny. 


Každoročně již od listopadu sledujeme sněhové zpravodajství a čekáme na zprávy o stavu sjezdovek. Před odjezdem internet hlásil 90 cm na vrcholcích, 30 v údolí, avšak v den příjezdu i přes celou noc nasněžilo pěkných pár (desítek) centimetrů čerstvého prašánku a tak jsme se měli na co těšit. Jen bratr se asi moc netěšil, když musel v serpentinách uprostřed chumelenice nasazovat řetězy...


Jak je jistě vidět z fotek, počasí vyšlo :-). Modrá obloha a sluníčko však kamuflují skutečnost, že bylo -15°C! Je pravda, že taková zima tu bývá tradičně každý rok a tak jsme se vybavili extra teplým funkčním prádlem  a teplými ponožkami. A o polední pauze jsme se zahřívali u kamen s horkou čokoládou...


Byl to nádherný týden plný klidu a pohody, přesně to co jsem potřebovala po pracovním shonu, který vždy nastává koncem roku. 

A tak se prosím kochejte následujícími fotkami, které ani nepotřebují komentář...







Trocha jógy :-)





Po lyžování bylo potřeba uvolnit namáhané svaly, jak jinak než plaváním...


Nevěřila jsem a dlouho jsem se odhodlávala, ale voda byla fakt teplá. Jen se z vody nesměl vyndat ani malíček, ten pak umrzl :-).

Navštívili jsme i městečko Schladming, kde se každý rok konají vánoční trhy. Trhy jsou malebné, tradiční a nabízejí pouze zboží s vánoční tématikou, svařák a kaštany. Uprostřed je také malé pódium, kde vystupují místní školáci nebo rakouští trubači na dlouhé rohy. To mi vždy naskočí husí kůže... Mají tam i ohrádku s vánoční zvěří, kterou je možno nakrmit a pohladit... K tomu jsme se nikdy nedonutili... 


K našemu překvapení však byly vánoční trhy v den naší návštěvy zavřené. Kdo by to čekal... 

A tak jsme si jen u jediného otevřeného stánečku koupili svařák do kelímku a pečené kaštany do novin a vychutnávali aspoň atmosféru krásně nazdobeného náměstí. 

Dovolenou jsme si moc užili, vše vyšlo snad ještě lépe než jsme plánovali (jen ty trhy mohly být otevřené...), ale poslední den jsem se už začala těšit domů, na zdobení vánočního stromečku, balení dárků a vůbec na celé vánoce. A taky na normální jídlo. I přes to, že v hotelu vařili výborně a relativně zdravě, na pětichodové večeře jsem nebyla zvyklá... A taky výběr obědů v hospůdkách na svahu byl pro mě netradiční...

Přece jenom, když je hooodně pod bodem mrazu, člověk má chutě na jídla, která by si normálně nedával, a tak jsem si dopřávala např. tohoto

germknödel

a taky tohoto

zdroj
a hlavně tohoto

zdroj
A tak asi tušíte, že moje první večeře po návratu byla toto


Přesně to po čem moje tělo toužilo :-).

Jaké je Vaše oblíbené jídlo na svahu?

Já jsem v tomto spíš na sladké, i když silná nudlová polévka má taky co do sebe. Miluju kaiserschmarren, neboli trhanec s jablečným pyré, germknödel s vanilkovým pudinkem a hlavně horkou čokoládu s poctivou šlehačkou. Tu v Rakousku umí :-). Na české hory moc nejezdíme, ale co si pamatuju, tak jsem tam vždy obědvala párek v rohlíku (který jsem pak cítila při každém oblouku...).

pondělí 20. prosince 2010

Pikantní africká buráková polévka

 Mám pro Vás další recept, tentokrát na skvělou polévku. Není to polévka Vánoční, ale rozhodně bodne při zimních mrazivých večerech. Už podle názvu příspěvku je Vám asi jasné, že se nejedná o typickou českou polévku, ale ujišťuji Vás, že pokud ve Vás dříme alespoň kousek dobrodruha bude Vám tato polévka moc chutnat. I manželovi chutnala, a to jistě znáte jeho postoj k novým a neznámým věcem. Proto když ochutnal ještě z kastrolu a prohlásil, že je to moc dobrý, radši jsem mu neříkala co všechno v polévce je. To by byla konečná. Manžel polévku přirovnal k "br. guláši" a já ho v tom nechala. Ostatně nebyl zas až tak daleko od pravdy...

Pikantní africká buráková polévka (Spicy African Peanut Soup převzato od Mama Pea):








Co budeme potřebovat k úspěchu:



  • 1/2 šálku červené čočky
  • jedna sladká brambora
  • cca 500 ml zeleninového vývaru
  • 1 plechovka krájených rajčat
  • 1 plechovka kokosového mléka
  • 1 plechovka cizrny
  • 2 lžíce burákového másla
  • 1,5 lžičky koření garam masala
  • 1 lžička kari
  • 1 lžička římského kmínu
  • 1/2 lžičky zázvoru 
  • špetka skořice
  • 1 lžička cukru na dochucení
  • sůl, pepř podle chuti

Hlavní hvězdy show - sladká brambora neboli batát a červená čočka:



Původní recept je dělán pro tzv. slowcooker neboli crockpot, tedy takový pomalý hrnec, do kterého se nasypou všechny ingredience, hrnec se zapne do zásuvky a vše se vaří zhruba 6 hodin. Vzhledem k tomu, že takový hrnec nemám (i když by se velice hodil... třeba od ježíška, co?...) tak jsem musela improvizovat. 

Nejprve jsem tedy dala vařit sladkou bramboru nakrájenou na kostičky do vývaru. Po chvíli jsem přidala červenou čočku a koření.


Poté neslitou plechovku rajčat, přičemž v tuto chvíli jsem začala litovat výběru velikosti kastrolu... Kastrol se pomalu plnil a přitom většinu přísad jsem stále měla na lince.


Dalším v pořadí bylo kokosové mléko, tedy jedna z ingrediencí, se kterou jsem doposud neměla žádné zkušenosti, a to ani z žádné restaurace (teda nevím o tom...). Trochu jsem se obávala toho, aby nebyl kokos v polévce moc výrazný a proto jsem zakoupila jen poloviční velikost plechovky. Ale byla jsem velice mile překvapena, jelikož chuť kokosu byla jemňoučká, ne moc výrazná, přesto rozpoznatelná. Byla to delikatesa a měla jsem chuť plechovku vypít, jenže to by nezbylo do polévky... Příště už stopro koupím plechovku klasickou. 


V tuto chvíli jsem nechala polévku chvíli vařit, aby se promíchaly chutě.


A po chvíli přišla řada na burákové máslo. To můžu kdykoli a s čímkoli, proto mě velice zajímalo jakou roli bude hrát v polévce - přece jenom je to "buráková polévka" a tak by mělo být v polévce přinejmenším rozpoznatelné. A také že bylo. Nepřebíjelo ostatní přísady, ale na první ochutnání bylo jasné, že tam je :-).


Nakonec přišla do polévky cizrna, kterou jsem slila a několikrát propláchla pod tekoucí vodou, aby se zbavila přebytečné soli. V této chvíli byla polévka v podstatě hotová a nechala jsem ji jen tak zlehka probublávat, aby se cizrna prohřála a nasála chuť polévky. 


Polévka je docela hustá a proto připomíná ten brguláš (navíc je tam brambora - sice sladká, ale je...). Avšak do brguláše má teda dost daleko. Polévka je každopádně zajímavá, ale v dobrém smyslu. Zajímavou jí dělá hlavně použité koření, které, pravda, není pro českou kuchyň typické, ale velice dobře ladí s ostatními přísadami polévky. Koření garam masala a kari znám především v kombinaci s cizrnou a červenou čočkou, což jsou i hlavní přísady této polévky. Jen zázvoru bych příště trochu ubrala, neboť nejsem jeho velký fanoušek. Do původního receptu patří čerstvý zázvor, ale s tím zkušenosti nemám. Snad příště...


Vzhledem k tomu, že polévka obsahuje cizrnu, čočku a burákové máslo, tedy spoustu bílkovin, dost zasytí. Navíc se skvěle ohřívá, takže když se vrátíte z dlouhé zimní procházky nebo v mém případě z 12ti km běhu ve sněhu, 


 stačí dát na dvě minutky do mikrovlnky a máte večeři.


 Doporučuji polévku ozdobit čerstvými neslanými buráky nebo kopečkem zakysané smetany (popř. jogurtu).

Dobrou chuť!!

středa 15. prosince 2010

Napečeno!


Péct vánoční cukroví jsem se rozhodla už minulý víkend. 

Nachystala jsem si recepty


Narazila jsem na tento poklad. Není úžasný? Je to recept na perníčky od mojí mamky, která si našla jiný a tento mi věnovala. Je to rodinné zlato!


Každopádně... Připravila jsem si přísady a začala. Jenže nešlo to podle představ...

Nejdřív se po.... mixér. Začalo v něm divně vrčet, manžel to přirovnal jako by se strouhal plast. A najednou přestal fungovat úplně.



A pak...


Ušetřím Vás detailů, stačilo, že manžel málem omdlel, když mě ošetřoval. Ale zvládl to nádherně, viďte!


Prostě, když se nedaří tak se prostě nedaří. Tak jsem sbalila opět svoje recepty, manžel uklidil kuchyň (měla jsem přece zranění...) a vyrazili jsme radši do Olympie nakupovat dárky. Tam jsme byli poněkud úspěšnější a hlavně to míň bolelo... :-).

Nicméně, napečeno nebylo. V lednici se mi chladilo jen jedno těsto, které jsem stihla před výbuchem mixéru zpracovat. Naštěstí jsme dostali od tchýně perníčky, takže i kdybych už nic nestihla, Vánoce byly zachráněny! 

Jenže...

Přišel nový víkend (veškeré snahy připravit si těsta v týdnu po práci selhaly...) a ve mě stále hlodalo, že nemám ani jeden druh cukroví. Vím, že by Vánoce nastaly i tak a že stejně dostaneme cukroví od maminek a 25. prosince už mi poleze ušima, ale mrzelo by mě to. A jelikož mě v neděli ráno popadla chuť péct, musela jsem toho využít. Tak jsem si uvařila kafíčko a pustila se do práce. 

Příprava je důležitá


Jelo to jak na běžícím pásu


Manžel pomáhal taky: hnětl, válel, vykrajoval... až jsem nestačila skládat na plech


I přes to, že se ne vždy zadařilo...



Byl to docela úspěch. No posuďte sami.



A co jsme to vlastně všechno upekli?
Čokoládové hrudky s javorovým sirupem


Pistáciovo-brusinkové biscotti
Parmazánoví krokodýli (slané)
jogurtové hvězdy a jiné tvary (před upečením)

Skořicové placky
Po všem tom pečení pěkně vyhládlo a tak se manžel nabídl, že připraví oběd :-). 


Nakonec jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla péct, i když jen těch pár druhů. Klasické cukroví pečou maminky, takže já se spíš pouštím do experimentů. Uvidíme jak bude chutnat letos.

Už máte napečeno? Pečete klasiku nebo spíš experimenty? 
Jaký je Váš nejoblíbenější druh cukroví?